Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Když ti není do zpěvu, tancuj

     Vzpomenu si na něj každý podzim. Jako by nebylo dost na tom, že se ochladilo, dříve se stmívá, a sluníčko nás laská svými paprsky více a více sporadicky. Jako by nestačilo, že dětem nastaly školní povinnosti a rodičům více starostí, a že tu máme ekonomickou krizi a blížící se Vánoce, a navíc nám brzy přibudou účty na topení. A do toho všeho mi přichází na mysl Justin a jeho rodina. Oči se mi zalijí slzami a popadne mě šílený smutek. Vzpomenu si na to hrozné období bolesti a beznaděje. A pak si musím pustit své oblíbené cédéčko, a - začnu tancovat...

"Dancing Children" by Keith Levit Photography

     Justin bydlel se svými rodiči a dvěma mladšími bratry v naší ulici, byl to prostě takový obyčejný patnáctiletý kluk ze sousedství. Byl vždy milý a zdvořilý, ale jinak nechyběl u žádné lumpárny či klukoviny. Stále mám před očima ty rozježené blonďaté vlasy, pihovatý nos a vzpurný pohled puberťáka, když se nám projížděl před domem na skateboardu. Se svými mladšími bratry patřil k dobrým kamarádům mých dětí, se kterými hrál videohry a zval je na své hokejové zápasy. S jeho rodiči Jimem a Kathy jsme udržovali normální sousedské vztahy, ale ne přátelštější než pozdravy a občas pár prohozených slov.
     Ta zpráva o Justinově nemoci přišla naprosto nečekaně. Nějakou dobu ho pobolívalo koleno, což připočítával zranění na tréninku. Dával si studené obklady a běžné mastičky v naději, že se malé zranění rychle zahojí. Koleno ale začalo rychle natékat a bolest se stupňovala, a tak Justinovi nezbývalo, než ho ukázat rodičům. Po rychlé návštěvě lékaře a několika vyšetřeních přišla špatná zpráva: zhoubný nádor.
     Léčení, včetně ozařování a později chemoterapie, začalo téměř okamžitě. Stejně rychle se zorganizovala pomoc rodině v naší čtvrti. Každý pomohl, jak byl nejlépe schopen. Všichni dospělí si vzali na starost dovážky potravin, a ženy se střídaly ve vaření večeří pro celou rodinu během léčení. Muži pomohli s přestěhováním nábytku v domě tak, že Justinův pokoj byl nyní v bývalé jídelně, aby byl v blízkosti celé rodiny. Když byl vysílený z chemoterapií a trpěl nechutenstvím, dostával Justin od sousedů kilogramy ovoce a litry domácích silných slepičích polévek na posilněnou. Mladší bratry jsme vozili do kroužků a ke kamarádům, aby si zachovali alespoň částečně normální život.
     Ani ozařovaní ani první kolo chemoterapií nezabralo, a přišel smutný čas operace. Justin přišel o nohu a my všichni kolem o pár kilo iluzí, ale nastala remise, a všichni jsme pociťovali naději. K nám domů chodil Justin o berlích a později s protézou každý pátek večer. Hrál s mými dětmi hry, koukal se na filmy, válčil s nimi s polštáři a házel po nich popcornem. Byl veselý a všichni jsme věřili, že to dokázal, a že je na cestě k úplnému uzdravení. Vrátil se i do školy a začal posilovat. Ale zákeřná nemoc se vrátila v plné síle, a napadla jeho plíce. Nikdy v životě jsem neviděla vetší zoufalství, než v očích jeho mámy, a větší odhodlání, než v očích Justinových. Děti v celé ulici se na Justina smály a povzbuzovaly ho, aby pak doma každý večer plakaly v náručí svých rodičů. Sedl na nás pocit beznaděje a zlost nad tím, jak život není fér.
     V těchto dnech je to již osm let, kdy Justin v kruhu své rodiny vydechl naposledy. Nebylo mu ještě ani sedmnáct, a měl plno snů a bláznivých přání do života, která se mu nikdy nesplnila. Jeho největší starostí než odešel bylo, aby se máma, táta a mladší bráškové pro něj netrápili, ale vzpomínali na něj v dobrém. Několik hodin před smrtí ještě zatelefonoval mé dceři, aby se s ní slabým hlasem rozloučil a řekl jí, že je ta nejlepší kamarádka, jakou kdy měl.
     Několik měsíců po pohřbu, když přišlo jaro a s ním první kytičky, jela jsem s Kathy na hřbitov navštívit Justinův hrob. S Kathy jsem se přes zimu moc nestýkala, vidět její zestárlý obličej a pohublou, schoulenou postavu bylo pro mne příliš bolestné. Měla jsem i iracionální výčitky, že mám dům plný zdravých dětí, a v jejím domě je jeden dětský pokoj navždy prázdný. Ale nejhorší asi bylo, že jsem nemohla udělat ani říct nic, co by to celé změnilo.
     Stály jsme tiše u hrobu a mlčely. Kathy se na mně podívala a potichu mi řekla, že už vyplakala všechny slzy, které v sobě měla, že už plakat dál nemůže. Chápala jsem ji, a tak jsem ji jen mlčky objala. Po několika dlouhých minutách se Kathy náhle otočila a otevřela dveře od auta. A pustila rádio.
     "Když ti není do zpěvu, tancuj," zavolala na mně a pustila se do tance. Chvíli jsem na ni nevěřícně zírala, vždyť jsme byly na hřbitově! Ale pak mi to došlo. Změnit minulost nemůžeme, a trápit se celý život není řešení. Justin má a vždy bude mít místo i v mém srdci, ale je jen na nás, abychom žili náš život jak nejlépe umíme. A tak jsem jen zatnula zuby a přidala se k ní...


Přeji vám krásný týden plný tance,

Pavlína O'Toole

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Pavlina OToole | pondělí 13.10.2008 3:32 | karma článku: 33,44 | přečteno: 3475x
  • Další články autora

Pavlina OToole

Pan prezident asi nemá angličtinu rád

Když jsem v neděli večer zhlédla záznam z čínského studia během prezidentovy návštěvy a pak si poslechla i záznam Hovorů z Lán, poléval mě místy studený pot z jeho výslovnosti, z nesrozumitelného povídání, ale zejména pak při jeho svérázném překladu z angličtiny do mateřského jazyka. Ráda bych mu nejen vysvětlila, v čem dělá chyby a v čem se mýlí, ale navrhla bych mu i rozumné řešení.

4.11.2014 v 2:36 | Karma: 48,84 | Přečteno: 90952x | Diskuse| Politika

Pavlina OToole

Asi tomu rasismu špatně rozumím...

28. srpna uplyne padesát a jeden rok ode dne, kdy Martin Luther King Jr. přednesl ve Washingtonu svůj projev, který je znám pod názvem „Mám sen“. Jedna věta v jeho projevu mi utkvěla v hlavě obzvlášť výrazně: „Mám sen, že jednou budou mé čtyři děti žít v zemi, kde budou souzeny ne podle barvy jejich kůže, ale podle jejich charakteru.“ Přiznám se, že mám tu větu moc ráda a že s ní naprosto souhlasím. Každý z nás by měl být posuzován dle našich skutků a ne dle příslušenství k nějaké skupině, která je nám navíc dána geneticky.

27.8.2014 v 2:32 | Karma: 38,74 | Přečteno: 3910x | Diskuse| Politika

Pavlina OToole

Potravinové lístky aneb sociální dávky v USA

Kolega Roman Šebl včera uveřejnil svůj blog s názvem „47,6 miliónů Američanů pobírá potravinové lístky“, který mě svým tématem zaujal. Přiznám se, že mě ale nemile překvapily základní neznalosti autora k tématu, o kterém s takovým zápalem píše. Vzhledem k tomu, že jsem v českém tisku zaznamenala nejeden článek či blog na téma "Food Stamps", a prakticky vždy se jednalo o velmi zjednodušené a jednostranné informace, ráda bych českým čtenářům přiblížila, co to jsou potravinové lístky, k čemu slouží, kdo je od státu dostává a jak jsou zneužívány.

20.2.2014 v 3:29 | Karma: 34,24 | Přečteno: 6228x | Diskuse| Ekonomika

Pavlina OToole

Ze zákulisí voleb na prvním stupni ZŠ

Náš Kevin se rozhodl, že se stane prezidentem, když mu byly tři roky. Nastoupil totiž právě do školky, ve které se kromě s novými kamarády, školním řádem a nepříliš oblíbenou ústavní stravou seznámil i s úlomky americké historie. Největší dojem na něj udělal první americký prezident, George Washington, a malý Kevin se stal nejen jeho velikým obdivovatelem, ale vzal si také do hlavy, že bude i jeho úspěšným následovníkem.

23.10.2013 v 15:20 | Karma: 18,34 | Přečteno: 1108x | Diskuse| Politika

Pavlina OToole

Křik týraného člověka

Paní Irena Fuchsová napsala blog s názvem „Týrané ženy, týraní muži – musíte křičet!“, ve kterém popisuje situaci, které byla svědkem. Viděla na vlastní oči fyzické napadení ženy jejím manželem, a nyní doufá, že se jí žena ozve a ona jí poradí. Poradí jí jednu věc, že musí křičet.

4.2.2013 v 2:05 | Karma: 35,26 | Přečteno: 3878x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Carlsona vysílají v ruské televizi. V pořadu řešil klíšťata jako biozbraň USA

21. května 2024  17:46,  aktualizováno  22.5 10:07

Na ruské státní televizi Rossija 24 se objevil pořad amerického moderátora Tuckera Carlsona. Jeho...

Návrat Kalouska, školné i nadstandardy. Místopředseda chystá oživení TOP 09

22. května 2024

Vysíláme Během horké fáze kampaně do eurovoleb nechce tříštit pozornost, ale ve druhé polovině roku chystá...

Smrtící dopad sankcí. Prezidenta Íránu nezabil kismet, ale rozpadlý vrtulník

22. května 2024

Premium Íránský prezident porušil prastarou zásadu, že starým letadlům a novým boeingům se má člověk radši...

Policie stíhá advokáta a bývalého důstojníka StB za zpronevěru 157 milionů

22. května 2024  9:54

Kriminalisté vyšetřují zpronevěru peněz z advokátní úschovy se škodou 157 milionů korun, o případu...

  • Počet článků 64
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 5739x
Mám ráda děti, lidi, zvířata, přírodu a život, i když možná ne přesně v tomto pořadí. Snažím se dívat na sebe i svět kolem s úsměvem a nadhledem. Dělám, co mě hrozně baví, a doufám, že mi to tak vydrží.
...

Čas Robinsonů
A Time to Cast Off
...


geovisite