Čau lidi,

tak prosím vás, ten rezervační systém samozřejmě nezkolaboval, ale byl samozřejmě přetížený...

Pokud si myslíte, že ty dnešní Zprávy z Domova budou o rezervačním systému, tak se samozřejmě mýlítě! Budou o slově „samozřejmě“.

Od jisté doby ho počítám. Počítám ho osobám zpovídaným v rádiu i v televizi, počítám ho politikům a profesionálním mluvčím, počítám ho i moderátorům a hercům. Prostě všem.

A k čemu jsem samozřejmě došel? Že je to s výjimkou koronaviru zdaleka nejčastěji používané slovo za rok 2020. Jeden expert na cokoli ho v minutovém vstupu v Českém rozhlase Plus použil sedmnáctkrát!

Uvažuji o Ústavní stížnosti, nebo možná raději napíšu na Ústav pro jazyk český, jestli by nebylo možné tohle slovo prostě „tak nějak“ nebo „z mého pohledu jakoby“ zrušit. Samozřejmě, že by mi odpověděli, že to nejde.

Je to plevel podobný Bolševníkovi velkolepému. Toho se taky nezbavíte, když se vám dostane do zahrádky. Vůči téhle invazivní rostlině se nasazují nejrůznější způsoby boje včetně postřiků. Ty u plevelného slova použít nelze. Ale šlo by vyplachovat. Naše paní učitelka Komárková na prvním stupni nás nutila vyplachovat pusu, pokaždé když zaznělo sprosté slovo. Politici by měli vedle mikrofonu ve sněmovně vyplachovátko s ústní vodou a pan, paní nebo soudruh předsedající by po každém zaznění slova „samozřejmě“ samozřejmě stiskl sirénu a politik by si musel vypláchnout.

Dobrou metodou je samozřejmě taky rákoska. Už vidím, jak poslanci stahují kalhoty a dostávají na holou! Je otázkou, jestli by se kvůli tomu pokaždé přerušovala rozprava, nebo by se to řešilo pak sumárně na konci každé schůze. Kamery by se musely vypnout, aby nikdo neviděl roztomilé kraječky paní Pekarové-Adamové, či tanga Olgy Richterové. I když vlastně nevím, co nosí pod sukní pirátky, když jsou takové ostré…

V televizi by se to dalo samozřejmě vypípat, jako se vypípávají sprostá slova, či rozmazat vrstvou sádla na objektivu, když nechceme, aby toho samozřejmého provinilce někdo poznal.

Znal jsem jednoho banjistu, ten učil socany mediální komunikaci. Musím mu zavolat, jestli by nemohl zařadit samozřejmě do výuky o plevelných slovech. Si spolu popovídáme asi takhle: 

„Jak se máš, vole, něco bych pro tebe, vole, měl.“ 

„Stojí to za …. (vypípnuto), vole. Co potřebuješ, vole?“ 

„Chtěl jsem tě, vole, požádat, abys ty, vole, socany neučil říkat furt to samozřejmě.“ 

„A proč, vole?“

„Protože seš vůl, vole!“

Takhle by to proběhlo, takže bych samozřejmě nic nezměnil. 

Tak, a to je pro dnešek všechno, tak čau lidi a nechte se očkovať. Za chvíli přiletí motýle!