Čína je na vzestupu, ať se nám to líbí, či ne. Projevuje se to i v kinematografii. Čína už má na filmovém plátně své vesmírné zachránce lidstva (The Wandering Earth) i „Jamese Bonda“ (Wolf Warrior) ve službách komunistické strany.
Přes veškerý pokrok, který Čína v mnoha sférách činí, působí však čínské velkofilmy v kategorii kasovních trháků pořád spíše béčkovým dojmem. Čínské publikum je ale obrovské, takže točit filmy pro ně se vyplatí. Na to vsadilo i studio Disney, když vyrobilo film Mulan, který je nyní v kinech. Mulan (???) je tradiční čínský básnický příběh o dívce válečnici a remake předešlého animovaného filmu, rovněž od Disneyho. Tentokrát je ale pojatý velkolepěji. Očekávání byla veliká, ale film čelí velkým problémům hned od počátku. A to i přesto, že je ve svém žánru poměrně zdařilý a nabízí pěknou podívanou, pokud jde o bojové scény.
Pompézní entrée do kin filmu o čínské legendě zničila totiž ironií osudu „čínská chřipka“. Film měl mít premiéru již na jaře 2020, ale vše bylo odloženo kvůli pandemii a i nyní je návštěvnost kin velmi malá oproti normálu. V Asii sice film vydělává dobře, ale v Evropě a USA to nebude tak slavné.
Čínskému publiku se ale film údajně moc nelíbí, přestože - nebo právě protože - do něj údajně čínští cenzoři dost zasahovali. Číňanům se nezamlouvá, že stereotypně pojímá starodávné čínské reálie. Ve filmu se míchají styly staveb či oblékání takovým způsobem, jako kdyby se v evropském historickém filmu mísili středověcí rytíři s dámami oblečenými podle módy baroka. Pokud je ale pravda, že čínští cenzoři nechtěli, aby byl film zasazen do historického rámce příběhu o Mulan (období Severní Wej v 5. století n. l.), pak není možné tvůrcům vyčítat historické nepřesnosti. Co čínskému diváku zvedá obočí, ten člověk na západě ani nepostřehne.
Číňany možná také pobouřila směs feminismu a konfucianismu, kterou je děj filmu a hlavně jeho závěr prodchnut. Kulturní puristy by tyto prvky mohly urazit, ale hollywoodský film, který pojednává o fiktivní hrdince, takový přístup snadno snese. Čínská kritika tak trochu zavání uraženou ješitností, že jejich slavnou legendu zpracovali Američané poměrně kvalitně.
Na západě ale film potkala rána úplně jiného typu, která v Číně nehrozí: bojkot z důvodu lidských práv. Iniciativa přišla přesněji řečeno od hongkongských aktivistů, kteří jsou právem rozhořčeni, že představitelka hlavní role, americká herečka čínského původu Liou I-fej, totiž podpořila násilí proti demonstrantům v Hongkongu. Těžko říct, proč tak činila, ale od představitelky role „zachránkyně čínské dynastie a územní jednoty“ to byla pro zkoušený Hongkong těžká rána.
Nejdramatičtější diskuse se ale odehrávají kolem faktu, že se film natáčel v autonomní oblasti Sin-ťiang na severozápadě Číny. Tento region obývají muslimští Ujgurové, kteří již několik let čelí čínské persekuci, která má podobu koncentračních táborů, zatýkání, poprav a sledování obyvatelstva. V závěrečných titulcích tvůrci filmu děkují čínským bezpečnostním orgánům ve městě Turpan v Sin-ťiangu za spolupráci. To právem vyvolává pozdvižení. Je to jako kdyby ve 30. letech Američané natáčeli film v Bavorsku poblíž tábora Dachau a v titulcích by bylo poděkování místní pobočce Gestapa. Velký americko-čínský kulturní počin se tak natáčel v místech, kde podle mnohých odborníků dochází ke kulturní genocidě. Proč jen Disney nezůstal u Hvězdných válek? Tam sice dochází k vyhlazování celých planet, ale zcela v rovině sci-fi a bez reálných kontur drastické čínské současnosti.
