V denním tisku se objevila zpráva, že dosavadní šéfredaktor Práva, Porybný, skončil na pozici šéfredaktora. Nemá smysl příliš rekapitulovat, ale tak jako každému člověku, tak i jemu se něco povedl a něco nepovedlo.
Z původně komunistického deníku se postupem času vyvinul poměrně seriózní levicový deník, který ovšem někdy v roce 2007 začal poněkud měnit barvy. Jeho role při destrukci sociální demokracie je - podle mého názoru- zcela nesporná. Zasloužili se o to lidé jako Mitrofanov, Ovčáček a nemohlo to být bez vědomí šéfredaktora Porybného. Ale co bylo, bylo. Pan šéfredaktor už není šéfredaktorem.
Své poněkud náhlé přerody z komunistického novináře, přes rozumného levičáka až po oporu progresivistických novinářů, si musí v ráji nebo v pekle zdůvodnit Pánu Bohu nebo Satanovi sám.
Dnešní redakční článek Práva, sepsaný redaktorem Koukalem má název „Klausovo sdílení“. A není ničím jiným, nežli trapným osobním a politickým útokem na bývalého prezidenta Klause. Redakce Práva se neštítí charakterizovat bývalého prezidenta jako prokremelskou osobu, skoro ideového souputníka Vladimira Putina.
A mastí to páté přes deváté. Mluví něco o Hitlerovi a zřejmě také o Mnichovské dohodě a srovnává ji se situací, která nastala na Ukrajině. Tato argumentace už se obvykle nepoužívá, protože má své velké slabiny. Jih a východ Ukrajiny s převážně ruským obyvatelstvem byly připojeny aktem sociálního inženýrství k sovětské Ukrajině v roce 1922, rozhodnutím Lenina a Stalina. Krym v roce 1954 rozhodnutím Chruščova...
České pohraniční kraje, které byly osídleny před II. světovou válkou převážně německým obyvatelstvem byly odvěkou součástí českého státu od jeho vzniku na začátku 10. století. A čeští Němci, žijící na území Čech a Moravy, tedy byli potomky německých osadníků, které zvali do země čeští králové, počínaje Václavem I., Přemyslem Otakarem II. ad. Takže tento argument silně kulhá.
Nevím, jestli lze Václava Klause označovat jako prokremelského bojovníka. V očích progresivistických, rusofóbních novinářů, totiž všichni, kdo projevují objektivní, resp. odlišný názor ve vztahu k Rusku a mluví o potřebě mírového řešení války na Ukrajině, jsou prostě agenti Kremlu. Takhle se argumentovat opravdu nedá.
A že Rusko reagovalo podle V. Klause de facto na chování NATO, je i mně zřejmé. Vzpomeňme si, co bylo před ruskou invazí. S jakým nadšením se mluvilo v politických špičkách Západu a NATO o právu Ukrajiny na členství v NATO. Podobně jako asi V. Klaus ani já vůbec nechápu, proč je potřeba posunovat hranice vojenského paktu NATO dál a dál na Východ. Vzpomeňme si na kubánskou krizi v roce 1961. Tehdy USA reagovaly celkem pochopitelně na rozmístění sovětských raket s jadernými hlavicemi na Kubě. A svět byl jen krůček od jaderné katastrofy. A řešení se našlo. Sověti stáhli rakety z Kuby, USA garantovaly nedotknutelnost svrchovanosti Kuby a stáhly své rakety z Turecka. A bylo po krizi. Osobně jsem zvědav, jak budou Spojené státy reagovat na očekávané připojení Mexika k organizaci BRICS, kdy se přímý soused USA stane členem organizace sdružující mj. Čínu a Rusko. Mexiko se vlastně stane spojencem těchto států.
Klausův rozhovor v LN je na dnešní poměry odvážný, ale také logický a rozumný.
Druhá věc, které jsem si v dnešním Právu všiml (str. 16) je nadpis „Čína slabě roste“. Číně ve II. čtvrtletí rostl HDP meziročně o 6,3%. Je to opravdu slabý růst? Kdo z nás to má?
Česká média se chytila sdělení agentury Reuters, která označila tento růst za slabší, nežli se očekávalo. Jde o to, kdo očekával vyšší růst? Čínská vláda podle všeho ne. Ta hovoří v tomto roce o růstu 5,0%. Jestli si Reuters nebo jiná agentura odhaduje vyšší růst nežli čínská vláda a pak to nedopadne, je to její problém a ne problém ČLR. A pak to vydávat za něco, co je špatně, je trapné.
Jiří Paroubek
