Snad to přece jen nebude tak zlé…

  O víkendu jsme navštívili moji rodnou dědinku Násedlovice na Kyjovsku. Zastavili jsme se na hřbitůvku, položili na hrob rodičů, kteří nás opustili již před neuvěřitelnými dvaceti lety, velký květináč bílých chrysantém.

Navštívili jsme i naši příbuznou, sestřenici M... a skončili v chaloupce, společně se sourozenci zděděné po rodičích. Setkali jsme se tam s mojí sestrou a švagrem, kteří tam v sobotu dopoledne také přijeli. Po štamprličce dobré domácí slivovičky a při kávě a zákuscích slovo dalo slovo - dlouho jsme se neviděli, měli jsme si o čem povídat... Obdivovali jsme jejich malou pravnučku K... (na fotografii) - a jejich pejska, fenku Sofi - naživo. Ta seděla své „paničce" po celou dobu způsobně na klíně a pozorně naslouchala.

***

Soused Staňa, s kterým jsem se později setkala před domkem, pravil:

„Včera jsem byl už na třetím vinobraní - a ještě mě nějaký čeká...“

„To myslíš jako na oslavě? ptám se.

„Kdepak na oslavě, u známých v K... na sbírání hroznů. Už mě od teho ohýbání a nošení kýblů pořádně bolí záda...“

„A jak to s tím vínem vypadá?“

„No zatím nic moc, ale nějaké víno snad bude. Tam sú vinohrady na rovině, tomu suchu odolaly... Zato tady dole u sklepú je to prý "hotové." Chlapi v hospodě říkali, že v Novinkách sú vinohrady v kopci, jestli se to počasí nezlepší, do třech roků bude úplně po nich. Takový sucho, jaký bylo letos, prý žádný v dědině nepamatuje. Zem je vyschlá na trúd, vinohrady se letos musely zalívat konvama vody, a stejně to nepomohlo, úroda je chabá. A co váš švagr, už má sklizené?"

„Ten říkal, že se na to prý chystá po neděli. A vy máte vinohrad?“ ptám se.

„Máme, na Staré hoře, po stařečkovi, ale já to nezvládám, pronajal jsem ho jednomu z dědiny," otráveně mávl rukou...

Po těch slovech se se mnou rozloučil, ale ještě než vešel do chalupy řekl, ať si prý natrhám hroznů z těch hlav (vinné révy), co má na políčku před domem...

Ach jo... Co se toho sucha týká - soused Staňa má pravdu. Celá dědinka, ale hlavně zahrádky před domy, pole i vinohrady kolem, jsou po tom červencovém a srpnovém horkém (tropickém) létě celé zbídačelé. Pole jsou už v polovině září zbarvená listopadově - do okrově hněda, květiny na zahrádkách seschlé, listí na stromech zežloutlé, jakoby mělo co nevidět opadat. Uvidíme, jestli se příroda po tom letošním nevídaném suchu přece jen vzpamatuje... Jsem optimistka, věřím, že ano.

V noci ze soboty na neděli konečně zahřmělo, zvedl se vítr a začalo pršet. Snad to přece jen nebude se změnou klimatu tak zlé... Dnes už to vypadá nadějněji...