Je skutečně násilí v Afghanistánu spojitou nádobou restitucí?

Jeden z blogerů dnes uveřejnil článek "Opět náboženstvím způsobené vraždění", kde dochází k poněkud nestandardním závěrům a souvislostem s u nás živou, diskutovanou a emoce vzbuzující otázkou církevních restitucí. Proč si myslím, že závěry kolegy blogera neodpovídají realitě, rozeberu v tomto svém dnešním příspěvku.

A půjdu na to hezky popořádku. Asi nejprve bych měl laskavému čtenáři sdělit, na jaký článek vůbec reaguji, aby jej nemusel příliš složit vyhledávat. Odkaz na ovedený článek je zde. Již v perexu mě zarazila věta, cituji: "... u nás se o něm téměř nedozvíte. Aby nebyly ohrožený církevní "restituce"?" Při vší úctě k autorovi tohoto blogu si dovolím s touto větou nesouhlasit. Krom toho, že se v našich médiích otázce násilností v Afghanistánu v souvislosti se spálením několika výtisků Koránu, pro muslimy posvátné knihy, věnuje celkem velký prostor, což asi každý, kdo sleduje zpravodajství v televizi potvrdí, dává mi autor sám do ruky důkaz o nepravdivosti svých slov o neinformování veřejnosti vložením odkazu na stránky České televize právě s článkem o těchto násilnostech, a to hned na závěr následujícího odstavce.

Lze jednoznačně souhlasit s jeho vyjádřením, cituji: "Pěkní  duchovní a plody duchovna" Nepochybně. Jde jen o to, aby nebyla směšována dvě diametrálně odlišná monoteistická náboženství - islám a křesťanství. Dovolil bych si k tomu malou odbočku. To, jak křesťané vnímají a praktikují svou víru, je otázkou lásky a svobody. Svobody i v rozhodování s tím, že si člověk za svá rozhodnutí nese plnou zodpovědnost před Bohem a před ostatními lidmi. Víra je pro křesťana otázkou víry v lásku, nikoli fanatismem. Tím nezpochybňuji však realitu, že existují lidé hlásící se ke křesťanství, kteří vystupují spíše fanaticky. Ano, jsou tací a setkáváme se s tímto problémem dosti často. Stejně, jako je nepřijatelné, aby někdo pro svou víru trpěl a byl jinými šikanován, je nepřijatelné, aby ten, kdo nevěří byl nějakým způsobem omezován (mám tím na mysli například poněkud kontroverzní aktivity, jako je hlasité vyvolávání hesel proti potratům přímo před porodnicí, což nepochybně maminkám, které v ní čekají na požehnané narození svého potomka, vadí). To je, samozřejmě, z pohledu obecné lidské svobody nepřijatelné. Samotný boj proti potratům je však bojem za prosazení názoru a je stejně legitimní, jako boj za jakoukoliv jinou věc. Je stejně legitimní, jako boj za práva postižených, jako boj za práva pracujících, boj za práva zahrádkářů .... prostě boj za jakoukoliv myšlenku, kterou dotyční bojovníci považují za správnou a která není v rozporu s ústavním pořádkem. Zpochybňování jakéhokoliv náboženství poukázáním na jedno konkrétní, které je doprovázeno fanatismem v takové míře, jako islám, je asi stejně krátkozraké a nesmyslné, jako zpochybňování boje za právo na práci s tím, že komunistické režimy východní Evropy tento boj zprofanovaly.

I další věta v článku je poněkud zavádějící a řekl bych i urážející. Opět budu citovat z článku: "O násilí v katolickém Mexiku, kde si lidé udělali svatého z bandity." doplněno o odkaz na článek. Onen článek jsem si přečetl. Zabývá se násilím v mexickém městě Cuidad Juaréz, které souvisí s boji mezi jednotlivými narkomafiemi. Že je Mexiko silně religiozní zemí, stejně jako fakt, že většina tamních věřících se hlásí ke katolicismu, je fakt. Není třeba jej nijak rozporovat. Přesto si dovoluji podotknout, že onen článek nejen, že nezmiňuje nic o tom, že ti, kdož jsou za násilí zodpovědní, jsou katolíci (i když připouštím fakt, že nepochybně i mezi vrahy z jednotlivých narkomafií budou lidé, kteří do kostela chodí, jen si poněkud netroufám určovat, zda jich je většina, či menšina, což autor článku ale predikuje, že jsou to v podstatě vesměs katolíci), ale článek ani nic nezmiňuje o tom, že by si kdokoliv z příslušníků mafií dělal z někoho svého světce. Kde k tomuto fantasktnímu závěru došel mi je záhadou. Možná ho k tomu vedla první fotografie nad článkem, ale k tomu by se autor měl nejspíše seznámit s tím, jakým způsobem mexičané své zemřelé uctívají obecně.

A následuje další věta, cituji: "O tom, že kde je silné náboženství, tam je silná zločinnost, se můžete přesvědčit zde." a opět odkaz na článek, kde je v podstatě seznam deseti nejnebezpečnějších měst světa, jak jej sestavil server urbanitan.com. Pominu-li fakt, že ani u jednoho města není otázka víry vůbec uváděna, přesto se pokusím o nastínění toho, proč uvedený článek není důkazem o implicitnosti vztahu náboženství a zločinnosti. Na prvním místě je Bogota v Kolumbii, zemi, která je jedním z velkých producentů drog, s čímž je násilí jednoznačně spojeno. Souvislost mezi pěstováním drog a náboženstvím v tomto případě mi nejen uniká, ale připadá mi vlastně nesmyslná. Opět by musel autor jednoznačně prokázat, že oni narkobaroni, kteří za násilí a zločinnost v Bogotě nesou zodpovědnost, jsou praktikující věřící. A opět nepopírám, že se někteří (menšina, polovina, většina - ? - nevím a netuším) mohou k nějaké víře hlásit. Podobný závěr bych mohl vznést i u města na druhém místě, již zmiňovaný Cuidad Juaréz v Mexiku. Třetí z měst, St. Louis ve státě Missouri v USA, není zrovna "baštou" věřících, i když se všeobecně u soudů v USA praktikuje přísaha na Bibli a před Křížem. Možná by si autor měl najít informace o podílu praktikujících věřících ve Spojených státech, aby si poopravil své mínění o zastoupení věřících v populaci USA. Čtvrté město, Port-au-Prince na Haiti, je taktéž protkáno násilím. Opět je to násilí pramenící z obchodu s drogami, který, stejně jako všude, ovládá úzká skupina lidí. Ani o jejich souvislosti s jakýmkoliv náboženstvím přesvědčen nejsem. Mogadišo v Somálsku na pátém místě je kapitola sama pro sebe. Hlavní příčinou nebezpečí v Somálsku není ani tak sama zločinnost, ale spíše její zaměření na bílé návštěvníky, především americké občany. Zde je příčinou sektářské násilí, celková nestabilita v oblasti daná islamistickými bojůvkami a neschopností centrální vlády zajistit aspoň formální ovládnutí celého území země. Tady bych snad i souhlasil, že zde nebezpečí plyne z jistých náoženských důvodů, ovšem s křesťany zcela nesouvisejících. Jsou to totiž především islámští fundamentalisté, kteří představují zdroj tohoto násilí. Důvodyy nastíněné u těchto pěti měst bych asi mohl zopakovat i u další pětice, Caracas ve Venezuely (mimochodem tam vládne autoritářský režim Hugo Cháveze těsně napojený na komunistický režim na Kubě; musím však objektivně přiznat, že v této zemi se až 96% lidí hlásí ke katolické církvi), Port Moresby v Papui Nové Guinei, Groznyj v Čečensku v Ruské federaci, Santo Domingo v Dominikánské republice a konečně i pákistánské město Muzaffarabád. Pominu-li sektářské násilí vyvolávané islámskými fundamentalisty a teroristy, nevidím u žádného z těchto měst jakoukoliv příčinnou souvislost mezi vírou (náboženstvím) a vysokou nebezpečností v těchto městech planety.

Celkově lze k tomuto článku říci jediné. Autor v něm na základě nějakých faktů, jakými jsou současná vlna násilí po spálení několika výtisků Koránu, dále pak vlna násilí v mexickém městě Cuidad Juaréz a seznam nejnebezpečnějších měst světa podle serveru urbanitam.com, dedukuje přímou úměru mezi náboženstvím a násilím. Dochází k závěrům, že náboženství = násilí a fantasknímu předpokladu uctívání bandity takřka za světce, aniž by mu k tomuto závěru byla dána sebemenší indicie. V podstatě lze říci, že autor ve svém blogu hrubým způsobem zneužívá sektářského násilí mezi jednotlivými frakcemi islamistů, obecného násilí vyvolávaného fundamentalisty pro urážku islámu (spálení Koránu) a násilí vyvolávaného ozbrojenými skupinami narkomafií bez přímého důkazu jejich spojitosti s jakoukoliv vírou, k závěru, že jakékoliv náboženství, včetně křesťanů je násilnické a po násilí bažící, na čemž dokládá nemravnost chystaného zákona o církevních restitucích.

Dodatek po zveřejnění článku. Mou chybou došlo k přehlédnutí špatně napsaného nadpisu článku, na kterou jsem přišel až po jeho zveřejnění. Tuto chybu jsem následně opravil tak, aby jeho název byl správně česky. Původně zveřejněný zkomolený název zněl: "Je skutě násilí v Afghanistánu spojitou nádobou restitucí?". Za toto se čtenářům omlouvám.

autor