Premiér Topolánek včera předsedal zbytečnému summitu
EU. Tento summit byl sice svolán z francouzsko-německé iniciativy, ale
Češi jako předsedající na něj přijeli s nulovou agendou. Což je
v době nejtěžší ekonomické krize, jakou Evropa kdy zažila (abychom použili
premiérova slova) přece jen trochu luxus.
Přitom není pravda, že v této krizi musí táhnout každý sám za sebe a že každá země je nutně zralá pro jiné recepty. Existují i evropské řešení a nástroje. Podobně jako Amerika přichází z komplexními programy, měla by Evropa upustit od partikulárních a proti sobě jdoucích opatření a zaměřit se na stimulaci poptávky na celoevropské úrovni. To by pomohlo všem zemím a naší v prvé řadě, protože je závislá na exportu do EU. Podobně nevyužitou příležitostí jsou evropské fondy. Obě tyto možnosti jsou pro českou ekonomiku mnohem relevantnější než podpora škodovky zavedením šrotovného či odpisy DPH.
Bohužel české předsednictví tuto invenci nemá. Problém možná bude i ve složení NERVu, kde až na výjimky, sedí (pouze) ekonomové, kteří mají stejné názory.
Včerejší summit Evropské unie se nesl v duchu hašteření o význam slova protekcionismus. Co jím už je, co jím ještě není. Na jeho konci evropští lídři deklarovali, že žádný protekcionismus v Evropě není a nesmí být. Jiný výsledek tento summit nemá. Rusko nebo Čína si musí mnout ruce při sledování trapných evropských žabomyších válek a sporů o slovíčka.
Těšil jsem se, že Češi rozčeří stojaté vody evropského rybníku svěžím větrem a posunou evropskou politiku trochu dál. To se rozhodně podařilo Davidu Černému s Entropou. V případě vlády a jejího předsednictví, byla má očekávání asi naivní.
