Vánoční rozjímání

Každoročně usedají statisíce z nás k obrazovkám a dívají se na pohádky. Rádi se vracejí k příběhům notoricky známým a touží, aby alespoň o Vánocích zvítězilo dobro nad zlem a pravda nad lží a nenávistí. Je to jistota, něco jako vrátit se domů, do dětství plného slunce a láskyplné péče. Držíme palce prostým hrdinům, kteří díky své moudrosti, vytrvalosti a lásce nakonec vždycky zvítězí. Musí přitom překonat nejednu překážku, mnohá nebezpečí a nástrahy. O to zaslouženější je pak dobrý konec, krásná princezna a půl království.

Máme tyhle příběhy rádi nejen v pohádkách, ale i v běžném životě, fandíme těm slabším, a tak se i křehká farářka může dostat až do finále. Vyvažujeme šance, aby byl boj spravedlivý.

Když někdo nehraje fair a je moc velký hamoun, tak se mu v pohádkách nahrabané dukáty změní v suché dubové listí. V životě to tak bohužel úplně nechodí, ale nakonec se většinou Boží mlýny projeví. Jen to občas chvilku trvá.

Někdy neprokoukneme lsti padouchů hned, skočíme na jejich sladké řeči. Jak řekl jeden sociolog v rádiu, rozklíčovat některá sdělení není pro každého. Já pro tento typ lidí používám Bolkův výraz „intelektuálně nesmělí“, ale i oni mají naštěstí selektivní paměť, takže to, co se jim kdysi nelíbilo, ustupuje časem do pozadí a zůstává jen to hezké. Jak jinak si vysvětlit, že se dnes tak pozitivně nahlíží na Václava Havla. Možná bylo jen potřebné poznat, jaké je to bez něj, bylo nutné zažít na Hradě ten morální a kulturní suterén, abychom si ho začali zase vážit.

Hodně si cením slov obou německých prezidentů (F.W.S. a J.G.). To se jeden k Havlovu národu hlásí najednou hodně hrdě. Ale také názorů dnešní mladé generace, reprezentovanými třeba Benjaminem Rollem, donedávna šéfem Miliónu chvilek. Ano, máte pravdu, že od studenta teologie se to dá jaksi očekávat, od fanouška Baniku, či učně v ČKD bychom se pravděpodobně nedozvěděli nic. Jen doufám, že naši republiku budou v budoucnu vést spíše ti první, které v mém dnešním rozjímání zastupuje student vysoké školy než ti druzí, které možná uvidíme hajlovat na náměstí či odpalovat světlice na stadionu.

Fakt, že jsem naplněn mírným optimismem není dán jen Adventem, který by nás všechny měl zklidňovat a vést k chápajícímu úsměvu i nad nesmiřitelným, ale i nadějným výsledkem voleb do sněmovny, prvními kroky premiéra i vlády, oslabováním vlivu nedobrého prezidenta a v neposlední řadě vítězstvím rozumu v ČSSD. Nejsem voličem soc. dem. a nikdy nebudu, ježto jsem pro minimální stát a maximální odpovědnost každého občana za svůj život, ale totální debakl křídla paní Maláčové si malou oslavu zaslouží. Jak jsem poznal její smysl pro dobré hospodaření, předpokládám, že neuřídí ani svůj vlastní domácí rozpočet a co nejdříve skončí v insolvenci a posléze ve vězení pro dlužníky i se svým údajným britským vzděláním.

Nechci končit škodolibě, jsou Vánoce, již páté, co jsem začal psát tenhle blog. Mám radost, že je čtete! Moc bych si přál, aby byla naše politika tak nudná, že bych mohl psát jen o knížkách, filmech, hudbě, přírodě a všech krásách kolem nás.

Někdo napsal, že epidemie čínské chřipky je jako telenovela. Vždycky doufáte, že se blíží konec, ale ona přijde další série. Blbý je, že se na ni musíme dívat všichni.

Nenechte se naštvat, protože televizor se dá kdykoli vypnout, nebo přepnout na jiný kanál, kde zrovna dávají třeba „Tři oříšky pro Popelku“.

Krásné Vánoce všem, i těm neočkovaným!