Němci sedli díky naivitě a korupci na lep ruskému medvědu a ztratili kontrolu nad strategickými energetickými zařízeními. Tím dali Puťkovi páku, kterou dnes využívá v plné míře, protože tím brzdí schopnost Evropy nasazovat sankce.
Všechny spolky počínaje od svazu zahrádkářů v Horní Dolní až po OSN mají své stanovy, pravidla či řád. Každý, kdo do nich vstupuje, by se s nimi měl seznámit a dobře zvážit, jestli je může a chce dodržovat. Ten, kdo je pak nedodržuje musí počítat s tím, že bude k jejich dodržování vyzván, případně nějakým způsobem nucen. Pokud to neudělá, musí počítat se sankcemi nebo v krajním případě s vyloučením ze spolku.
Nemluvím tady pouze o Polsku a Maďarsku. Kdo sleduje politickou scénu, vzpomene si, jak velký mezinárodní odpor vyvolala hrozba, že se v Rakousku do vlády dostane nebožtík Jörg Haider a jeho polohnědá parta. Tatáž izolace hrozila také Slovensku a potkala by zcela jistě například i Nizozemsko, kdyby se rozhodlo například zavést trest smrti, což zcela jistě nemá v plánu.
Protiargument, že o krocích, které považuje EU za demokracii ohrožující, rozhodla tamější legitimně zvolená vláda, neobstojí, protože pokud se opravdu priority členského státu natolik proměnily, že kolidují s tzv. „evropskými hodnotami“, tak by měl sám členský stát uvažovat o tom, jestli je pro něj i nadále členství v klubu aktuální. Také mi kamarád namítl, že přeci Maďaři a Poláci svými rozhodnutími nijak neohrožují ostatní členy Unie. Ani s tím nemohu souhlasit, protože sice nejde o přímé ohrožení, ale pokud máme vystupovat jednotně a kolektivní rozhodnutí EU mají vycházet opět z oněch omílaných „evropských hodnot“, pak vlastně ohrožují.
Na druhé straně podobně unfair je Německo, které postavilo hospodářsky slabší členy Unie svým sobeckým rozhodnutím, že vypne atomové elektrárny, do neřešitelné situace. Toto rozhodnutí už před vypuknutím ruské invaze vyhnalo ceny energie do závratných výšin, na kterou obyvatelé bývalé Východní Evropy prostě nemají peníze. Čili vzali do atletického týmu slabší sportovce, ale odmítli jim přizpůsobit tempo.
Jako by to nestačilo, Němci sedli ve své naivitě (někteří) a korupci (jiní) na lep ruskému medvědu a ztratili kontrolu nad svými strategickými energetickými zařízeními. Tím dali Puťkovi obrovskou páku, kterou dnes využívá v plné míře, protože tím brzdí schopnost Evropy (i Světa) rychle a účinně nasazovat sankce proti jeho invazi na Ukrajinu. Nakonec jde ale vždycky jen o peníze a teplo domova, ze kterého se díváme na tragické záběry válečného utrpení Ukrajinců.
Zatím se nám „jen“ závratně zdražily pohonné hmoty, ale máme jich dost a před pumpami nestojí kilometrové fronty. Ale to může přijít. Jak jednotní budeme ve svém postoji potom?
My si ještě pamatujeme na doby socíku, kdy ledacos nebylo, nebo bylo nutno si to vystát ve frontě, ale Západní Evropa tohle nezná a bude se jí to krutě zajídat.
Věra Šťourová u Václava Hlodavce prohlásila, že Green Deal není mrtvý. Ale měl by být, protože na tyhle parádičky teď nebude čas, budeme rádi, když budeme mít čím topit, na nějakou uhlíkovou stopu se nikdo (včetně Němců) nebude ptát a Gréta se vrátí kam patří, totiž do ústavu pro choromyslné.
Je to jako po havárii, je třeba se věnovat základním životním funkcím. Plastika se odkládá na neurčito. Pokud to bude znamenat, že se přestaneme věnovat 38 pohlavím, ženským kvótám, #meetoo a podobným zhovadilostem, tak tleskám!
