Je to pořád stejné, stále se opakují snahy (v očích levičáků spravedlivěji) přerozdělit bohatství, které naše společnost vytváří. Posouvají odměňování od zásluhového k nárokovému a tím přibližují hospodářský kolaps.
Stejně jako bojujeme s invazivním plevelem, je třeba pokaždé hned v zárodku likvidovat občasné výhonky pomatených levicových nápadů. Z poslední doby například: nepodmíněný příjem, status umělce, zbytečný zákon o nájemních smlouvách, které mají více chránit nájemníky než pronajímatele a podobně. Nově k tomu přibyla další nebezpečná konina: právo vědět, kolik berou ti ostatní. Asi to vzniklo z módního porovnávání platů žen a mužů, s čímž v obecné rovině vůbec nemám problém. Jenže jak jezinky strčí prstíček, tak ty dveře už nedovřete nikdy. Je to velmi výbušné téma! V mé bývalé firmě byly hovory o platech mezi zaměstnanci zakázané a věděli jsme velmi dobře proč. Odměňovali jsme striktně na základě výkonu, ne nároku či odpracovaných let, každoročně přidávali větší procento, než byla státem vykazovaná inflace. Mezi jednotlivými úrovněmi jsme dodržovali stoprocentní rozdíl ve výši platu, jinak totiž není motivace postupovat výš a nést vyšší zodpovědnost. Kromě platu jsme měli výkonnostní prémie závislé na konkrétním plnění ukazatelů a v dubnu následujícího roku opravdový podíl na hospodaření firmy. Tedy někdy i nulu. Jednou jedinkrát přišla jedna kolegyně, že jí jinde nabídli víc peněz. Odpověděl jsem, že by byla hloupá, kdyby to nevzala. S teroristy se nevyjednává. Kdybych jí přidal na základě výhrůžky odchodem, tak bych musel sundat z hrudi šerifskou hvězdu a vrátit služební revolver.
Levicoví populisté vědí velmi dobře komu nadbíhají. Těm méně přemýšlivým a méně pilným, které je třeba utvrdit v tom, že jsou nejlepší (nejlépe samotný předvoj lidstva) a také jim hned prozradit, kdo (kapitalisti, Židi, holiči) sedí na prameni – to proto se nemají lépe.
V praxi to bude znamenat, že ten hůře placený (méně schopný a pilný) kolega bude nenávidět toho pilnějšího, který bere víc. Vznikne atmosféra, ve které bude výkon klesat a zaměstnanci budou postupně odcházet. Vedení to bude muset řešit, a když mu, jí nebo tomu řekne pravdu, bude obviněno z genderové, rasové, sexistické, (laskavý čtenář si sám jistě doplní další výrazy levicového newspeaku) nespravedlnosti. A nedej Bože, aby se do toho vložily odbory a právníci. Firma zkrachuje a o práci přijdou všichni.
Je to pořád stejné, stále se opakují snahy (v očích levičáků spravedlivěji) přerozdělit bohatství, které naše společnost vytváří. Posouvají odměňování od zásluhového k nárokovému a tím přibližují hospodářský kolaps.
Půvabnou knížku Leo Rostena "Pan Kaplan má třídu rád" přeložil kdysi do češtiny Pavel Eisner. Nutno říci, že geniálně. Jeden příklad za všechny. "Singulár: dluh. Plurál: plajte."
Stručněji a výstižněji, než židovskou anekdotou se to ani říct nedá.
