V posledních měsících se mi „do hledáčku“ dostal módní výraz, že se něco někam „propisuje“ a přitom nejde o kopírák. Inflace se nám „propisuje“ do cen, do výše úroků, zkrátka do všeho.
Ač jsem jedničku z češtiny neměl nikdy, prznění našeho jazyka mě tahá za uši. Asi je to tím, že patřím do století páry. Vybral jsem několik zářných příkladů z poslední doby.
„Nejsem s tím v pohodě“ – ještě ošklivější by bylo „komfortní“– jasný vliv angličtiny, asi by stačilo říci, že není spokojen či spokojena
„Šance, že se nekazíte…“ – šance je výraz pozitivní, vyjadřuje naději, zde by bylo správnější použít místo šance „riziko“
„Budeme se soustředit“ – správně je „soustředíme se“ to už samo o sobě vyjadřuje budoucnost
„To záleží od toho“ – přišlo pravděpodobně z ruštiny, správně záleží „na“ něčem
„Výstava se otevřela“ – výstava sama sebe otevřít nemohla, lepší je „byla otevřena“, není nutné se za každou cenu vyhýbat trpnému rodu
„Všichni to nezvládli“ – v negativním případě není možné použít výraz „všichni“, nýbrž „nikdo“
„Tuto iniciativu kvituji“ – nestačilo by říci, že ji vítám?
Také mě baví sledovat módní slova. Není divu, že výrazem roku 2020 se stal „lockdown“, letos to bude možná „Zelenskyj“, ale tato slova jsem neměl na mysli. Já se především „fokusuji“ na jazyk politiků, kteří „nesledují“, ale „monitorují“, „nepředvídají“, ale „předjímají“. Redaktoři se jich ptají, jak „čtou“ vyjádření ostatních politiků, a oni na to odpovídají „z mého pohledu“.
V posledních měsících se mi „do hledáčku“ dostal módní výraz, že se něco někam „propisuje“ a přitom nejde o kopírák. Inflace se nám „propisuje“ do cen a do výše úroků.
Častým slovním spojení je také „já znovu opakuji“, není divu, když se politik vyjadřuje pro intelektuálně nesmělé posluchačstvo, že musí všechno říci minimálně dvakrát.
Ještě mě na závěr napadlo další, z angličtiny přejaté, zvěrstvo: „Mějte hezký víkend!"
