Lidé jsou převážně slušní, ale líní

Názorně je to vidět na eskalátorech v metru. Cestující stojí při jedné straně a nechávají v druhé polovině volný průchod těm, kteří chodí. Těch je ale překvapivě málo.

Tvoří snad většinu Pražanů invalidé a přestárlí? Nebo mají snad tak fyzicky náročné zaměstnání, že celý den někde pobíhají a jsou pak vděční za chvilku klidu, kdy si mohou bez námahy postát? Já bych naopak předpokládal, že většina z nich má sedavé zaměstnání a výšlap po chodech je jednou z mála příležitostí něco udělat pro svou tělesnou kondici.

(A jak je to v zahraničí? Dočetl jsem se, že v londýnském metru  po eskalátorech chodí  25 procent cestujících a Šanghaji činí počet „chodců“ pouze tři procenta.)

A jak v metru, tak i v politice. Vlastně ještě podstatně hůře.

V pohádce bratří Grimmů „Tři lenoši“ se starý král rozhodl, že jeho nástupcem bude ten z jeho synů, který  je nejlínější. V tomto konkurzu zvítězil ten, který řekl: „Kdybych měl oprátku na krku a někdo mi podal nůž, tak bych byl líný se odříznout.“

Dnes již nevládnou králové, ale máme demokracii a vládne tedy lid. A více než 98 % lidí říká: „I kdyby mi hrozilo kulturní obohacení a greendeal, tak bych byl líný se osobně účastnit práce v politické straně, jejímž programem by bylo to zastavit.“ (No dobře, ani to sice takhle otevřeně neříkají, ale chovají se tak.)