Asi tomu rasismu špatně rozumím...

      28. srpna uplyne padesát a jeden rok ode dne, kdy Martin Luther King Jr. přednesl ve Washingtonu svůj projev, který je znám pod názvem „Mám sen“.  Jedna věta v jeho projevu mi utkvěla v hlavě obzvlášť výrazně: „Mám sen, že jednou budou mé čtyři děti žít v zemi, kde budou souzeny ne podle barvy jejich kůže, ale podle jejich charakteru.“ Přiznám se, že mám tu větu moc ráda a že s ní naprosto souhlasím. Každý z nás by měl být posuzován dle našich skutků a ne dle příslušenství k nějaké skupině, která je nám navíc dána geneticky.

     Tento měsíc, jen pár dní od sebe, se v USA staly na první pohled dva velmi podobné případy zastřelení občana policistou. Zatímco o prvním případu, kdy zemřel osmnáctiletý černoch Michael Brown ve Fergusonu ve státě Missouri jsme si mohli přečíst praticky ve všech světových médiích, o tom druhém  většina médií cudně mlčí. Proč?

     O Michaelovi Brownovi víme, že krátce před konfliktem s bílým policistou, při kterém byl zastřelen, kradl v nedalekém obchodě, odstrkoval prodavače a narušoval na silnici provoz. Dále se výpovědi střílejícího policisty a svědků rozcházejí, neboť policista tvrdí, že byl Brownem napaden a že se mu snažil i sebrat služební zbraň. Jeho výpověď podporuje i lékařská zpráva, ve které je uvedeno, že po incidentu vyhledal lékařské ošetření  s oteklým okem a obličejem v nedaleké nemocnici. Svědci z místa střelby naopak tvrdí, že Brown policistu vůbec nenapadl, ale naopak buď utíkal a byl střelen do zad (což pitva vyvrátila) anebo se vzdával s rukama nad hlavou. V médiích byl také popisován jako mladý černošský kluk bez zmínky o jeho tělesné konstrukci (2 metry a 130 kg), což je při pěstní potyčce docela důležitá informace.

     Ve Fergusonu následovala vlna protestů, vymáhání zveřejnění jména a bydliště střílejícího policisty (který se po zveřejnění těchto informací policií skrývá) a navíc se nám do státu Missouri nahrnuly hordy „odpůrců rasismu“ z jiných států, včetně New Yorku nebo Kalifornie. Tyto skupiny protestovaly proti tomu, aby bylo na černochy hleděno jinak než na kriminálníky tím, že rozbíjely výlohy a vykrádaly obchody. A reakce Bílého domu? Na pohřeb Michaela Browna přijeli i tři poradci prezidenta Obamy. Případ se dále vyšetřuje a protesty obyvatel Fergusonu proti rasismu pokračují.

     Příběh Dillona Tylora, ze stejné doby ve státě Utah, měl zpočátku podobný průběh. Mladý neozbrojený muž vyšel z nedalekého obchodu a střetl se s policejní hlídkou. Nebyl to také žádné neviňátko, byl na něj vydán zatykač pro porušení podmínky, a zřejmě neměl moc chuti k cestě do vězení. Dle svědků, kteří byli jeho příbuzní, si vytahoval kalhoty a to zřejmě vypadalo, jako že sahá po zbrani. Policista, který přijel na zavolání majitele obchodu s podezřením, že je mladý muž ozbrojen, ho zastřelil.

     Tím ale podobnost obou případů končí. Dillon Tylor byl napůl běloch, napůl Mexičan (v médiích označen jako bílý) a střílející černoch policista (v médiích prezentován jako nebílý). Jméno policisty nebylo zveřejněno, čeká se na vysledek vyšetřování. O případu celý týden informovaly, kromě sociálních sítí, jen místní tisk a televize, CNN a další celonárodní média mlčela. Ticho prolomily až včerejší Washington Times svým komentářem, že se mnohým kritikům nelíbí dvojí standard amerických médií. A nejen médií. Do Utahu se nesjíždí žádní ativisté, nikdo nerabuje, nikdo nemusí obyvatele uklidňovat a na pohřeb bílého kriminálníka se žádná delegace z Bílého domu nechystá...

     Washington Times také upozorňují na statistiku, podle které FBI vyšetřovalo v roce 2012 celkem 2,648 vražd, kde byli oběťmi černoši, a 2,412 z nich bylo zabito také černochy a jen 193 bělochy nebo Hispánci. Opačné statistiky (bílá oběť, bílý nebo černý vrah) jsou – 3,172 obětí, 2,630 vrahů bělochů, 448 vrahů černochů, 94 jiná rasa nebo neznámá. Uvedená čísla ukazují, že zabíjení z rasové nenávisti k černochům, jak vykřikují aktivisté ve Fergusonu, nemá nikde žádné velké opodstatnění.

     Možná mi z věty „Mám sen, že jednou budou mé čtyři děti žít v zemi, kde budou souzeni ne podle barvy jejich kůže, ale podle jejich charakteru“ něco uniklo. Pro mně je na těchto případech podstatné totiž jen to, že byli policisty ve výkonu služby zastřeleni dva kriminálníci a okolnosti jejich smrti a přiměřenost zásahů se vyšetřují. Nezajímá mě barva kůže zločince, nezajímá mě ani barva kůže střílejícího policisty, zajímají mě ale samozřejmě okolnosti obou případů a zejména bych byla ráda, kdybych u obou incidentů měla pokrytí médii na srovnatelné úrovni.

     Navíc by mě zajímalo, jestli nás světová média také budou informovat třeba o tom, jak parta černochů ztloukla bílého kluka, který jen procházel černošskou čtvrtí?

https://www.facebook.com/video.php?v=10202864505868275

     Anebo jsem slova Martina Luthera Kinga Jr. vůbec nepochopila....

Hezký den,

Pavlína OToole

http://www.washingtontimes.com/news/2014/aug/25/critics-see-racial-double-standard-in-coverage-of-/?utm_source=RSS_Feed&utm_medium=RSS