Obstrukce a naschvály

Není to tak dlouho, co jsme slýchali z řad tehdejší vládní garnitury, že shromáždění občanů svolávaná Milionem chvilek nerespektují výsledky voleb. Autoritáři jsou zjevně přesvědčeni, že by občané měli v nejlepším případě jednou za čtyři roky splnit svou povinnost a pak mlčet a šoupat nohama. Ještě lepší by bylo, kdyby možnost kecat jim do vládnutí neměli vůbec, nebo kdyby se volby staly jen fíkovým listem, který má zakrýt totalitu, jako je tomu v Rusku.

Podobné výkřiky zazněly, když senát na podzim loňského roku, jen zvažoval aktivovat článek 66 a dočasně (ne na trvalo!) zbavit prezidenta jeho funkce, neboť jeho zdravotní stav mu ji zjevně vykonávat nedovolil. A to nejen fyzicky, ale i duševně, neboť nedostatečně fungující játra nefiltrují toxiny, které zásadním způsobem ovlivňují funkci mozku. Toto uvažování bylo rovnou označeno za puč a opět za pokus o zvrácení výsledku prezidentské volby.

Jak jiná je teď argumentace těch stejných křiklounů, když nejsou ochotni uznat, že demokracie je vláda většiny vzešlé z voleb. Je přitom jedno, jestli se jedná o systém většinový nebo poměrný. Nakonec má vždycky nějaká strana či koalice navrch a opozice se s tím musí naučit žít. Musí být slyšena, má právo argumentovat, vznášet pozměňovací návrhy, ale když dojde k hlasování, tak halt většinou prohraje. Obstrukcemi, které trvají desítky hodin, jen mrhá časem dobře placených zákonodárců a stejně nevyhraje. 

Můžeme se zeptat: Proč to dělá? Odpověď je v případě odmítání korespondenční volby velmi jednoduchá. Populisté vědí, že Češi žijící v zahraničí je volit nebudou. Nejsou totiž pod palbou jimi vlastněných médií a v cizině mají možnost sledovat, jak to chodí ve vyspělých demokraciích. Tak například v německém parlamentu se hlasuje zvednutím ruky a předsedající ruce poslanců ani nepočítá, stačí že vidí, který les rukou je větší. Jedině na výslovné přání některého poslance dojde na hlasování po jménech. To je politická kultura. Tomu říkám důvěra v systém a slušnost. Tu asi od Pitomia a jeho ruských agentů očekávat nemůžeme a od drolícího se monolitu Agrošmejdů také ne. Názor, že je korespondenční volba náchylná k podvodům, neobstojí, ježto většina evropských zemí ji mnoho let úspěšně provozuje. Pokus označit ji za protiústavní, usvědčuje řečníka z neznalosti a nepochopení toho, co se myslí tím, že volba je „přímá, rovná a tajná“. Všechny tyto atributy pochopitelně zachovány budou.

Vrátím se k situaci v hnutí, kde už bylo líp. Zdá se, že ministryně Instagramu začíná přerůstat velkouzenáři přes hlavu, je totiž příliš populární, a to žádná diktátor nemá rád. Může být ráda, že nežije za Stalina v SSSR, to by jí šlo o život.

Otázkou je, co se stane s hnutím, ve kterém díky tomu, že vůdce rozhodoval i o výměně blinkru na služební limuzíně, není žádná demokratická struktura. Pokud on se nyní bude naplno věnovat prezidentské kampani, nebude chodit do práce (sněmovny), za kterou je placen, kdo tam vlastně bude velet? Bude toho schopen bývalý dvojministr, který jen poslušně a pilně plnil příkazy? Nebo Alenána, která by mohla hnutí řídit přímo z oficíny? Pokud by se toho chopil bývalý předseda sněmovny, mejdany by mu mohl závidět i Boris Johnson!

Do médií smí ještě skútr, popletený ragbista a občas špičatý profesor. Ostatních 65 poslanců nikdy nikdo neviděl a neslyšel, vždyť jejich jedinou kvalifikací je loajalita k vůdci. Řada z nich brzy pragmaticky nasliní prst a začne větřit, ve kterém poslaneckém klubu by si mohli posichrovat další kariéru.