Proč jsem se rozhodl vstoupit do ČSSD

Vím, že mnoho lidí mi začne nadávat hned po přečtení titulku aniž by vůbec pohlédli na obsah článku. Vím, že řada mých přátel a známých povytáhne údivem či nesouhlasně obočí. Ale přesto jsem se takto rozhodl a v tomto článku bych chtěl veřejně ozřejmit proč. Nikomu nevnucuji svůj názor a věřím tomu, že lidé, kteří mne znají, tento můj krok pochopí jako logický v kontextu mých nikdy neskrývaných názorů.

Jsem voličem ČSSD od roku 1992. Má levicová orientace je dlouhodobá a programová, avšak do 30. září tohoto roku jsem byl vojákem z povolání a členství v jakékoli politické straně mi tak bylo (kromě mnoha jiných občanských práv) zapovězeno zákonem. V období hysterické antikampaně okolo církevních restitucí jsem byl na pochybách ohledně své politické orientace asi nejvíce, ale nakonec jsem došel k názoru, že jde v kontextu dlouholeté historie ČSSD o pouhý epizodní exces, který bude nutně brzy přebit zásadnějšími politickými tématy.

Jsem zastáncem názoru, že dělení na levici a pravici se nepřežilo - naopak - ten kdo to tvrdí, zřejmě jen dostatečně nepochopil v čem toto dělení spočívá - tedy že jde o princip a nikoli jen o dílčí milníky či epizody na cestě. Jinými slovy podobenství - je důležité mít auto (či jiný dopravní prostředek) v co nejlepším pořádku, ale je důležitější vědět kam chci jet a proč.

V principu pravice říká, že svoboda jednotlivce je nadřazena všemu a ve svém důsledku přináší bohatství celé společnosti. Vedlejším produktem - nikoli vždy nutně chtěným - je postupná privatizace klíčových funkcí státu doprovázená adorací džungle a absencí pravidel. Mně osobně se velmi příčí upřednostňování svobody zloděje krást před právem oběti nebýt okradena.

Levice naopak v principu říká, že každý může být tím čím je, převážně jen díky lidem okolo sebe. Tedy že i sebeúspěšnější podnikatel by nebyl ničím bez svých vzdělaných a odborně či manuálně zdatných zaměstnanců (tedy kdyby je neměl odkud brát) nebo bez infrastruktury, kterou by sám o sobě nebyl schopen vybudovat ani udržovat a už vůbec by nebyl ničím bez zákazníků ochotných a schopných jeho produkty kupovat. Vedlejším produktem levicového smýšlení - pro demokratickou levici však zásadně nežádoucím - bývají občas totalitní diktatury.

Průřezově levicí i pravicí vedou konzervativní hodnoty, které uznávají obě strany (tedy alespoň jejich zdravá jádra) a v našem socioekonomickém prostoru mají zhruba podobu biblického Desatera. Domnívám se také, že slušní lidé průřezově politickým spektrem jsou schopni se na provozních a zásadních rozvojových tématech domluvit.

Nesnáším negativní kampaně a kriminalizaci politických oponentů. Je mi velmi vzdálený bezobsažný a mělký populismus a za politický program odmítám považovat pouhou všeobecnou naštvanost bez dalšího.

Nejsem příznivcem postoje, že svoboda jednotlivce nemá hranic. Nejsem však ani příznivcem postoje, kdy každý zná velmi dobře svá práva a povinnosti těch druhých. Můj základní politický názor by se dal shrnout asi do sloganu, že každý vděčí společnosti za podmínky, které mu vytvořila a proto je spravedlivé, aby se na vytváření těch podmínek podílel. V rozumné míře přerozdělování spatřuji osobně vhodný nástroj k tomu, jak svobodu jednotlivce naopak posílit, protože člověk, který je otrokem každodenního boje o holé přežití - což je typický aspekt nefunkčních státních útvarů - nemůže být nikdy svobodný!

Stejně tak jsem toho názoru, že si slabší strana vždy zaslouží ochranu - a to včetně té institucionální. Proto se již od počátku roku 2008 věnuji Občanskému sdružení Společná obrana, které je zaměřeno na pomoc obětem katalogových podvodů, lichvy, zneužívání rozhodčího řízení a zneužívání systému exekucí.

Proto vše, co jsem uvedl v předchozích odstavcích se subjektivně cítím být levicově zaměřeným člověkem a přes všechny dílčí výhrady a je mi nejbližší program ČSSD. Vím, že se svým hloubavým přístupem k věci často narazím i tam, ale na světě neexistují ani dva lidé se zcela totožnými názory na všechno - stejně jako je tomu s otisky prstů - proto je věcí demokratické diskuse, který názor bude nakonec tím rozhodujícím.

Mým snem je existence silné levicové strany, která není populistická, je ochotna spolupracovat na rozumných návrzích napříč politickým spektrem (včetně pravice - zdůrazňuji), cesta k moci a její udržení pro ni není absolutně vším a není pro toto všechno připravena obětovat své ideje, voliče, inteligenci.........Strana, která dokáže s pokorou přiznat chybu a omluvit se a která je ochotna přijmout i svůj díl odpovědnosti a po "únavě mocí" být po nezbytnou dobu konstruktivní opozicí.

Rád bych nyní pro realizaci tohoto svého snu něco konkrétního udělal a proto jsem dnes odeslal přihlášku do ČSSD. Tak mi držte palce :-)