Boží mlýny melou pomalu, ale jistě…

…tak by se dalo mj. charakterizovat také včerejší působení Sparty Praha v zápase Evropské ligy s Glasgow Rangers FC.  

Sparta hrála velmi organizovaně a někteří její hráči, zejména Panák a Hložek, ale také třeba brankář Nita si zaslouží plné absolutorium. Mladý Panák ve středu obrany byl nejen hrází proti útokům Skotů, ale byl také skvělým konstruktérem, který dokázal zrychlovat sparťanskou hru skvěle časovanými a přesnými přihrávkami.

Sparta hrála velmi dobrý part, přehrála Skoty ve všech směrech. Skotové sami sebe dostali pod psychický tlak, což je do určité míry důsledek jarního utkání s pražskou Slavií v Glasgow. Po brutální hře skotských hráčů v zápase se Slavií nepřijížděli hráči Rangers zrovna v nejlepším psychologickém rozpoložení. Zřejmě čekali nějaké odvetné represálie, které se ovšem nekonaly. Sparta se nenechala vyprovokovat k hrubostem a i Skotové se tentokrát snažili hrát fotbal. To, že jsou horší nežli Sparta, musel ale vidět každý.

Hancko ukazuje, jak cenným hráčem pro Spartu je. Nejen, že je univerzální obráncem, schopným hrát na stoperu i na levé straně obrany, ale dokáže také dávat velmi důležité góly. Což se stalo i v tomto zápase. 

Zvláštní atmosféru zápasu vytvořilo deset tisíc dětských fanoušků, kteří vystřídali na tribunách ultrafans Sparty, kteří se v jednom z mezinárodních zápasů nedokázali zdržet rasistických útoků na soupeře tmavé barvy pleti. Děti povzbuzovaly, nadšeně jásaly, když bylo třeba a vytvořily specifickou, neopakovatelnou atmosféru zápasu. Myslím, že české kluby by měly přemýšlet o výchově (dětských) budoucích generací návštěvníků i na běžných zápasech ligy. Např. tím, že by určitá část stadionu byla pro děti vyhrazena s volným vstupem. To v čase internetu určitě není velkým problémem, aby si dětí zajistily rezervaci na utkání. 

Děti nejsou jako návštěvníci vulgární a projevují nevšední entusiasmus, který běžným fanouškům už většinou chybí. A děti jsou také spravedlivé. Glen Kamara, který byl iniciátorem nechutného obvinění Ondřeje Kúdely v jarním zápase Slavie v Glasgow, se stal pochopitelným terčem dětských diváků. Ty bučely při každém jeho doteku s míčem. 

Češi, a je hezké, že i jejich děti, mají některé výjimečné vlastnosti. Ve škole nejvíce nenáviděný byl vždycky žalobníček, a to zejména ten, který práskal učiteli a ještě nemluvil pravdu. Co tedy mohl Kamara čekat? Děti bez rozdílu klubové sounáležitosti ho prostě vybučely. A to tak silně, že se nechal vyprovokovat ke dvěma ostrým faulům na protihráče, které v 74. min. odskákal červenou kartou. Tím de facto rozhodl zápas, protože oslabil možnosti ofenzivy Rangers v samém závěru zápasu. Kamara ze hřiště odcházel doprovázen velkými ovacemi dětského publika, které tak vyjadřovalo spokojenost s jeho vyloučením.

Fotbalový arcilotr Roofe byl hezky přivítán už na letišti jedním z českých fanoušků dotazem, zda do Prahy přijel zranit dalšího gólmana. Byla to připomínka strašidelného a odporného faulu, kterého se dopustil Roofe na jaře, když málem ukopl hlavu gólmanovi Slavie, Kolářovi.

Nezbývá než Spartě popřát, aby zvítězila také v Glasgow a trochu rozčísla vysoké sebevědomí trenéra Gerarda, který se neštítí své hráče vyhecovat do podobných nehezkých kreací. Jak to velmi správně připomněl již před utkáním sportovní ředitel Sparty Tomáš Rosický. Gerard byl v minulosti i jako hráč, podle něj, v zájmu výhry schopen jít až za hranu.

V britských novinách bude pochopitelně rozebírán tento zápas a díky nenapravitelnému lháři – právníkovi Kamary, bude britské publikum zásobováno z médií hruzostrašným fantazírováním o údajném dětském rasismu v Praze. Je otázka, zda mu ještě někdo v Británii uvěří, ale nevylučoval bych to.

 Prostě žalobníčci, ať jsou bílí nebo třeba snědší barvy pleti, to v Čechách nemají právě jednoduché, pane Gerarde. A stylizovat se do pozice brekny, která nedokáže unést porážku v zápasech s týmy z "východu" Evropy, je nechutné a zakrývat to lží je ještě nechutnější.

Zato Slavia bojovala v Rotterdamu s tamním Feyenoordem špatnou partii. Trenér Trpišovský neměl tentokrát šťastnou ruku na složení týmu. Masopust, coby levý obránce, to nebylo šťastné řešení. Ekpai v zápasech s agresivně hrajícími protivníky prostě nemá šanci ani v útoku a ještě méně v obraně, kde nepomohl tentokrát ve větru plápolajícímu Bahovi. Levá strana Feyenoordu byla vynikající a bylo jí potřeba čelit od začátku sehranou dvojicí Bah - Masopust.

 Slavia momentálně má jeden velký handicap ve své současné hře. Chybí jí organizátor hry, kapitán O. Kúdela. Chybí jí už dlouho. Chybí i národnímu mužstvu. Samozřejmě, že i kdokoliv z dalších zraněných středních obránců – Hovorka, Takáč či Kačaraba – by se včera hodil. Ousou se stále hledá, ale prostě nikdo jiný k dispozici není. Holeš, coby stoper prostě není optimální řešení. A tento hráč pak chybí ve středu pole. Se svou houževnatostí, skvělou přihrávkou a odhadem vývoje hry.

Tento zápas by měl přesvědčit trenéra Trpišovského, že Tecl, při vší úctě k němu jako člověku, není už hráčem pro tyto velké a těžké zápasy. Zejména, když mám na tomto místě k dispozici Krmenčíka, Kuchtu či Schranze.

Největší problém Slavie v současné době je, že nemá stabilizovanou sestavu. Představa trenéra Trpišovského, že se dají vyhrát dva těžké zápasy v jednom týdnu se dvěma skoro rozdílnými jedenáctkami, je trochu mimo. Věřím, že to sám již pochopil. Stejně tak, že od začátku každého zápasu musí postavit to nejsilnější složení týmu.

Nevím, v jaké zdravotní kondici byl včera Bořil, ale ten by měl hrát za všech okolností. Byl u všech největších úspěchů Slavie, je odolný i v situaci, kdy Slavii soupeř prostě přehrává. A Feyenoord nejsou Velvary. Prostě Feyenoord podřídil úspěchu všechno. V závěru chvílemi i nechutně kouskoval hru a hráči Slavie si stěžují, že domácí fanoušci po nich házeli poloplné kelímky a zapalovače. Prostě, tentokrát Slavia přijela na zápas s kvalitním zahraničním soupeřem ne zrovna dobře připravena. Psychicky, ale také herně a zejména personálně. A pokud chce uspět v Konferenční lize a postoupit do dalších kol, musí teď vyhrát nejen doma s Feyenoordem, ale také oba zápasy s izraelskou Haifou. Je to nezbytné, pokud chce v této sezóně hrát Slavia v evropském měříku nějakou roli tak, jako v předchozích sezónách. Po prohrách s Ferencvárosem a Legií Warszawa by se o tom dalo s úspěchem pochybovat. A teď přišla další prohra.

V neděli čeká Slavii, ale vlastně i Spartu zápas pravdy. Pokud Sparta nevyhraje, Slavia nasadí k trháku, kterým odskočí od letenského týmu už na větší bodovou vzdálenost. Ale jestli byla někdy Slavia zralá na prohru, tak je to po Velvarech a Feyenoordu, tentokrát.