Franta Sauer z Prahy 6

Obrazoborci jsou zvláštním typem lidí, kterým se daří nejvíce v situacích, kdy je nic neohrožuje. Takové parádní hrdinství, co nestojí víc než nějakou tu motyku nebo provaz, případně jeřáb. 

Doba pokročila, tak jsou humánnější, sochy nesráží na zem, netaví je, ale humánně odváží do depozitářů. Důležité pro ně až tak není, že ta socha zmizí, to už je ta pověstná třešnička na dortu, ale že ukojí svou spravedlivou touhu vyrovnat si účet. Posvětit si vlastní pravdu.

Sochu maršála Koněva postavili normalizační komunisté, aby účelově vyzdvihli rok 1945, tu pozitivnější stránku Sovětské armády a upozadili rok 1968, kde se nejen SA, ale i ostatní armády VS projevily jako okupační. To ovšem nepopírá fakt, že pomník ztělesňuje osvobození Československa.

Gloriolu jediného osvoboditele Prahy a Čech si nevytvořil maršál Koněv, na té se začalo pracovat už po příjezdu čsl. vlády z Košic do Prahy, kdy oproti slibům z exilu domácímu odboji, představovanému v tu dobu ČNR, se díky tlaku komunistů žádná místa ve vládě neuvolnila a interpretace zásluh z odboje se přenášela jen na komunisty a Sověty.

Koněv za to pochopitelně nemůže. Nemůže za řádění oddílů SMĚRŠ, které odvlékaly bývalé občany carského Ruska, tehdy občany ČSR, nebyly mu podřízené.  Neodvlekly jen naše občany, ale operovaly i na území západních Spojenců, kde si přebíraly a odvlékaly vytipované osoby ve velkém často za aktivního přispění spojeneckých armád. Chceme-li kritizovat, tak si zameťme i před vlastním prahem. Z tehdejších čsl. oficiálních míst se nikdo nepokusil jejich řádění, když ne zastavit, tak se o to alespoň pokusit. ČSR nebyla pod okupační správou, mohlo se jít do střetu. Finsko to dokázalo, např. Sověti by si případnou ozbrojenou konfrontaci rozmysleli. Jenomže, už tehdy byla naše politická reprezentace v takovém patolízalském poddanství vůči Stalinovi, že ani neprotestovala.

Maďarské události se do tak tragických rozměrů rozvinuly díky vnitřní válce mezi samotnými maďarskými nohsledy Moskvy. I Sověti váhali, nechtělo se jim do přímé intervence, doufali, že to Kadár, který ostatně nebyl žádné neviňátko, vyřeší stejně jako Gomulka v Polsku ve stejném roce, a pošle do ulic vlastní tanky. Ten váhal, stejně jako Dubček v roce 1968, až Sověti pod vedením Koněva přikročili k vojenské akci, která měla za následek tisíce mrtvých.  

Část ČSLA stála v pohotovosti na hranicích Maďarska a v případě jiného vývinu situace mohla sehrát nehezkou úlohu. Přibyly by pamětní desky za tuto akci a zase by bylo co strhávat.

Kdybych byl Maďarem, určitě bych se účastnil odporu proti invazní armádě, tak jak jsem se účastnil i v roce 1968.  Pro mnohé z nich tehdy, ani pro mne potom, to nebyl boj za socialismus, ale za svoji zem, za nezávislost.

Československý rok 1968 se rozvíjel obdobným způsobem jako ten maďarský v roce 1956. Rozbroje mezi vládnoucími aparátčíky, sovětskými místodržiteli, zhouply společnosti do normalizačního marastu se všemi důsledky.

Prý se Koněv účastnil v květnu 1968 rekognoskace pro vpád vojsk VS, potvrzeno to není. Nepřijel si později převzít titul hrdiny ČSSR, údajně z nechuti vůči invazi států VS do Československa.

Chceme-li soudit historii a historické osobnosti za jejich činy, změřme i svoji účast, o co jsme sami přičinili, abychom pozdější hodnocení doplnili o svoje faktické zásluhy.

Odstranění sochy je barbarský čin. Ve velkém to dělali nacisté i komunisté. Ale ani Masarykova republika v tom nemá čisté svědomí.

Socha byla poplatná své době, stála tam. Její odstranění znamená faktické zničení díla. Díla, která nemají pouhou utilitární užitkovou funkci, mají svoji autentičnost, která je narušená i tím, že je vytrhneme z kontextu, postavíme někam jinam. Ztrácí svoji autentičnost, stávají se pouhým předmětem. Zničíme je. A ničit sochy, nejenom sochy, je vandalství.

Maršál Koněv svým historickým významem značně přesahoval pouhý obvod Prahy 6, jeho armáda osvobodila podstatnou část Československa, proto jednostranné rozhodnutí Prahy 6 o odstranění sochy není legitimní.  Je to věc celé společnosti. Ze strany Prahy 6 se jedná o jednostranný akt čistě politického charakteru, který nepatří do gesce státních úřadů na lokální úrovni a který navíc poškozuje zájmy tohoto státu.

Hleďme si vlastní historie, přiznejme si vlastní selhání, kdy jsme umožnili, že za nás jednali jiní. A nesuďme ostatní. Máslo na hlavě máme především my.

Franta Sauer šel strhávat Mariánský sloup v čele spravedlivě rozhořčeného davu, aby za velkého humbuku Rakousku Uhersku, žaláři to národu, ukázal, že my Češi také máme odvahu!  

Starosta Kolář v tichosti využil nouzového stavu, kdy i zloděj se rozmýšlí krást, aby pokradmu sochu demontoval. Způsob jednání, který může zvolit jedině pirát.

Otto Černý