Přesně před sto lety se na Náměstí Nebeského klidu v Pekingu shromáždilo několik tisíc studentů, aby protestovali proti podle nich nespravedlivému přístupu západních velmocí a Japonska vůči Číně ve Versailles.
Důležitým momentem tohoto hnutí, jež později dostalo název Hnutí 4. května, byl vzestup čínského nacionalismu a vlastenectví. Zároveň bylo hnutí spouštěčem intenzivního studia marxismu a leninismu, což vedlo o dva roky později k založení Komunistické strany Číny.
Čína se těmito událostmi vydala na cestu modernity v západním slova smyslu, a to i včetně importu radikálních pravicových i levicových ideologií. Občanská válka mezi nacionalisty a komunisty a založení maoistické rudé Číny v roce 1949 už pak byly jen prodlouženým důsledkem těchto skutečností.
Před 30 lety, v květnu 1989, na zmíněném náměstí v Pekingu bivakovaly tisíce studentů, kteří žádali více demokracie a svobody. Je obecně známo, jak krvavě toto hnutí skončilo v noci na 4. června 1989. Tentokrát se studenti dovolávali jiného západního „importu“, kterým byla liberální demokracie, byť pochopitelně v čínském pojetí.
Co mají tyto události společné a jaký je jejich význam pro současnou Čínu?
Studenti v Pekingu v roce 1989 si májové hnutí 1919 připomínali. Jeho odkaz chápali hlavně v tom smyslu, že oni sami jsou nositelé pokroku a předvojem v čínské společnosti.
Oficiální postoj vedení Čínské lidové republiky ke stému výročí májového hnutí je plný vnitřní kontroverze. Na jednu stranu je oficiálně vnímáno a oslavováno jako „velké patriotické a revoluční hnutí“. Na stranu druhou je jasné, že dnes by současná čínská garnitura jakýkoli podobný protest studentů tvrdě umlčela. Májové hnutí by dnes nastat nemohlo, to je zřejmé. Stejně jako nemohlo nastat před 30 lety, v květnu a v červnu 1989.
Psáno pro server sinopsis.cz
