Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak jsme kdysi cestovali s Fatratourem

Pracovala jsem tehdy v n. p. Fatra Napajedla, v továrně na zpracování plastů, který čítal na 1500 zaměstnanců.  Dnes je jich tam bohužel o polovinu méně.. .  

 

 A to víte, jaké to tenkrát za reálného socialismu  bylo  s cestováním. Na zájezdy a o  dovolené  se jezdilo jen po vlasti české, a když do zahraničí, tak leda na odborářský poukaz do spřátelených zemí, a to jen jednou za pět let – tedy  pokud jste platili řádně příspěvky ROH a byli jste kádrově přijatelní.

A tož  těsně „sametové“ se chtěli všichni zaměstnanci Fatry (včetně mne)  podívat o ciziny, hlavně  do té dosud zapovězené - na „západ.“  Českých cestovek bylo poskrovnu, v úvahu připadal leda Čedok, a to nestačilo. Proto  se vedení podniku Fatra spolu s odbory moudře rozhodlo,  že si zřídí vlastní podnikovou cestovní kancelář s názvem  Fatratour. Tak se i stalo a pro  její potřeby byl zakoupen  i starší autobus značky Karosa. Z tohoto následného  cestování s podnikovým Fatratourem bych se s vámi chtěla podělit  o několik bizarních zážitků.

První   jednodenní zájezd byl   do italských Benátek – a "na otočku."  Brzičko ráno tam a v noci zase zpátky. A proč na otočku? To proto, že nikdo z fatrováků, účastníků zájezdu,  neměl  na delší zájezd, nebo na nocleh v cizině dost peněz v cizí měně.  

Ve čtyři  hodiny ráno  jsme nastoupili  do autobusu s nápisem Fatratour, stojícího před branou Fatry, a vydali se na dobrodružnou cestu.   Zaujala mne  skupinka starších důchodkyň v šarmantních slaměných kloboučcích na  hlavách, vypadaly opravdu roztomile.  Autobus se rozjel směrem na jih, v Mikulově přejel hranice a šupajdil si to  přes Rakousko do Itálie.  To bylo radosti, když jsme konečně dorazili do starobylých Benátek, proplouvali  taxi-lodí Vaporetem po Grandkanále  kolem Zlatého domu až k Dóžecímu paláci,  procházeli se po klenutém „mostě nářků“ Rialto, a přitom jsme se zájmem  pozorovali ladné pohyby fešáckých gondoliérů převážejících turisty na štíhlých gondolách -  i když nikdo z nás neměl bohužel finance si něco takového dopřát. U Baziliky Sv. Marka jsme zase pozorovali hejna stříbřitě šedých holubů,  peroucích se o drobky pečiva, které jim házeli turisté. Pak jsme posedávali na kamenných schůdkách a po prve zkoušeli jak chutná pravá italská zmrzlina nebo piza. Já jsem si dala žampionvou, a nelitovala jsem. 

Moji povznesenou náladu kazila jen zrovna  začínající rýma -  neustále mě štípalo v nose a slzely mě oči...  Ze zájezdu jsme se vrátili pozdě v noci, já se spoustou fotografií, pořízených  na mém zánovním poloautomatu Fujika.

Další náš  zájezd autobusem Fatratour  byl  již delší a odvážnější, až   do Paříže. Ten  byl výborem ROH, zejména jeho předsedou Ivanem J... pečlivě naplánován a připraven.  “Děcka,“ pravil,  "nemějte obavy, všecko bude OK. Průvodce Paříží, plynně hovořícího  francouzsky, jsem již zajistil, bude jím  bývalý profesor uherskobrodského gymnázia pan Lekeš, jídlo a pití si povezeme s sebou.  Zájezd bude opravdu špica, o to se postarám. Tady Mirka (jako já), bude vedoucí zájezdu, její manžel - technik,  který prý jezdí služebně po světě, se vyzná -  bude jí pomáhat.“ „Doufám, že s tím budeš souhlasit,“ obrátil se na mne, „za tu starost ti slevíme z ceny  zájezdu  300 korun.“ Protestovala jsem, ale nebylo mi to nic platné, odboráři si to prý předem odhlasovali.  

Zrovna jak  o Benátky, tak i o  zájezd do Paříže  byl ve fabrice velký zájem, jeho účastníků byl  plný autobus. V zavazadlovém prostoru jsme si vezli kromě kufrů a baťohů i několik beden piva, minerálky, jeden propan-butanový vařič, kostkový cukr, kávu, masové  konzervy, několik pecnů chleba,  rohlíky a dva smaltované hrnce. Ten menší byl na vaření kávy, ten velký, dvacetilitrový, byl po okraj naplněný vepřovým gulášem, který nám uvařili v závodní jídelně.  Povinností každého jednotlivce zase bylo, aby si s sebou vzal ešus,  hrnek na kávu,  a k tomu velkou a malou lžíci.  Tak perfektně  vybaveni jsme se vydali poznávat krásy slavné francouzské  metropole, Paříže. Brzy ráno, po čtvrté  hodině, jsme  vyrazili karosou Fatratour z Napajdel.    

V Mikulově jsme přejeli  přes  rakouské hranice  a hned na prvním dálničním odpočívadle v Rakousku se osazenstvo autobusu začalo dožadovat kávy. Ze zavazadlového prostoru byl vytažen propan-butanový vařič, na něj se postavil hrnec s vodou,  zájemci o kávu vystoupili z autobusu, postavili se do fronty  a já jsem jim do nastavených hrnků zalívala „turka.“ Po skončení této bohulibé  akce se pokračovalo v jízdě.  

Cesta po francouzské dálnici byla celkem příjemná, počasí nám přálo, pozorovali jsme ubíhající krajinu s vesnicemi, s lesíky a loukami, na kterých se pásly ovečky a bělavé krávy... K večeru jsme dorazili před turistický hotel na okraji   Paříže.  Naše  karosa zastavila před ním a všichni z ní vystoupili. Zatím co průvodce zájezdu šel vyřizovat ubytovací formality, ze zavazadlového prostoru byl vytažen propan-butanový vařič, který a byl umístěn v rohu na nádvoří hotelu. Dva maníci přinesli z autobusu červený dvacetilitrový hrnec s gulášem, postavili ho na vařič – a hladoví účastníci zájezdu se svými  ešusy postavily do fronty. Manžel stál u hrnce  a já z něj každému naběračkou  nalévala  guláš do ešusu,  a k němu přidávala po dvou krajících chleba. A to  vše za veselého přihlížení hostů  z oken  hotelu. Připadalo mi to poněkud trapné, ale ne tolik jako manželovi, ten se za tu podívanou, kterou jim poskytujeme, vyloženě styděl...

Ach jo, ale to jsme ještě netušili, jaké nesnáze nás čekají večer. Ten turistický hotel – ubytovna, nám nabídl jen  dva dvojlůžkové pokoje, ty ostatní byly pouze  třílůžkové.  Třetí  lehátko bylo umístěno  nahoře napříč nad těma dvěma.  Rozhodli jsme se, že jeden z těch dvojlůžkových pokojů bude patřit předsedovi  Ivanu  J.   a průvodci zájezdu, a ten druhý mně a mému manželovi.

Všem  se dalo na vědomí, že ubytování je možné jen  po  trojicích, a to v pokoji budou vždy tři muži  nebo  tři ženy, a  proto se musí rozhodnout kdo s kým bude spát. Na zájezdu byly sice většinou manželské páry, a všichni na to přistoupili. Bohužel až na jednu čipernou důchodkyni, vdovu, která si na zájezd přibrala svého přítele.  Ta prohlásila, že  její přítel je nemocný,  bere léky, a ona musí být v noci s ním.   Když jsme s tím nesouhlasili, vytrhla klíč od dvojlůžkového pokoje manželovi z ruky a nechtěla mu ho vrátit.  Manžel se s ní nechtěl přít a ustoupil jejímu požadavku.  A pak nastal problém -  stále nám to  po těch trojicích na pokoji nevycházelo...  

Já jsem se nakonec  na noc přidala ke dvěma dívkám, učenkám z rytebny, ,  a manžel musel vzít zavděk pokoj se dvěma mladičkými novomanžely, kteří si prý do Paříže vyjeli na svatební cestu.  

A jak to dopadlo? Já jsem strávila noc v pohodě, ale manžel? Asi kolem jedné hodiny v noci jsem vyšla ne chodbu (na WC) a co nevidím? Manžel tam  sedí a klimbá v křesle. "Proč tu sedíš oblečený a nespíš?",  ptám se ho. "Ále..." povídá,     "Já mám lehátko nahoře, jako pánbůh tam trůním nad těmi  novomanželi,  a oni pořad nespí, a nespí.. Nechci je rušit - a tak tu čekám až oba konečně usnou."   .Ach jo,  tož tak dopadne člověk, vedoucí zájezdu, když je slušný a ohleduplný k druhým...  

A to je několik  mých bizarních zážitků z našich  prvních zájezdů do „kapitalistické ciziny.“ Nebylo to vůbec jednoduché, jezdili jsme tam bez peněz, bez zkušeností, bez znalosti jazyků. Není se co  divit, že nás, Čechoslováky, tenkrát považovali za „paštikáře,“ za ty, co si  sebou vozí na dovolenou pecny  chleba, masové konzervy, paštiky a řízky.

Ty doby jsou již naštěstí dávno za námi a my se již  od ostatních turistů asi příliš nelišíme. Přežili jsme to – a buďme rádi,  že dnes již nemusíme jezdit do světa jen virtuálně, prstem po mapě.. Ještě aby už  nás ten covid-19 přestal zlobit...

Krásnou letošní dovolenou vám přeji.

 

Benátky - Zlatý dům
Dóžecí palác
Rialto  (Most nářků)
Před Bazilikou Sv, Marka
Kampanella
Ulice s kanálem
S gondolierem
V galerii Orsay
Pod Eiffelovkou
Noční Montmartre (

 

Autor: Mirka Pantlíková | neděle 8.8.2021 17:11 | karma článku: 19,85 | přečteno: 582x
  • Další články autora

Mirka Pantlíková

ČT prý nutně potřebuje peníze na svůj provoz

Včera jsem se zájmem sledovala jednání v poslanecké sněmovně, ve které se projednávala a schvalovala novela mediálního zákona, ve které bylo zahrnuto i navýšených rozhlasových a televizních koncesionářských poplatků.

13.7.2024 v 15:08 | Karma: 37,20 | Přečteno: 1264x | Politika

Mirka Pantlíková

Výlety do blízkého okolí Zlína

Asi 11 kilometrů od Zlína nad údolím Březnického potoka a v blízkosti obce Březůvky se nachází přírodní rezervace s mokřady a chráněnou flórou a fauno, Uhlisko.

29.6.2024 v 16:09 | Karma: 17,17 | Přečteno: 268x | Diskuse | Ostatní

Mirka Pantlíková

Premiéra filmu Svatá

Včera večer byla na ČT 1 uvedena premiéra filmu Svatá v hlavní roli s Jiřinou Bohdalovou. Film ve mně vyvolal rozporu plné pocity, a proto jsem se k němu rozhodla napsat tento komentář.

20.5.2024 v 10:25 | Karma: 24,74 | Přečteno: 1161x | Diskuse | Ona

Mirka Pantlíková

Vzpomínka na brněnský majálesový průvod 1955

Na studentská léta, která jsem strávila v brněnské Vyšší škole uměleckého průmyslu, která se později až do dnešních dnů dočkala několikerého přejmenování“, se nedá zapomenout.

2.5.2024 v 14:48 | Karma: 14,43 | Přečteno: 249x | Diskuse | Ona

Mirka Pantlíková

Znáte Baťovo město Zlín?

Ve druhé polovině 30. let minulého století se firma Baťa stala světovým koncernem, který již pod vedením bratra zakladatele fy Baťa, Tomáše Bati (1876 -1932) ) J. Ant. Bati, zaměstnávala na 32 tisíc pracovníků.

19.4.2024 v 19:38 | Karma: 18,49 | Přečteno: 476x | Diskuse | Ona
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Rozdáváme kola za milion korun

15. července 2024

Členství v iDNES Premium má velkou spoustu výhod. Čtenáři se dostanou ke všem prémiovým článkům na...

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

14. července 2024  15:17,  aktualizováno  17:04

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média....

V Luhačovicích došlo k potyčce sedmi lidí, jeden z nich na místě zemřel

20. července 2024  19:35

Po potyčce sedmi mužů před barem v Luhačovicích na Zlínsku zemřel v sobotu ráno na místě jeden z...

Globální výpadek postihl 8,5 milionu zařízení, méně než 1 procento, uvedl Microsoft

20. července 2024  19:11

Globální výpadek IT systémů, spojený s aktualizací bezpečnostního softwaru od firmy CrowdStrike,...

Úroda bude nižší, ale chléb kvůli tomu nezdraží, říká Jan Šimek z JTZE

20. července 2024

Nižší osevní plochy, přehnané regulace a nepříznivé počasí jsou hlavními viníky letošní nízké...

Izrael v odvetě za útoky Húsiů zaútočil na jemenský přístav Hudajdá

20. července 2024  18:29,  aktualizováno  18:36

Izrael zaútočil na jemenský přístav Hudajdá. Podle agentury Reuters to uvedly úřady jemenského...

  • Počet článků 336
  • Celková karma 23,39
  • Průměrná čtenost 720x
Povoláním výtvarnice - kreslím, fotografuji, píši, zajímám se o vše, někdy i o politiku. Zlobí mě lež, pokrytectví, nespravedlnost, nesoulad ve společnosti - i v mezilidských vztazích. Publikace mých článků a fejetonů v různých časopisech, knížka vzpomínek a příběhů, Vyprávěnky. 

mpantlikova@seznam.cz

Seznam rubrik