Host a ryba třetí den smrdí

Z těchto důvodů nabádám k trpělivosti a toleranci. Tím nemám na mysli, že bychom neměli od našich návštěvníků vyžadovat dodržování zákonů a pořádku. Pokud tady chtějí zůstat, měli by akceptovat pravidla hry hostitelské země.

Množí se zprávy a řada z nich nepochází z ruských webů, nebo Prchalovy či Pitomiovy dílny, že pobyt ukrajinských uprchlíků v ČR způsobuje čím dál větší potíže. Slabší povahy, které jsou náchylné uvěřit všemu, co zdůvodňuje jejich nespokojenost, začínají reptat a shora jmenovaní politici to s radostí přiživují, protože jim to nahání voličské preference.

Jedná se buď o to, že materiální podpora uprchlíků ze strany státu je prý údajně vyšší než vlastních lidí, nebo že dostávají přednostně místa ve školkách, jsou jim zrychleně přidělovány sociální byty a tak podobně. Kreml i opozice útočí na závist, která je jednou z našich krásných národních vlastností.

Druhá porce problémů souvisí s jejich chováním, které je prý mnohdy arogantní. Například v ordinacích lékařů si vehementně vymáhají léčbu podle vlastních představ, rychle se naučili, na co mají „právo“ a podobně.

Jsem přesvědčen, že velká část těchto připomínek se zakládá na pravdě. Nesmíme se nechat zmást jejich utrpením a statečností. Faktem je, že ti starší mají vychování Made in CCCP a ti mladší vyrostli v korupčním prostředí plném oligarchů. Kde měli tedy nabrat kulturní a občanské návyky u nás akceptované?

Pokud se vám po přečtení těchto řádek zdá, že jsem k nim příliš krutý a začínám se přiklánět k těm, kteří říkají, že bychom měli pomoc omezit, jste na omylu.

Stačí si připomenout rok 1968. Nadšení Švýcaři jezdili po Zürichu s československými vlaječkami na anténách svých vozů. Naši emigranti měli dveře otevřené, vlna solidarity byla obrovská. Pomoc a podpora do začátků bezprecedentní. Jenže nepřišli jen ti slušní, vychovaní a poctiví. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy s tou valící se vlnou odešli z ČSSR i tací, kteří té pomoci, důvěry a solidarity začali zneužívat. Já opravdu Švýcarsko znám a vím, že kulturní a občanské návyky jsou odlišnější, než bychom vzhledem k nevelké vzdálenosti v kilometrech čekali. I my jsme žili v té době již 29 let ve dvou totalitách, které k rovné páteři zrovna nepřispěly, naopak stavěly na těch nejhorších lidských vlastnostech. Počáteční dojetí ze strany Švýcarů také po pár měsících opadlo a pověst našich exulantů nebyla nejlepší.

Z těchto důvodů nabádám k trpělivosti a toleranci. Tím nemám na mysli, že bychom neměli od našich návštěvníků vyžadovat dodržování zákonů a pořádku. Pokud tady chtějí (prozatím) zůstat, měli by akceptovat pravidla hry hostitelské země. 

Měli by co nejdříve začít pracovat, aby nikdo nemohl říci, že visí na našem sociálním systému a EU by na náklady měla přispět. Neznám přesnou statistiku, ale v přepočtu na počet obyvatel, bude ČR na předních místech mezi zeměmi, které se ujímají uprchlíků.

Měli by se snažit naučit řeč a pochopit, že se tady chováme trochu jinak, než bývalo zvykem v Sovětském Svazu. U nás nevyhrává síla, ale schopnost vyjednávat…