Když vás nudí váš vlastní individualizmus

Když dneska absolvujete rozhovor s koučem, poradcem, nebo terapeutem, jedna z prvních otázek, kterou dostanete je otázka: Co chceš? Co si přeješ? Jaký je cílový stav? To jsou otázky, které jednoznačně vedou k posílení individuality člověka. Typické otázky na uvědomování si sama sebe, jsou například následující:

• Co chceš?
• Co si přeješ?
• Existuje výjimka, kdy ti to fungovalo? Jaké to bylo?
• Jak to vypadá a na čem poznáš, že to už funguje? Co říkáš jinak? Co děláš jinak?
• Jak se cítíš? Jaké to pro tebe je?  Jak ti v tom je?
• Jak jsi spokojený na škále 1-10 se sebou a se současnou situací?

Tyto otázky jsou součástí našeho světa a usilovně jimi pracujeme na svém individuálním štěstí.

Ale může se stát, že vás začne nudit vaše vlastní orientace na sebe. Že orientací na úspěch, sebeprosazení, seberealizaci, sebevědomí, začínáme paradoxně vnímat velkou prázdnotu, bezesmyslnost, která je logickým důsledkem dospělého člověka, který stvoří svůj svět a svým způsobem je v něm existenciálně osamocený.

Několik různých psychologických konceptů (Jung, Keagen, Spirální dynamika, Nelles) nezávisle na sobě popisují, že existuje vývoj vědomí, který nekončí tím, že z puberty se staneme dospělými. Jak se posouváme z jednotlivých fází vědomí je asi složitější otázkou (zřejmě saturací jednotlivých potřeb na určitých stupních).  Ale pokud hledáme cestu z poctivého a zároveň existenciálně absurdního světa, možná vám přijdou vhod následující otázky, které souvisejí s opuštěním sebestředného vesmíru:

• Když se na sebe podíváš ze shora, jako na cizího člověka, o co mu vlastně v životě jde?
• O co jde skupině lidí, ve které žije (domov, práce, přátelé)?
• Co by mu přáli ostatní lidé, aby ve svém životě ještě uskutečnil?
• Představ si, že ji těsně před okamžikem, kdy umřeš, díváš se na svůj život a vidíš ho ve svém celku, co chceš, aby tu po tobě zůstalo, co by byl tvůj odkaz?
• Když zůstaneš v této perspektivě, co by sis poradil jako cizímu člověku, kterému empaticky rozumíš a chceš ho podpořit?
• Co nového se v tvém životě objevuje?
• Jakým 3-4 situacím čelíš?
• Co je na tom pro tebe nového?
• Jaké situace tě přitahují a fascinují?
• Čím ovlivňuji to, že moje okolí je vůči mně takové, jaké je?

(inspirace O.Scharmerem)

Otázky na přesah jsou jednoduché, jen vedou jiným směrem. Vedou od nás směrem ke světu. Dříve jsem nechápal, proč se jako úpadková filozofie ve starém Řecku vnímala ta, která řeší jenom otázku "Já a člověka", ale skutečná filozofie začíná otázkou po světě, jak je to se světem.

Jedním z rozdílů celkového naladění člověka jsou základní pocity a hodnoty, kterými poměřuje svět.

V individualismu je klíčovým stavem kontrola, jako základní princip, který nejsme schopni mentálně opustit.

V úrovni přesahu je to důvěra, kterou si prostě uvědomujeme, tváří tvář světu, i v bolestných situacích.

A to jsou nesmiřitelné protiklady.