Klimaktérium Grety Thundbergové

Tak se nám, paní Millerová, s těmi ekologickými tématy roztrhl pytel. Ne, že by nebylo zapotřebí o tom mluvit, ale jako obvykle jdeme z extrému do extrému. Nejdříve jsme to vůbec neřešili a teď, abychom nezůstali pozadu za evropskými jedničkáři, zpevňujeme normy a posilujeme socialistické závazky, stejně jako za socíku.

Naprosto chápu, že to téma zajímá hlavně mladé lidi, však o jejich svět se jedná, my starší a pokročilí, už to nějak doklepeme. Jen mám často pocit, že za tím není jen ta snaha o udržení života na zeměkouli, ale možná hlavně generační revolta. Každá generace si vybere nějaké téma a pak se sypou výlohy a hoří auta. Protože jinak by si ti mladí a chytří lidé přeci uvědomili, že stávkou každý pátek je možné někoho donutit k rezignaci, ale ne k tomu, aby se hned zítra vypnuly všechny zdroje znečištění ovzduší, přestaly se vyrábět plasty, které končí v oceánu a podobně. V nejlepším případě donutí účastníky těch zbytečných a užvaněných konferencí a summitů k příslibům do budoucna. Tihle paňáci se zavážou k čemukoli, protože v době, kdy se to bude realizovat, dávno už v politice nebudou.

Každá revolta má svůj průběh, křivka opíše oblouk a zmizí v propadlišti dějin. Ve finále odezněla i španělská chřipka...

Možná se jednou dozvíme i to, kdo vrtí Grétou, kdo stvořil tuhle odpudivou marketingovou ikonu a proč. Na někoho tak nepřirozeného a fanatického jsem se nevydržel dívat ani dvě minuty. Přišlo mi, že křečovitě recituje naučený text, jako ti chudáci obvinění v politických procesech padesátých let. Život mě naučil pochybovat: téhle holčině nevěřím ani dobrý den.

Nezbývá než se ptát se všemi detektivy světa: „Komu to prospívá, kdo to platí?“

Je prý chudák nemocná, v tom případě je to od jejích loutkovodičů ještě hnusnější.

Mám tu výhodu, že to mohu napsat. Politici ne, bojí se! Sedí tam vedle ní jako pitomci a myslí si své. Moc by mě zajímalo, o čem si povídají venku u cigarety.

Je to jako v padesátých letech, když zapálená pionýrka se srpem a kladivem v očích recitovala Kohoutovy verše a většina Ústředního výboru KSČ už myslela jen na večerní fotbal.