Díky, pane W. Shakespeare (historie jedné lásky)

Byl konec srpna, končily prázdniny, děti se vracely z pionýrských táborů, lidé z dovolených, a jak už to tenkrát „chodilo,“ většinou z těch tuzemských, z různých chalup, a od babiček na venkově. 

Pracovala jsem tehdy ve  Filmových atelierech  a bydlila  v jednom z baťovských ženských  domovů, které  ve 30. letech minulého století nechal postavit pro své zaměstnance zlínský továrník Tomáš Baťa.

Nelíbilo se mi tam - mezi dvanácti dělnicemi, které pracovaly ve Svitu na  směny a měly úplně  jiné zájmy než jsem měla já. Dopoledne pracovaly u pásu, odpoledne klábosily  na pokoji,  a večer si obvykle společně vyrazily do některé zlínské restaurace na kávu.  A ty,  co měly odpolední směnu, po ránu dlouho vyspávaly, a nikdo je nesměl rušit. Jediná možnost nějakého kulturního vyžití byl pro mne koncert zlínské filharmonie v Domě umění, nějaké  představení  v Divadle pracujících, anebo jít do kina. Ta kina byla v blízkosti  internátů  dvě. Dole pod nimi bylo kino Svět, a druhé, Velké kino, tak o 200 metrů dál. To je známé i dnes, každoročně v červnu se v něm koná Mezinárodní filmový festival pro děti a mládež. (V současné době je  jeho budova v rekonstrukci).

 A tenkrát na konci prázdnin,  28. srpna,  v něm  dávali anglický film Richard Třetí  s Lawrencem Olivierem v hlavní roli. Ten jsem si tenkrát  nemohla nechat ujít a na odpolední představení o páté se vypravila.

Koupila jsem se v pokladně vstupenku  a  postavila se do hloučku lidí, čekajících až se vchod  do biografu otevře. Z těch mladých lidí, co stáli poblíž, mě zaujali dva mladíci -  jeden  vysoký tmavovlasý, a  ten druhý  s brýlemi, blonďák vlnitými vlasy. Ten  u  mne vzbudil  větší  zájem, i když se rozhodně  nepodobal ideálu muže, jak jsem si jej tehdy vysnila. 

Pak konečně otevřeli vchod do kina, všichni se tam  nahrnuli, a kupodivu, zrovna jako v té staré  známé  písni „Jdu takhle do kina, právě to začíná , náhodou" - si  ten světlovlasý  mladík  sedl  zrovna vedle mne... Pokukoval po mně, až v jakési velmi dramatické scéně filmu  se  odvážil položit svoji ruku na  mojí, položenou na opěradle. Po skončení filmu se s kamarádem rychle rozloučil  a  před kinem mě požádal, jestli mě může doprovodit. Odmítla jsem  - s tím, že to nemám daleko, ale nenechal se odbýt. A tak jsme spolu prošli asi těch dvě stě metrů k internátu – a při tom mi povídal, že hodně čte – a  zrovna  prý  Balzacovu Sestřenici Bětu. A také mi pověděl,  že je elektro konstruktér - a pracuje v ZPS, a že se chystá studovat  na vysoké škole VUT. Domluvili jsme se, že se mnou příští čtvrtek  navštíví houslový koncert v Domě umění – a přiznám se, že tím svým  zájmem o vážnou hudbu si mě tak trochu  získal. Pak jsme spolu chodili kina, ale jen odpoledne na pátou,  protože  kdysi mě při jednom večerním návratu z kina obtěžoval jakýsi obejda,  jeden z těch, co se neustále potulovali kolem dívčích internátů..

A co bylo dál? Byla jsem zvyklá jezdit každou sobotu domů k rodičům (tři a půl hodiny cesty vlakem), vytýkal mi, že jsem stále o víkendech mimo Zlín, až jsem mu jednou  jen tak z legrace řekla, že když se mu to nelíbí, ať jede klidně se mnou k nám domů. Když mě ale příští sobotu čekal „vyfešákovaný“ na otrokovickém nádraží, byla jsem překvapena - že to vzal  vážně. Opravdu  jsem to nečekala. A hned ve vlaku jsem měla  ostudu, za nepotvrzenou průkazku  mi dal průvodčí pokutu 50 Kč,  já u sebe neměla ani groš - a on ji za mne zaplatil.

A jak to pokračovalo? Rodičům se můj přítel okamžitě zalíbil, zejména mamince, a  otec na něm ocenil, že se dovedl postavit k práci, hned  jim například opravil všechny vadné elektrospotřebiče…

No jo… A jak už se to mezi mladými lidmi stávalo – a stává, po sedmi měsících jsme měli svatbu, a to zrovna dvakrát - jednu s obřadem ve Zlíně, a  tu druhou, už bez obřadu, ale zato veselejší,  u nás na  chalupě v N…  

Později to ale nebylo pro nás snadné. V říjnu   toho roku  se mi  narodil syn a manžel začal studovat na fakultě elektro VUT v Bratislavě, kde přes týden bydlel na kolejích. Strojírenský závod, ve kterém před tím pracoval, mu začal vyplácet 640 Kčs měsíčně s tím, že se tam po dokončení studia vrátí.  Jo... Ale než po pěti a  půl roce dostudoval - a odpromoval,  narodila se nám ještě i holčička.  Byt jsme neměli, bydleli jsme  v jednom pokojíčku  u  manželových rodičů. On byl přes týden v Bratislavě a já jsem tehdy jako  živitelka rodiny „válčila“ doma  s malým dítětem. Dojížděla jsem brzy ráno do práce, a zároveň  ho budila a vodila  do jeslí, a později do mateřské školy. A když se nám po třech letech narodila dcerka odmítla jsem kvůli špatným zkušenostem s jeslemi dojíždět do zaměstnání a zůstala  s ní dva  a půl roku raději doma - i  když jsem dost živořila.  S manželovým stipendiem jsem pobírala pouze  1530 Kčs - ale  zvládli jsme to… Ó, jaká to byla úleva, když manžel konečně dostudoval a začal vydělávat  1730 Kčs měsíčně, později -  s těmi mými dvanácti stovkami to bylo úplné bohatství.

Takže –  takových, anebo  hodně podobných osudů mladých manželství. bylo tenkrát  mnoho. Zajímavé na tom je snad jen to,  že přes všechny potíže, které jsme museli překonat, nikdy  nás nenapadla myšlenka na rozvod, i  když k tomu bylo důvodů dost. Už jen  kvůli samostatnému bydlení, které  jsme získali až po jedenácti letech manželství... 

Manžel řádně dostudoval VUT v Bratislavě, já jsem po celou dobu pracovala - i když jsem byla nucena  po mateřské  dovolené vystřídat z nedostatku příležitostí, několik zaměstnání,  ale bylo to vždy v oboru. Obě naše děti vystudovaly a založily rodiny. Syn pracuje jako projektant ve stejném závodě jako pracoval manžel, dcera zdědila geny po mně,  maluje a fotografuje, ale neživí se tím jako já, je to jen její koníček.  Máme pět  vnuků, většina z nich vystudovala VŠ  technické obory,  jeden UTB ve Zlíně, a také máme již  tři pravnoučátka, která jsou naším potěšením. S manželem jsme již oslavili "zlatou svatbu" a doufám, že se dožijeme ve zdraví i  té další.

A zrovna dnešní  den, 28 .srpen 2018,  je dnem  našeho seznámení… Zrovna tohoto dne před léty promítali  ve  zlínském Velkém kině anglický  film se slavným hercem  Lawrencem Olivierem,  Richard Třetí. Byla to tehdy  náhoda, anebo osud, že jsme se na něj odpoledne  oba  vypravili?  A  měli  sedadla zrovna vedle sebe? Nevím… Jsem ale ráda,  že jsme ta dlouhá léta  společného života  ve zdraví a  bez úhony zvládli,  a že nám to tak dlouho vydrželo. 

Ale i Vám, slavný anglický  dramatiku,  Wiliame Shakespeare,  patří můj  dík.Nebýt Vašeho dramatu Richard Třetí, asi by k našemu osudovému  setkání  nikdy nedošlo.    

 

Baťovské internáty

 

Autor: Mirka Pantlíková | pondělí 27.8.2018 12:31 | karma článku: 13,39 | přečteno: 332x

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Další články autora

Mirka Pantlíková

Pomozte mi, já nejsem Němec, ale Rakušan

Vzpomínky a dvě epizody z doby, kdy se Druhá světová válka chýlila ke svému konci, a moji rodnou jihomoravskou obcí Násedlovicemi táhla fronta.

9.5.2025 v 17:26 | Karma: 18,40 | Přečteno: 408x | Diskuse | Ostatní

Mirka Pantlíková

Navštívili jsme Muzeum J. A. Komenského v Uh. Brodě

Muzeum J. A. Kose Komenského v Uh. Brodě je zaměřené na dokumentaci a studium jeho života a díla, a na historii a etnografii regionu Uherskobrodska. Fotografie tam pořízené, se týkají osobnosti a a díla J. A Komenského.

25.4.2025 v 16:30 | Karma: 6,29 | Přečteno: 148x | Diskuse | Kultura

Mirka Pantlíková

Znáte moravská města?

Uherský Brod, jedno z nejstarších sídel jihovýchodní Moravy., Leží v oblasti Karpat, v podhůří jejich nejvyšší hory Javořiny Původní název „Na Brodě“ (10, - 12..stol.), připomíná brod přes zdejšá řeku. Olšavu, .

23.4.2025 v 17:43 | Karma: 16,58 | Přečteno: 291x | Diskuse | Ostatní

Mirka Pantlíková

Zamilovaný dopis

Často bývám na rozpacích o čem psát. O politice psát nechci, inspirací je poskrovnu. Až na jednu. Často mě inspirují úsměvné články naší nejlepší vyprávěčky Zděňky Ortové Toto je jeden z nich. Dopis ženatému milenci. Doporučuji.

16.4.2025 v 13:10 | Karma: 10,51 | Přečteno: 202x | Diskuse | Ostatní

Mirka Pantlíková

To jsem já...

Přiznám se, že mě k tomuto krátkému článku inspiroval úsměvný příběh blogerky paní Zdeňky Ortové, její vzpomínka na někdejší oslavu MD0Z v jejich městě. Doufám, že ji i ta moje potěší, zrovna jako ta její vzpomínka mě.

9.3.2025 v 18:42 | Karma: 22,34 | Přečteno: 474x | Diskuse | Ona

Nejčtenější

Cizinec zaplatil za jízdu taxíkem v Praze přes 200 tisíc, zjistil ráno s hrůzou

13. května 2025  17:07

O více než 200 tisíc korun málem přišel v Praze cizinec, který se v noci vracel na hotel taxíkem,...

Požadavky odtržené od reality, zoufají po jednání Ukrajinci. Rusové jsou spokojeni

16. května 2025  6:43,  aktualizováno  16:12

Sledujeme online Jednání delegací Ukrajiny a Ruska v Istanbulu po necelých dvou hodinách skončilo. Bylo to první...

Slevy kol tíží přezásobené prodejce. Část z nich zřejmě nepřežije

18. května 2025

Prodejcům jízdních kol se nedaří zbavit zásob, které si vytvořili během boomu v časech pandemie....

VIDEO: Turecké letadlo škrtlo v Praze ocasem o ranvej. Modleme se, vyzýval pilot

13. května 2025  19:14

Napínavý pokus o přistání si prožili cestující na palubě letu TK1771 společnosti Turkish Airlines z...

Marketér prodělal miliony a splácí je miliardáři Janečkovi. Nebylo to krypto, tvrdí

16. května 2025  9:48,  aktualizováno  20:57

Sedm let bude muset splácet marketingový expert Jakub Horák svůj dluh vůči miliardářovi Karlu...

Izrael zahájil velkou pozemní ofenzivu v Gaze, předtím ničil stovky cílů Hamásu

18. května 2025  16:05,  aktualizováno  16:55

Izraelská armáda v posledních 24 hodinách spustila novou rozsáhlou pozemní ofenzivu na severu i...

Prošli jsme metro D: Část tunelů je vybetonovaná, na Pankráci ještě razí

18. května 2025  16:51

Velký zájem veřejnosti vzbudil o víkendu Den otevřených tunelů rozestavěného metra D. Návštěvníci...

VIDEA TÝDNE: Drama na Ruzyni, omyl taxikáře a vražda v přímém přenosu

18. května 2025  16:40

Je tu neděle a s ní i souhrn nejsledovanějších videí portálu iDNES.tv. Na pomyslné první příčce se...

Papež se ve Vatikánu setkal se Zelenským. Ten poprvé od roztržky jednal s Vancem

18. května 2025  12:47,  aktualizováno  16:38

Papež Lev XIV. se v neděli odpoledne soukromě sešel s ukrajinským prezidentem Volodymyrem...

  • Počet článků 347
  • Celková karma 14,83
  • Průměrná čtenost 713x
Povoláním výtvarnice - kreslím, fotografuji, píši, zajímám se o vše, někdy i o politiku. Zlobí mě lež, pokrytectví, nespravedlnost, nesoulad ve společnosti - i v mezilidských vztazích. Publikace mých článků a fejetonů v různých časopisech, knížka vzpomínek a příběhů, Vyprávěnky. 

mpantlikova@seznam.cz

Seznam rubrik

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.