Kler? Sex, chlast a krucifix

Málokdo by si pomyslel, že něco takového může vzniknout v zemi, která je považována za nejzbožnější v Evropě. Film Kler naznačil, že už není nic, jako dřív.  

V Polsku by se nenašlo kontroverznější téma, než jakým je církev. A pokud se na církev sáhne, budí to vždy silné emoce. Kler, režiséra Wojtka Smarzowského, je nebudí, ten je rozžhavuje doběla.

Film v podstatě ale není nijak novátorský. Hovoří o touze po penězích, moci a sexu. Nic zvláštního. Jenže se to týká církevních hodnostářů a na ty se sahá jen na vlastní nebezpečí. Režisér Smarzowski si sáhl a údajně tak projevil svoji "odpornou nenávist k Polákům a Polsku".

Co tedy katolíky v tom filmu  tak popudilo a miliony diváků přitáhlo do kin? Bylo to prolomení zásadních  tabu. Věci, o kterých se jen šeptalo, se vyvalily na povrch, jako nějaký zapáchají kal.  Smarzowki ukazuje kněze, kteří pijí na hranici vlastního zmrzačení, opilí slouží mši a opilí dávají poslední pomazání.

„… když jsem se jednou pozvracel na kazatelně při mši, rozhodl jsem se léčit.“

Pohlavně zneužívají své ministranty, stejně jako oni byli zneužíváni v seminářích.

„… přísahej na život své matky, že to nikomu nepovíš. Pokud ano, budeš se smažit v pekle…“

„… a nekřič, nebude to bolet.“

Kněží mají děti a milenky.

„… kdyby všechny ženy začaly žádat výživné na děti, naše církev by zkrachovala…“

Kněží chtějí peníze za hrob, svatbu, za pohřeb, za rozvod, za výhru v tendru na stavbu, za podporu ve volbách, za všechno… 

„… potřebovali bychom zajistit svatbu.

Není termín.

Zaplatíme.

Na kostele je potřeba vyměnit okapy.

Dobře…“

Arcibiskupové jsou oligarchové bažící po moci a blahobytu

.“… kurva, co si ten prezident myslí? Podpořili jsme ho ve volbách, tak chci, aby přijel on a ne nějaký náměstek…“

 Konzervativní politici hovoří o "zuřivém anticírkevním filmu", Katolická asociace novinářů vyzývá k bojkotu, ultrapravičáci k blokování kin a poslankyně  Anna Sobecká dokonce žádá úplné stažení z distribuce.  Ale jak už to tak s podobnými výkřiky bývá, nic lepšího si nemohli tvůrci přát. Již po měsíci promítání Kler  zhlédlo 4 339 089 diváků a stal se v Polsku  třetím nejnavštěvovanějším filmem od roku 1989 za "Titanikem" a "Umučením Ježíše Krista" Mela Gibsona.

Ale vedle těch jednoznačných obvinění jsou zde i drobné narážky. V církevním objektu se scházejí neofašisté, do Čech se jezdí za potraty. Z počáteční grotesky se postupně stává temné drama, končící smrtí. Film vypovídá, o tragických osudech, o hříchu, pokrytectví a intrikách, ale i o tom, že se sice Polsko zbavilo komunistů, ale je tu něco obdobně vlivného, chtivého a zpupného.

Velká moc totiž chutná všem stejně. 

Kler- příběh (nejen) tří kněží