Snažím se srovnat v hlavě dění posledních měsíců v naší republice. A stále více a více se nemůžu zbavit pocitu, že tohle je opravdu otevřený boj proti všem jejím obyvatelům.
Zkusme si vše projít krok za krokem :
nejdříve to byl pokus postavit proti sobě složky státních zaměstnanců, poprvé učitelé versus vojáci, učitelé byli přímo značeni za ty, kteří dostanou na úkor škrtů na ministerstvu obrany přidáno a ozývaly se i hlasy, že jim mělo být sebráno podstatně více. Později, když se nedostavil kýžený úspěch postavili proti učitelům všechny státní zaměstnance, vždyť oni jediní mají dostat přidáno. Za účast na demonstraci byli přímo peskování, že jsou nekorektní, protože oni nemají proč protestovat.
Aby toho nebylo málo, stojí proti sobě i soukromý a státní sektor jako takový, četla jsem krásnou úvahu o tom, že se bouří lidé placení ze státního rozpočtu proti stejně placeným lidem a co až se jednou naštvou ti, co to všechno platí?
Všeobecně a dlouhodobě jsou proti sobě štváni lidé, kteří do systému přispívají, proti těm co z něj čerpají, tzv. vyžírkové.
Výsledkem nemůže být nic jiného než boj mezi samotnými obyvateli ČR. Napadlo ale vůbec někoho proč se to děje? Zkusme se oprostit od názoru, že spousta úředníků je zbytečná, sociální systém je nastaven příliž štědře, nikdo z nás nechce do „Řecka“ a další nesmyslné lži, které jsou nám předkládány tak dramaticky, jako první zprávy z vandalství na ministerstvu vnitra.
Už kdysi dávno mi někdo říkal, že když se dva perou, třetí se vždycky směje a proč? No přece proto, že pozornost nás všech je zcela zaměřena proti nám samým a nikdo z nás si vůbec nechce připustit, že jsme na tom v podstatě všichni stejně, všem nám berou, všichni si musíme utahovat opasky už 20 let a od všech čekají, že to pochopíme a hlavně, že nebudeme pátrat po pravých důsledcích tohoto stavu.
Už dávno je tu zavedeno, že politici mají neomezenou moc, neomezenou píši záměrně, protože skutečně nejsou v ničem omezováni, ani vlastní odpovědností, rozlet je jim navýšen doživotní imunitou a stává se z nich zvláštní druh – tzv. nepostižitelní.
Nebudu zde sáhodlouze vypisovat vše, co by si měl uvědomit každý z nás, ale jedna věc mě napadá : možná, kdyby „ti co to všechno platí“ přestali brát úterní demonstraci jako přímý útok na sebe a na své kapsy, prohlédli a přidali se k oněm 40-ti tisícům a vyjádřili tak svojí nespokojenost se systémem jako takovým, možná teprve potom by se začalo dít něco, co má směřovat k záchraně naší země.
P.S. Očekávám opět kritické komentáře, jako, že vařečka v mé ruce by jistě byla prospěšnější, než pero (psací :-)), ale zkuste se vážení a milí kritici zamyslet, bez jakékoliv zášti vůči jakýmkoliv skupinám obyvatel, zda na tom aspoň kousek pravdy nebude. Ještě pořád není pozdě přestat se prát mezi sebou a podívat se na toho "třetího". :-)
