Zrada, lhaní a nepoctivost

Jsou politici našimi vzory nebo si mohou dělat co chtějí? Má jejich chování vliv na výchovu dětí a na chování celé společnosti? Já si myslím, že ano a proto nám občanům nemůže být jedno, co někteří politici provádějí. My občané máme moc – volební hlas.

Politici jsou osoby veřejné, ne soukromé a proto na ně musí platit jiná, tedy přísnější měřítka, než na normální občany. Pozoruje je tisk a jiná média a tím zprostředkovaně i občané - jak voliči, tak i mladší lidé, kterým politici slouží jako vzory pro jejich dalších vývoj. Jakého obrazu se dostává lidem, kteří v posledních měsících sledovali politickou scénu?

Je to jak ve špatné pohádce a zatím se špatným koncem. V normální pohádce má král špatné rádce, ale sám o sobě je to čestný člověk, který je obětí různých intrik. V naší politické scéně je ale král ten padouch, který se sám snaží pletichařit a hledá stejně zkažené spojence k prosazení svých zájmů. A je mu jedno, jestli jeho spojenci jsou z tábora rudých komunistů, červených socialistů (s diktátorským šéfem), nebo jestli se snaží rozvrátit svojí stranu, která mu byla celé roky loajální a zvolila ho prezidentem. Nebo jestli bude hledat spojence ve straně, která bojuje za čistý vzduch, vodu a přírodu, aby naše děti zase mohli vychovávat svoje děti a tuto stranu se snaží rozvrátit zevnitř.

Když se ale padouch začne kamarádit s padouchem, může dojít k tomu, že jeden padouch druhého podrazí. A k tomu v naší politice dochází. Pan Paroubek nemá vůbec žádný problém s tím, že jeden večer se na něčem dohodne (a tom prosím na vládní úrovni) a druhý den udělá něco úplně jiného – a to ještě několikrát za sebou. Nebože Klaus (prezident jednoho středoevropského státu s deseti miliony obyvatel) jeden večer o sobě tvrdí, že je zastáncem volného trhu, pravičák a liberál a druhý den podepíše zákon o prodloužení platnosti regulovaného nájemného. V tom aby se čert vyznal.

Tito lidé, kteří jsou politici a chovají se neférově, mají svoje voliče a příznivce. A z toho mě jde mráz po zádech (vždyť Hitler měl také svoje voliče). Tito voliči totiž schvalují chování jejich zvolených politiků, obhajují je a vychovávají svoje děti v tomto duchu….protože jinak by je NEVOLILI!!!. Tito voliči – rodiče - říkají svým dětem věty jako „účel světí prostředky“ – jinými slovy: „můžeš udělat jakoukoliv sviňárnu, hlavně když z toho máš prospěch“, nebo: „kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti“ – jinými slovy: nehádej se, souhlas s každým a řekni co chce slyšet. Pak se ti bude dařit dobře.

Ztrácí slova jako poctivost, dodržení slíbeného nebo čestnost svůj význam? Jakou hodnotu má dohoda? Chceme/te být obklopeni lidmi, kteří Vás/nás obelžou a zradí a ani u toho nemrknou? Já tedy ne!!! Já se chci stýkat se slušnými lidmi a chci mít slušné děti. A neříkejte mi, že jsem naivní!

Pokrytectví se nikdy nesmí stát hlavním proudem naší společnosti – anebo: když máme svobodu slova, za kterou jsme tak dlouho bojovali, tak ji využívejme a nenechme si vše od některých nepoctivých politiků líbit. Říkejme naším dětem: „děti, buďte slušné. Nechovejte se prolhaně a neférově jako někteří politici“. Nebo to dopadne tak, že jakákoliv dohoda v naší společnosti bude mít stejnou hodnotu, jako titul z Plzeňské univerzity.