Krátce po sobě zveřejnila MF Dnes komentáře (B. Pečinka: „Paroubek a Bursík spřízněni volbou", 11. 2. 2008 a J. Morava: „Podivní hosté na Hradě", 12. 2. 2008) jejichž obsah je téměř totožný. Jediný rozdíl je, že jeden z autorů je novinář a druhý je poslancem ODS. Je jasné, že taková názorová shoda není náhodná a pro kterou stranu onomu novináři bije srdce.
Oba autoři se snaží zpochybnit hned několik věcí okolo prezidentské volby najednou:
1. Fakt, že veřejná volba je stejně tak demokratická, jako volba tajná.
2. Skutečnost, že si veřejnou volbu odhlasovala ČSSD sama bez toho, aby jí byla kýmkoliv vnucena.
3. Autonomii postupu strany Zelených a ČSSD.
4. Kandidáta Jana Švejnara jako osobnost, která přináší konec korupčních praktik a změnu v české politice.
Je pochopitelné, že zklamání ODS a stoupenců Václava Klause je po jeho nezvolení a neschopnosti ODS zajistit důstojnost volebního aktu zřejmá. Nebýt stále stejného postoje ODS, který vychází z jejich sázky na politiku válcování silou, nikoliv z politiky založené na dohodě, mohla volba prezidenta proběhnout hladce již v pátek. Není vinou ČSSD, že ODS nedokázala přesvědčit ostatní parlamentní strany o svém stanovisku k tajné volbě, ani to, že pak se svojí silovou, či spíše siláckou politikou narazila čelně do zdi. Urputným, až fanatickým lpěním na volbě tajné ODS jen prohloubila pochybnosti, které ve společnosti jsou. Totiž, že za zvolením Václava Klause prezidentem jsou zákulisní obchody, které zavání korupcí. Veřejná volba, která je stejně tak demokratická, jako volba tajná, je předstupněm prezidentské volby přímé, která jediná zajistí, aby příští prezident byl zvolen bez pachuti těchto podezření.
vrzení, že veřejná volba byla ČSSD „nadiktována" mnou za podpory jakési čety „poddůstojníků", svědčí jen o naprosté neznalosti nejen reálií, ale i událostí posledních měsíců. Předně, žádná taková „četa poddůstojníků" v ČSSD neexistuje, což o ODS, která je řízena lidmi z okolí premiéra Topolánka v čele s Markem Dalíkem, se říci nedá. ČSSD se o kandidatuře profesora Švejnara i způsobu volby rozhodovala svobodně, demokraticky a to na několika fórech uvnitř strany najednou. Tato rozhodnutí byla navíc přijata velkou většinou hlasů a proto mají vysokou legitimitu a zavazují jak vedení, tak i volitele k obhajobě přijatého postupu. Je-li zvolená taktika postupu úspěšná, není to možné vyčítat ČSSD, ale opět neschopnosti ODS takové taktice čelit. Proto jsou slova o „partyzánské" či „guerillové válce" jen špatně skrývanou zlostí nad tím, že ČSSD již není rozhádanou stranou, která se místo vítězství soustředí na „řešení" svých vnitřních problémů. Tato sázka ODS na podobnou taktiku z minulé volby prezidenta se jasně minula účinkem.
Profesor Jan Švejnar navíc není kandidátem jen stranického vedení, ale má masovou podporu jak členské základny, tak i voličů ČSSD (podle průzkumu veřejného mínění agentury STEM 87% voličů ČSSD by v přímé volbě volilo Jana Švejnara). Mandát vedení ČSSD i volitelů prosazovat jej do úřadu prezidenta republiky má proto mnohem hlubší legitimitu, než jen stranický zájem, jak se snaží naznačit oba autoři. Takovou politiku úzkého stranického zájmu je možné jasně vysledovat naopak u ODS.
Aliance za zvolení Jana Švejnara vznikla samovolně, na půdorysu přirozeného zájmu na změně hlavy státu a to na základě kritického zhodnocení dosavadní politiky Václava Klause. Podpora veřejnosti, která se pohybuje nad polovinou občanů, i fakt, že nebýt přeběhlíků Melčáka a Pohanky byl by již dnes Jan Švejnar prezidentem, z něj dělají morálního vítěze prezidentské volby bez ohledu na její výsledek.
Doufejme jen, že do pátku opět nebudeme svědky podivných schůzek hradních kancléřů s podivnými lobbyisty, že budeme ušetřeni nedůstojných obstrukcí těch, kdo si přejí zvolení Václava Klause či podivných zastrašovacích praktik a výroků ministra vnitra Ivana Langera.
