Čínský virus do omrzení

Kdysi koloval inzerát: „Prodám encyklopedii, moje žena ví vše!“ Dnes už se sice encyklopedie téměř nepoužívají, ale princip zůstal. Moje žena ví také všechno! Za povodní byla hydrometeoroložkou, kolem voleb politoložkou a nyní je hlavní epidemioložkou. S krizovým štábem svých kamarádek denně telefonicky vyhodnocuje situaci. Podle potřeby promořují či rozvolňují, probírají příčiny pandemie i možné způsoby ochrany. Nejvíce se mi líbil jeden recept pocházející od zázračného lékaře z Ruska: Stačí si na zápěstí přivázat kousek zázvoru a nemůžete to dostat. Kolují nejrůznější teorie, proč je smrtnost v jednotlivých zemích tak různá. Prý na to má vliv i skutečnost, že v bývalém Východním bloku bylo za komunistů očkování proti TBC povinné.

Já jsem na tom podobně jako ona. Od té doby, co mi naše kanadská spojka doporučila statistiky na Worldometers, studuji trajektorie, tendence, exponenciály, ale vždycky se nakonec vrátím ke staré bajce. Prasátka jsou zavřená v chlívku, po dvoře chodí řezník a brousí si nůž o ocílku. Prasátko-zpravodaj vyhlíží škvírou ve vrátkách a říká: „Je to dobrý, prý budou brát jen ty pruhovaný!“

Každý den sledujeme jako ligovou tabulku počet zemřelých, což připomíná čtení jmen popravených za protektorátu, a snažíme se najít ve statistikách klíč k tomu, co bude, ale ono to pochopitelně nejde. Vůbec není jisté, zda je shodná metodologie vykazování: například u počtu testovaných, je to počet lidí (unikátní rodná čísla), nebo počet testů, když některým pacientům se jich už udělaly tucty? Kromě toho to všechno probíhá v čase, mezi zeměmi fázově posunuté, takže snad jediné, co o něčem vypovídá jsou trendy, ale i tam stačí snížení počtu testů o víkendech a je vymalováno.

Takže co?

Hlavně zachovat zdravý rozum, nesledovat příliš televizní zpravodajství a nenechat se celý den masírovat všemi těmi špatnými zprávami. To není pštrosí politika, nýbrž duševní hygiena. Dodržovat rozumná ochranná opatření a nevyšilovat. Vždyť prozatím zemřelo méně lidí než při dopravních nehodách nebo na „normální“ chřipku. Neděsit se pohledem na řady rakví a masové hroby na Jihu Evropy. Tam je situace úplně jiná. Tam nemají dostatek zázvoruJ

Ne, nechci zlehčovat lidské tragédie, které vidíme denně on-line. Ani se posmívat hrdinství zdravotníků či záchranářů a nedostatečně obdivovat všechny pomáhající dobrovolníky. Tím méně těm, kteří v důsledku pandemie někoho ztratili či přišli o zdroj obživy a nyní jim hrozí, že ztratí i střechu nad hlavou. Ale tím, že i my ostatní, kterým se zatím nic moc nestalo, budeme vyšilovat, tím jim opravdu nepomůžeme. Spíš bychom měli přemýšlet, jak jim v rámci našich možností pomoci.