Kila dolů? Vždyť "jedno kilečko je hezčí než druhé..."

Velmi  dobrá a vtipná útěcha od pochlebovačů těm, co se trápí  pro svou   neuspokojivou hmotnost a neustále hloubají nad zdravou výživou. Inspirací k napsání této úvahy byl  článek na blogu Martina Faltýna o vegetariánství.  

Pane Faltýne, já jsem se nějakou vědeckou teorií o zdravé výživě nikdy moc nezabývala. Sice jsem v určité době, kdy mi ještě hodně záleželo na vzhledu mé "tělesnosti" vyzkoušela  několik diet, ale tu řeholi  jsem  nikdy dlouho nevydržela.  A pak, veganství? Ani náhodou. Jsem pro vyváženou stravu včetně bílkovin – a mám ráda maso. Bez aspoň kousku masa déle než tři dny nevydržím. To je o mně známo již od dětství.

Pocházím z venkova, maminka byla dobrá kuchařka, vařila  převážně z domácích zdrojů - z toho co rodiče vypěstovali na poli a vychovali na dvoře. Byli jsme početnější rodina se čtyřmi dětmi, maminka pekla pro nás děti dvakrát týdně nějaké buchty, lívance  nebo belíšky, abychom prý nemusely pořád jíst jen chleba se sádlem (samozřejmě domácím). Jen 2 - 3x týdně jsme měli na oběd maso, vepřové, králičí  nebo drůbeží. V řeznictví jsme  kupovali jen hovězí nebo nějakou uzeninu. A maminka si vedla dobře, nikdo z rodiny nebyl příliš tlustý, ani hubený. Oba moji rodiče se dožili vysokého věku. 

Já jediná ze sourozenců jsem měla vždycky něco přes váhu – a stále mám. Moje paní ošetřující lékařka mi ale pravila, že je to dobré, nemám prý ani příliš hubnout, ani přibírat. Potěšilo mě to. V dobách, kdy jsem kvůli pár kilům navíc stále zkoušela nějaké diety - občas jsem zhubla  a vzápětí zase přibrala,  to bylo zbytečné trápení. Dnes se jen snažím nejíst příliš sladké a tučné  a  již jsem  nejmíň  deset roků stále na  stejné váze. Jo, držím se toho, že "co nám chutná, to je zdravé, a nic se nemá přehánět". A také se snažím vařit  pokud možno zdravě, i když ř "změny v programu jsou povoleny".  Krásný jarní den vám  přeji - a stálé zdraví. 

Ukázky určitě "nezdravého  jídla" vlastní výroby. Bacha na ně... :-)