Hlubokou soustrast polskému národu...

I přes vědomí toho, že nejsem a nebudu jediný, kdo na toto téma bude psát, i přes skutečnost, že veškerá média referují o této události v průběhu celého dne, cítím potřebu vyjádřit osobní hlubokou soustrast bratskému polskému lidu nad tragickou smrtí prezidenta Lecha Kaczyńského, jeho manželky a celé delegace významných činitelů polského státu.

Česká republiky ztratila velmi blízkého spojence, a to především v boji proti eurounijní byrokratické mašinérii. Lech Kaczyński, stejně tak jako náš prezident Václav Klaus, do poslední chvíle vzdoroval v podpisu Lisabonské smlouvy. A velmi blízký přátelský vztah mezi sebou měli i tito dva prezidenti. „Ztrácím v něm skutečného přítele. Bude mi strašlivě chybět,“ vyjádřil smutek zdrcený prezident Klaus.

Nesmírně smutné je i to, že Lech Kaczyński byl jedním z hrstky nesocialistických politiků v současné Evropě. Nebál se veřejně projevit své národovectví, přestože dobře věděl, že bude mnohými, jak doma tak v zahraničí, nálepkován jako populista, nacionalista (nevím, co je na tom slově pejorativního) či dokonce radikál. Pokud je boj za zachování státní suverenity, boj za národní stát nebo projev vlastenectví radikalismem, pak buďme radikály všichni! Polsko spolu s Českou republikou  tvořilo pomyslný ostrůvek zdravého rozumu v neustále se prohlubující a nesmyslné integraci EU.

Nechci a nebudu se na tohle bolestné téma více rozepisovat, ale ještě jednu větu přece. Zastavme se v této hektické době alespoň na malý okamžik, zapalme svíčku a vzdejme všichni čest jeho památce!