Kosmeticky upravená, lépe řečeno maskovaná Euroústava, tzv. Lisabonská smlouva, nabude platnosti, jestli vůbec někdy, až ji ratifikují všechny členské země EU. Tak se stane, jestli někdy, nejdříve na podzim roku 2009, kdy by mohlo dojít k opakovanému referendu v Irsku. Co tedy vyřeší rychlá ratifikace smlouvy v ČR?
Jediný argument pro ratifikaci Lisabonské smlouvy v ČR, který jsem kdy slyšel od politiků či veřejnosti, zní asi tak, že bude ostudou, když ji jako předsedající země EU neschválíme. To je vše. Já chápu hlasy hovořící o ironii, kdy my, předsedající, budeme vyjednávat s Irskem, rebelujícím, z postu země mající podobný postoj, ale nemyslím si, že je to zásadní problém.
Ať si Euro-pozitivisté říkají, co chtějí, tzv. Lisabonská smlouva je jen oprášená Euroústava, ze které byly vyjmuty zmínky o prezidentovi EU a společné hymně, ale na druhou stranu, místo slibovaného zkrácení a zjednodušení, se nám text trošku nafoukl, což se ale chytře vyřešilo menší velikostí písma, všimli jste si? Nejsem perfekcionista, proto ani nezmiňuji zpřeházení některých kapitol, vlastně zmiňuji =)
Proč řekli NE jen Irové? To je velmi jednoduché. Ve státech, jako je Francie nebo Německo, myslím tedy státy, kde v referendech zkrachovala Euroústava, na to šli tentokrát od lesa a v tichosti, bez jakýchkoli debat a vysvětlování, nechali smlouvu projít ústavními orgány. Jenže když se rozhodnete vyhlásit referendum (viz. Irsko), to pak nejde potichoučku polehoučku, ba naopak, musíte hovořit, vysvětlovat občanům, co je obsahem a co bude následkem. A jelikož každý průměrný Ir věděl, do čeho jde, dopadlo to tak, jak to dopadlo.
Poté co pan prezident Sarkozy pronesl tato slova: „Důrazně doporučuji České republice a Irsku, aby LS ratifikovali“ jsem se hluboce zamyslel nad pojmy demokracie a suverenita. Jestli mám na výběr říci ano či ne a nakonec se ukáže, že jedna odpověď je špatná a nežádoucí, tak asi nakonec na výběr nemám, říká se tomu diktát. Tak kde to jsme? Takový demokratický nátlak že? Opakovat referendum dokud Irové neřeknou ANO.
LS je dokument, který zcela mění systém rozhodování v EU a silně znevýhodňuje malé země. České republice se tak váha hlasu půlí a naopak hlas Spolkové republiky Německa zdvojnásobuje. Dále smlouva dává mnohem více kompetencí orgánům EU, které tak mohou rozhodovat mimo jiné o zákonech pro celou EU. Právní pojem „suverenita“ sice hovoří i pro laika jasně, že ve státě platí výhradně zákony schválené ústavními orgány toho státu, ale ústavní soud namítl, že jsme v tomto ohledu nemoderní, že je to jinak, tak co naděláme, co je psáno, nemusí být nutně dáno. Aspoň, že se nemusíme bát zrušení Benešových dekretů, protože LS naštěstí nemůže působit retrospektivně do dob, kdy jsme nebyli členem EU.
Proč tedy spěchat s ratifikací, když Irům teď bude nabízeno mnoho ústupků, jen aby řekli ano? Proč musíme lézt do zadnic tu SSSR, tu USA, tu EU a neprosadíme také jednou svůj názor, svou vizi?
To, že nejsem pro Lisabonskou smlouvu, ještě neznamená prosím, že jsem Euroskeptik. Souhlasím, že dnešní rozšířená unie potřebuje nový právní rámec, aby mohla dále fungovat, ale ne za každou cenu, ne co nejrychleji a ne ten špatný!
