Jsem naprostý „politický amatér“, a přesto si myslím, že mám dost zdravého selského rozumu a moje nápady, jak by se dala řešit situace v České republice, nejsou až taková utopie, maximálně zde budu vypadat jako hodně velký optimista.
Nedá se přehlédnout celková nechuť zdejších obyvatel chodit k volbám. Ptáme se sami mezi sebou, proč se tomu tak děje. Dnes jsem dokonce zahlédla názor na situaci u slovenských sousedů, jak by podobné referendum dopadlo u nás. Na obhajobu Slováků lze říct pouze to, co se dá předpokládat i u nás – stále dost lidí přistupuje k volbám tak, že stejně nic moc nezmění.
Jen tak na okraj, víme jistě, že dané referendum na Slovensku nebylo koncipováno stejně jako má být zavedeno u nás. Tedy pouhým jeho výsledkem rozhodnout o iniciaci vzniku daného zákona a jeho následné schvalovací kolečko s nejistým výsledkem, v tom případě bych se totiž té neúčasti vůbec nedivila.
Ale nyní k tomu, jaká je situace u nás? Pouze velké parlamentní strany, hájící zájmy celé společnosti, a to bud směrem vpravo, nebo vlevo, mají reálnou šanci dostat se do klíčových vládních pozic. Výsledkem voleb je vždy buď následující volební období orientované nalevo, či napravo, a to bez reálné šance, že by někdo hájil zájmy dalších skupin obyvatel, než již výše zmiňovaných. Přiznám se, že nevím proč máme uzákoněnu hranici pro nárok na křeslo v parlamentu až od 5%.
Přemýšlela jsem nad tím, kdyby se ona hranice posunula na 1% a do parlamentu by tak mělo šanci dostat se více malých stran, které již sdružují konkrétní skupiny obyvatel, a které tak mají zcela přesné informace o jejich potřebách, chybách v současné legislativě apod.
Čistě teoreticky by mohla nastat situace, kdy by volby vyhrála jedna z velkých stran, která by tvořila vládu, ať již zaměřena jedním či druhým směrem, ale každý zákon by se musel projednávat kolektivně. Takto by se jistě promítl přesnější názor veřejnosti díky menším, chcete-li zájmově zaměřeným stranám, a zcela jistě by se to promítlo kladně i v samotné tvorbě zákonů.
Vím, že vše v životě je kompromis, ale dnes k němu moc nedochází. Ne vše je dobré z levicového myšlení a opačně. Ale jistá střední cesta u nás prozatím neexistuje. Cesta, která může vzít dobré návrhy z obou směrů a pomoci nastavit zákony tak, aby byly k co největšímu prospěchu všem lidem v této zemi a ne jenom těm skupinám, které jsou protěžovány stranami velkými.
Dovolím si zevšeobecnit definice současných velkých stran. Zatímco pravice staví zájmy sféry podnikatelské nad zájmy ostatních obyvatel, levice protěžuje především zájmy sociálně slabších vůči všem ostatním, včetně podnikatelů. Moje teorie předpokládá vstup menších stran do parlamentu, které by v ideálním případě zastupovaly všechny skupiny obyvatel (např. důchodce, samotné podnikatele, matky, různé státní profese).
Samozřejmě nelze očekávat, že bude náš parlament disponovat stovkou menších stran, to by se opravdu nazývalo utopií a nebylo by to ani prospěšné. Ale vytvořit strany sdružující zájmy různých skupin a počet takových stran by se jistě optimalizoval na 5 - 6 menších, ve kterých by si každý volič našel své místo, mi rozhodně utopií nepřipadá (vzhledem k tomu, že takové strany již existují, ale nemají šanci výše zmíněnou hranici pokořit). Zároveň se domnívám, že poté by se jistě volební účast zvýšila, stejně jako reálná šance vytvořit rovnocenný systém.
Sama ze své zkušenosti totiž vím, že pro mě jako voliče, je hrozně těžké najít kompromis a zvolit opravdu to, co chci. Koho mám zvolit, když nesouhlasím se štědrým rozdáváním v sociální oblasti až tak, že je mnohdy zneužíván a na druhou stranu nechci být vždy ten druhý za podnikatelem? Co mi zbývá, zvolit menší stranu? A jak dopadnu? Strana, jejíž program mě oslovuje se nikdy do paramentu nedostane a já stejně musím tolerovat vládu toho, koho jsem vůbec volit nechtěla. A nedomnívám se, že tohle je chyba občanů - voličů.
