Bravóóó armádo!

Prý zavládlo ve vládě zděšení: na veřejnosti se dostal výzkum, který měl být utajený. Výzkum o náladách a postojích příslušníků Armády České republiky.

Vyplývá z toho, mj., že 13% má mít až xenofobní a rasistické názory, (dle posuzovatelů, berme s rezervou), že většina má negativní postoj k islámu a dokonce se zjistilo, že to s tou tupou poslušností k našemu největšímu spojenci vůbec není žhavé, než spíše, tak určitě naopak.  A to prosím, již před dvěma lety. Jaké by byly výsledky dnes?

Že výzkum nepotěšil pana Stropnického, t. č. ministra obrany a jeho šéfa pana Babiše, t. č. ministra financí s aspirací výše, je jasné. Americký orel na evropském bidýlku silně pelichá a teď do toho armáda má stejné názory jako občanská většina! Horší sen se nemohl vládě naplnit! Je nabíledni, že je naši spojenci, hlavně ten zaoceánský, nepochválí. To je zatraceně špatně.  Pro ně.

V sobotu 26. září jsem se s bývalými spolužáky jako divák zúčastnil oslav 80. let od založení školy a slavnostního slibu žáků Vojenského gymnázia v Moravské Třebové, za nás Vojenské školy J. Žižky z Trocnova, dnes Vojenského gymnázia Čs. obce legionářské.

Tehdy, před 50. lety, to bylo bez vládního proslovu. Bralo se to věcně, vojna byla ještě vojnou, pro nás neméně. Navlečeni ještě do kopřiváků, jsme na tu parádu ve velkých vedrech celý měsíc až do zblbnutí cvičili na rozpáleném asfaltu mezi dřevěnými garážemi natřených vyjetým olejem a térem. Vzduch se dal krájet, tehdy. Teď to bylo ve volnějším stylu, ale i tak jsme těm novým skorovojákům fandili a záviděli jim hlavně tu něžnější část – tedy kolegyně vojenské žákyně.

Jak signifikantní jsou ty změny názvů! Nejdříve škola Jan Žižka z Trocnova, svého času lapka, později „povýšený“ na zemského škůdce, mezitím nájemný válečník a dvořan Václava IV, postava zužitkovaná ve státních ideologiích obou ideologicky protichůdných státních útvarů, teď zase legionáři. Z hlediska přísahy, kterou skládali, vlastně vlastizrádci, na jejichž kostech a válečného utrpení se zrodil nový stát, který jim zradu posvětil a zároveň svojí mizernou životaschopnosti jejich oběti zrelativizoval.  A byli zavrženi ti, jež přísahu ctili. To pro pořádek. Co je pravda a co je lež? Co je zrada a co je čest?

A co takhle Jan Radecký z Radče? Český původ, loajalita, kariéra od píky. Je to málo?

Holt jsme neměli to štěstí jako francouzská armáda, která bojovala vždy jen za Francii nebo německá vždy jen za Německo. Králové, císaři a ti ostatní byli podružní. Přísaha se plnila. Tak němečtí vojáci pobírali své válečné veteránské důchody, zatímco přeběhlíci, i rakouští, bylo jich ostatně málo, několik desetiletí ten nárok nemělo.

Spíše mi náš, pomalu stoletý státní osud, evokuje Jiráskův román „V cizích službách“. Smutkem, elegií nad všemi těmi na obou stranách, kteří měli, nebo neměli, důvod žít život tak, jak se to v různých údobích od nich vyžadovalo. Historii dělit nemůžeme. Je naše. Se všemi důsledky. Snaha o dělání čar a popírání minulosti vede jen k tomu, že v těch „cizích službách“ jsme stále. Ať jsme uvnitř nebo vně. Nevymaníme se.

„…. Aby vojenské hodnoty jako je obětavost, odvaha a kamarádství nežily pouze v historických odkazech, ale staly se přirozenou součástí vašeho života,“ řekl ministr obrany ve svém projevu. I my jsme to tak tehdy cítili, pane ministře. To je neměnné. Cítí to určitě i noví adepti vojenského řemesla v nové době. Co ta jim přichystá? Co vy, politici, jim přichystáte? Jen slova? Roli komparsistů, jako již několikrát v minulosti?

Snad je nepotká stejný osud jako vojáky Bundeswehru, kteří vyklizují kasárna a stahují se do stanových městeček, aby uvolnili místo invazní migrantské vlně. No, mohou si sebou vzít své zbraně. U nás se v minulosti také vyklízeli kasárna: naši dědové v 38., my v 68. V prvním případě beze zbraně, v druhém případě už zbraně nebyly nic platné. V 90. letech většina kasáren osiřela úplně. O to se také politici postarali. Vývoj pokročil. Čtenář si laskavě doplní dál …..

Takže, bravo armádo, pokud přemýšlíš, jak průzkum ukázal.

Otto Černý