Éra Václava Klause pohledem amatérského šachisty

Václav Klaus byl ze všech hráčů nejlépe teoreticky připraven na kapitalismus, a proto brilantně zvládl zahájení, v němž jasně předčil své soupeře. Mezi nesamostatnými občany, kteří si nevěděli rady s čerstvě nabytou svobodou, působil jako zjevení hlásáním zásad, že je třeba vzít zodpovědnost za svůj osud do vlastních rukou a pilně pracovat na rozvinutí individuálních schopností.  Sršel optimismem a imponující sebedůvěrou, díky níž získal na svoji stranu široké vrstvy obyvatelstva. I jeho zásluhou si šachista troufnul pustit se do podnikání, za což mu je dodnes vděčen. 

V bouřlivé a na překvapivé zvraty bohaté střední hře dokonale zaskočil své politické soupeře nevšední kombinací, jež vešla do dějin pod názvem Opoziční smlouva. K hvězdným okamžikům této fáze partie patřilo podání pro naši budoucnost klíčové přihlášky do Evropské unie a podpis průlomové Česko – německé deklarace. V době tzv. technologické bubliny na přelomu tisíciletí byl jedním z mála, kdo si zachovali zdravý rozum, tvrdíce, že neexistuje žádná nová ekonomika s trvalým růstem akcií. Šachista mu uvěřil a díky tomu se vyvaroval chybné investice. 

Při přechodu do koncovky se zvolením do nejvyšší státní funkce dočkal vyvrcholení celoživotní kariéry. Nevelké prezidentské pravomoci však neposkytují tak činorodé osobnosti dostatek prostoru k aktivnímu ovlivňování společenských dějů. Šachista s rozpaky sledoval, jak se z vysoce tvůrčího génia postupně stával obstrukčník, vyžívající se v házení klacků pod nohy vládám a v dělání naschválů Evropské unii. Šachista se neztotožnil s jeho zavilým euroskepticismem, nechápal ani neustálé vymezování se proti jeho předchůdci, jímž rozděloval společnost, místo, aby ji spojoval. Bylo by však nespravedlivé zveličovat tyto nikoliv klíčové jednotlivosti. Václav Klaus zvládal bravurně prezidentskou agendu a v obtížných situacích obstál se ctí. Vše nasvědčovalo tomu, že do historie vejde jako mimořádně úspěšný politik. V samém závěru partie se však nesprávně koncipovanou amnestií dopustil nepochopitelné hrubé chyby. Šachisté vědí nejlépe, že chyby v koncovce většinou, bohužel, už nelze napravit. 

Pro objektivní zhodnocení prezidentského období Václava Klause je nezbytný časový odstup, mj. i proto, aby bylo možné srovnání s tím, jak si bude počínat jeho nástupce. Je možné, že historie nebude amnestii posuzovat tak nesmiřitelně, jako většina současníků. Též je možné a u nezdolného Václava Klause dokonce pravděpodobné, že partie ještě neskončila. Vynoří se gigant polistopadové éry po čase na nějakém významném politickém postu? Kdo ví…