Fukušima je rázným argumentem pro jadernou energetiku

Poslední události v Japonsku dle očekávání vyvolaly řadu tlaků na bezpečnost provozování jaderných elektráren všude ve světě, Evropu nevyjímaje. Zpravodajská média kontinuálně přinášejí jeden hrůzostrašný scénář za druhým a bulvární noviny se předhánějí s šokujícími titulky. Nějak se však zapomíná, že jaderné elektrárny dosud přečkaly nepředstavitelně drsnou hru přírody. Není naopak toto důkaz o bezpečnosti jaderných elektráren?

Západní část Japonska postihla přírodní katastrofa, která kromě lidských životů ovlivňuje také náš pohled na výrobu elektřiny v jaderných zařízeních. Pokud se však na celou záležitost podíváme s chladnou hlavou, zjistíme, že si japonské JE vedly naopak velmi dobře. Bezpečnostní systém zafungoval takřka bez chyby a opravdu vážnější problémy se vyskytly jen u jedné z nich  - JE Fukušima 1. I tak však tato elektrárna ustála zemětřesení 7krát vyšší (8,2 vůči 8,9) než na jaké byla konstruována! Do problémů se dostala až s příchodem nečekaně velké vlny tsunami, která vyřadila z provozu dieselové agregáty určené k pohonu chladícího systému po výpadku proudu.

Štěpná reakce v reaktoru byla zastavena již od prvního nahlášení nebezpečí zemětřesení, pracovníci elektrárny nyní bojují pouze se zbytkovým teplem, které bohužel doprovázejí lokální výbuchy nahromaděného vodíku v nejméně důležitých částech bloku. Avšak je předem kalkulováno i se situací, kdy by došlo k úplnému roztavení jádra a i personál je pro tuto situaci vyškolený. Dokonce i v nejhorší možné situaci, kdy by již nebylo možné havárii v JE Fukušima 1 zvládnout, by se nakonec jednalo o lokální záležitost a ne katastrofu celosvětového významu.

Rozpoutaná hysterie ohledně jaderné energetiky v Evropě tak není na místě a reakce některých představitelů osobně nechápu. Například Německo před několika měsíci schválilo prodloužení životnosti u 17 jaderných reaktorů, aby jej nyní opět pozastavilo. Rovněž z Rakouska se začínají množit hlasy, které volají po dalším testování našich jaderných elektráren „z obavy před vlnami tsunami“. A například Greenpeace samozřejmě nezapomíná strašit zamořením cesiem-137 a tradičně vyzývá k postupnému odstavení veškerých jaderných elektráren z provozu. O zralosti takových prohlášení lze snadno pochybovat, protože dosud neexistuje alternativa, která by dokázala JE nahradit. Podobně erudovaně vypadá i zmínka v prohlášení Greenpeace k Japonsku o izotopu 137Cs (pozn. s poločasem rozpadu 30 let), který dle nich bude v životním prostředí “strašit” 300 let.

Od havárie JE Fukušima 1 můžeme očekávat, že vysoká bezpečnostní opatření v jaderných elektrárnách po celém světě budou ještě navýšena a tím zvýšena reálná bezpečnost v tomto odvětví. Každopádně to v žádném případě nebude znamenat konec výroby energie v jaderných elektrárnách. Je to v současnosti jediný významný a rozumný zdroj “obnovitelné” energie.