Mrzelo mě, že někteří novináři i šéfredaktoři tenhle lapsus hodili na GPP. Podle mého je to špatná práce všech, kteří na páně Fremrově nominaci pracovali, a to včetně senátu, což má být naše parlamentní "pojistka".
O téhle kauze už toho bylo řečeno a napsáno hodně, pokusím se proto přinést trochu jiný úhel pohledu.
Německá justice by se po prohrané válce úplně zhroutila, kdyby vyhnali rázem všechny právníky, kteří se nějakým způsobem zapletli s nacismem. Tady to bylo v roce 1990 velmi podobné. Řešily jen ty nejkřiklavější případy a ostatní soudci se prostě nechali dosloužit na méně významných postech. Spoléhali jsme se na to, že to příroda sama nějak vyřeší…
Při přípravě knihy "Advokáti proti totalitě" jsme se s kolegou Tomanem dozvěděli, že jak mezi advokáty, tak mezi soudci měli někteří "vyšší prověrku". Byli oprávnění soudit a obhajovat i v politických procesech včetně těch, které mohly končit vysokými tresty. Tito právníci byli instruovani přímo stranickým orgány, Stb připravovala podklady.
Soudci i advokáti velmi dobře věděli, že jejich klienti jsou buď nevinní, nebo, že se z drobného kriminálního činu a úplných hloupostí konstruovaly politické kauzy, které pak plnily noviny. Viz například pohlednice v Kunderově Žertu.
Jinou věcí je opuštění republiky, případně zavlečení nezletilých, to byly naprosto formální procesy. Vzhledem k nepřítomnosti obviněných, nemuseli advokáti snahu ani předstírat. Pokud bychom se pustili na tenký led přemýšlení o tom, kdo ze soudců svým jednání někomu přímo ublížil, tak přesto, že v těchto kauzách šlo často o zabavování majetku, nešlo o kriminál či o život, takže s tím bychom dnes asi už uměli žít. Jenže se přihlásil pan Eret. Nebýt toho zřejmě by pan JUDr. Fremr jmenován byl. Ono nakonec vyplave na povrch všechno, i když to často trvá dlouho. Zúčastnění si pak vzpomenou na Plzákovu radu: Zatloukat, zatloukat a když se to provalí, zase zatloukat. Těch případů bychom při troše přemýšlení našli řadu – od Kurta Waldheima až po našeho velkouzenáře. Kladu si otázku, proč vůbec lidé s kostlivci ve skříních a pod koberci kandidují, když jim přece musí být jasné, že to jednoho dne nějaký šťoura objeví? Jsou tak naivní a fakt věří, že se na to nepřijde? Nebo hůř: vlastně se za to ani nestydí? Obávám se, když jsem poslouchal argumentaci našeho dnešního hrdiny v rádiu, že b) je správně. „Taková byla doba", „soudili jsme podle tehdy platných zákonů“. To je jejich argumentace a omluva. Takže na Ústavním Soudu JUDr. Fremer opravdu nemá co dělat a veškerá jeho erudice, mezinárodní zkušenosti a polistopadová praxe musí jít stranou.
Mrzelo mě, že někteří novináři i šéfredaktoři tenhle lapsus hodili na GPP. Podle mého je to špatná práce všech, kteří na páně Fremrově nominaci pracovali, a to včetně senátu, což má být naše parlamentní "pojistka". Tenhle jistič tentokrát nespadl!
Velkouzenář, kdysi pravdivě (vidíte, ani on nelže úplně pořád) prohlásil, že kdyby nešel do politiky, tak by jeho kauzy nikoho nezajímaly. Kdo by řešil u výrobce nekvalitních potravin spolupracoval s Stb? Nikdo! A to platí i pro jeho ctihodnost Fremra. Oba dva ve vlastním zájmu nikdy kandidovat neměli! "Elementary, Watson!"
