Zřídka je mi líto politiků, ale když vidím, že i veřejnoprávní médium vypustí na rozhovor s místopředsedou vlády jedince (abych zůstal genderově korektní), který neví nač se ptá, je to fakt neuctivé.
Před pár lety jsem se potkal se Stevem Lichtagem, který mi radil při stříhání jednoho z mých cestovatelských filmů. Je to mimořádně zajímavý muž. Narodil se ve Znojmě jako Zdeněk Loveček, v Brně vystudoval konzervatoř, v roce 1979 odešel do USA, tam učil herectví a od roku 1986 se věnuje výhradně filmu. Dnes ho tady zmiňuji především kvůli tomu, že natočil dokumenty o žralocích, důvěrně je zná, pohyboval se v jejich blízkosti. A jeho názor na poslední tragické příhody v Egyptě je jednoznačný: To žraloci jsou ve vodě doma, to my jim tam lezeme a nerespektujeme pravidla platící pro návštěvníky. Přece není možné vyhubit v přírodě všechny člověku nebezpečné druhy zvířat, ryb a ptáků, abychom si mohli jít namazáni třicítkou k večeru zaplavat!
Pro média je to vítané sousto. Válka na Ukrajině už po pěti měsících netáhne, opičí neštovice se nepovedly, nerozšířily se. Další vlna čínské chřipky je prozatím slabá a hlavně nezabíjí, takže to taky není ono. Tak jsme si aspoň zopakovali povodně, tornádo, různá vlaková neštěstí a brzy přijde na řadu asi i Karel Gott. Iveta už je tu!
Zlodědek v Lánech je postava po všech stránkách nechutná, ale nezbývá než v tomto případě souhlasit, média jsou jako hyena a někteří novináři opravdu hnůj. A nejen to, další velká jejich část je nevzdělaná, neinformovaná, nepřipravená a možná i intelektuálně nesmělá.
Zřídka je mi líto politiků, ale když vidím, že i veřejnoprávní médium vypustí na rozhovor s místopředsedou vlády jedince (abych zůstal genderově korektní), který neví nač se ptá, je to fakt neuctivé. Nedivme se pak Kalouskovým výpadům, já bych občas přidal asi i výchovný štulec.
Na druhé straně máme na ČT partu ostřílených harcovníků, ze kterých se (hlavně v jejich vlastních očích) staly mediální hvězdy, což jim tak nemístně přifouklo ego, že by byla na čase radikální obměna. Často je otázka delší než odpověď, neustále skáčou do řeči, a především vyvíjejí úpornou snahu obdržet tu odpověď, kterou si představují. Nepletu si to s tím, že opakují otázku, když jim z ní zpovídaný jedinec stále utíká, to je v pořádku. A pak jakási soutěž mezi redaktory, kdo z nich nachytá hosta na švestkách a vydoluje z něj odpověď, kterou politik už několikrát dát odmítl (například jméno nominanta na ministra).
"Bude to Franta?"
"Nezlobte se, to oznámíme až v úterý."
"Takže nemůžete vyloučit, že to bude Franta."
"Pane redaktore, už jsem vám říkal..."
"Ano, takže to bude Franta. Ale on nemá patřičnou kvalifikaci!"
"Naopak, má v tom oboru mnohaletou zkušenost."
"Ano, takže to bude Franta. Jsem rád, že jste to potvrdil"
To jsme se dostali od žraloků až k Frantovi, ale ono se možná časem ukáže, že Franta je žralok. /SelachimorphaGazdicensis/
