Kněz zneužíval malého chlapce

Smutná a, pro rodinu i chlapce samotného, hrozná událost, ke které došlo v našich končinách. Je zcela neomluvitelné jakékoliv ubližování dětem. Fyzické i psychické. Podobné jednání je třeba vždy odsoudit.

Prosím laskavého čtenáře, aby přijal tuto základní myšlenku: Nehodlám v žádném případě bagatelizovat takovýto čin a ani se jeho pachatele zastávat. Přesto si myslím, že tato událost, bez ohledu na to, zda je pachatelem kněz (jako v tomto konkrétním případě), nebo učitel, či rodič, nebo trenér a nebo zcela cizí člověk, zasluhuje přeci jen pár slov.

Již dnes ráno jsem si na serveru novinky.cz přečetl tuto informaci. Jen jsem, díky pracovnímu vytížení, nemohl na ni reagovat hned. Posléze jsem zjistil, že i server idnes.cz o tomto skutku informoval. Budu vycházet z faktu, že ke zneužití došlo a to v takové míře, jak je popsáno v obou článcích.

Kněz, který však již zřejmě nevykonával kněžskou službu (v článku na idnes se dokonce píše "bývalý kněz", ale nevím, jak mám tuto informaci uchopit. Zda jen nevykonával kněžskou službu, či zda byl dokonce církevně zbaven kněžského svěcení), protože se oba články shodují v tom, že měl působit jako úředník na jendom obecním úřadě, opakovaně pohlavně zneužil malého chlapce. Navíc již byl v minulosti za podobný skutek soudně trestán. Co mi tato informace říká? Říká mi, že člověk, který se zavázal šířit Slovo Boží a dobro spáchal zavrženíhodný, zlý a hnusný čin. Říká mi, že tento člověk selhal. Je to o to smutnější, že selhal opakovaně dokonce měl snahu o zrušení povinné sexuologické léčby s tím, že "vše už zvládá". Nezvládá.

Jaká je však spojitost mezi knězem (v podstatě lze souhlasit, že viditelným představitelem Církve) a jeho selháním a Církví jako takovou? Myslím, že menší, než je nám řadou diskutujících předkládána. Ano, jeho čin vrhá špatné světlo na Církev jako takovou. Jeho čin se navíc zcela vymyká tomu, co Církev hlásá a co učí. Možná je "vymyká" slabé slovo. Klidně lze použít slovo "odporuje". Říká mi to, že bych se měl za takového kněze stydět, když deklaruji svou příslušnost k Církvi. Ano, stydět. A - stydím se. I když, stydím se není asi správné vyjádření mých pocitů. Cítím určitý hněv nad ohavností činu. Cítím ale i smutek nad tím, že takto neommluvitelně selhal člověk, který měl být morální autoritou, člověk s kněžským svěcením. Především však cítím bolest a lítost. Bolest nad tím, že někdo poznamenal dítě na velice dlouhou dobu, možná doživotně. Lítost nad ztracenou bezstarostností, která k dětství náleží. Ano, souhlasím a sám to deklaruji: Co se stalo, bylo ohavné, hrozné.... asi mám málo slov, abych popsal jednoznačně co si o tomto činu myslím.

Krom toho, že šlo o zneužití dítěte, je tu ještě jedna, podstatně horší věc. Byl zneužit někým, komu to dítě i jeho rodiče věřili. Navíc, kněz by měl být jistou záštitou mravní čistoty. Tento nebyl.

Ale je všechno tak jasné a jednoduché? Je opravdu vždy kněžské svěcení zárukou mravní čistoty člověka? Není a ani nemůže být. Na kněze je vždy vysvěcen totiž člověk. Nedokonalý, chybující člověk. Je pravda, že kněz by měl mít více vnitřní síly překonávat pokušení, překonávat nástrahy života. Jenže je to vždy jen a pouze člověk. Jako jsem já, jako jste vy, vážení čtenáři. Je prostě také nedokonalý, je také hříšný, je také podléhající svodům. Někdo více, někdo méně. Znám třeba kněze, který si rád zapálí po nedělním obědě dobrý doutníček. Jiný si třeba zajde občas na pivo. Ano, můžete říci, vždyť to nic není, spousta lidí kouří, spousta lidí chodí na pivo. Jaká je souvislost s tématem? Ale není tím pokušením i onen doutník, ta sklenice piva? Někdo si prostě "zahřeší" nějakým takovýmto způsobem. V podstatě nevinným. Jsou pak, ale i někteří kněží, kteří podlehnou svodům jiným. Není jich mnoho, ale jsou tací. Nějak se nám totiž z celé té kauzy vytratilo to, že kněz je jenom člověk. Stejně jako jsou mezi lidmi bez víry lidé dobří a lidé zlí, jsou i mezi věřícími lidé dobří a lidé špatní. A nejinak je tomu i mezi duchovenstvem. Pochopte, prosím, že i kněz je jen člověk.

Ano, je chybou, že se člověk v jeho postavení nedokázal ovládnout a nedokázal překonat své nutkání, případně si nedokázal najít "jiný ventil". Je to jeho chybou a z pohledu nás lidí, je to chyba jen těžko odpustitelná. Nemyslím si ale, že by to byla chyba "v systému". Chyba Církve jako takové. Nikdo tohoto muže nenutil vstoupit do kněžského stavu. (tedy pravděpodobně, i když určitě jsou i tací, kteří se stali knězem proto, že si to třeba někdo z blízkých - matka, otec, babička - přál) Jestliže však do tohoto stavu vstoupil, měl dodržovat i jeden ze slibů, který dával, slib čistoty, slib sexuální zdrženlivosti. A jsme u toho. Jsme u celibátu. Je možné, že některé z lidí napadá, že je-li člověk, a nyní prosím odpusťte ten výraz, od přírody vybaven podobnou anomálií, jakou je sklon k pedofilii, erotická fascinace dětmi, která je společensky naprosto nepřijatelná a tudíž člověk, který by měl žít v podstatě v zdrženlivosti nedobrovolně, že takový člověk zvolí tu vriantu, že přijme celibát jako dobrovolný závazek. Ale ... to je jen pouhá spekulace a nikdo z nás tomu druhému do hlavy nevidí.

Co říci závěrem. Co se stalo je nepřijatelným selháním jednotlivce. Ale kolik lidí, kteří zneužili dítě není z řad kněžích? Kolik je trenérů, sbormistrů, učitelů, lékařů? Kolik z těchto lidí pracuje s dětmi? A kolik je otců, kteří pohlavně zneužili své vlastní dítě? A zavrhuje někdo učitelský stav? Pronásleduje někdo lékaře jako celek? Volá někdo po zákazu dětských pěveckých sborů, nebo sportovních oddílů? Já si podobného volání nevšiml. Proč potom tolik lidí zavrhuje pro pochybení jednotlivce celou Církev? Nechci si na tuto otázku odpovídat, protože si nechci brát iluze o tom, že lidé jsou v podstatě tolerantní, laskaví a empatičtí.

Co bych popřál tomu chlapci a jeho rodině? Aby se z této události co možná nejdříve "otřepali", aby si chlapec nemusel sebou nést celoživotní stigma. Aby po čase z přestálé rodinné tragédie vyšli posíleni a vyrovnanější, než do tohoto, pro ně těžkého, údobí vešli. A co bych řekl tomu knězi? Budete vydán světské spravedlnosti a budete po zásluze světskou spravedlností potrestán. Ale to není všechno. Je jen a jen na vás, jak s touto zkušeností naložíte a zda budete jednou přivítán v Království nebeském, nebo zda vám budou jeho brány nakonec zavřeny navždy. Ovšem to už není otázka pro mě, ale pro Nejvyšší Spravedlnost.