Mnoho tváří Jiřího P.

Co by to bylo za blog, kdyby nezačínal článkem o Jiřím P.? :-) Zvláště v době prasečí chřipky je třeba na tohoto politika myslet. Tím chci samozřejmě říct pouze to, že bychom si čas od času měli uvědomit, že život může skýtat i horší zážitky než je vidina Jiřího P. v premiérském křesle.

Ať už máme na Jiřího P. jakýkoliv názor, nelze mu upřít, že má mnoho tváří a že je dokáže mimořádně pružně střídat podle aktuální potřeby. Toto své mistrovství dotáhl tak daleko, že několik svých tvaří (nebo spíše masek?) umí vystřídat i během jediné repliky v diskusi.

"Podívejte se (tváří se ublíženě), to není důležité, co jsem prohlásil včera. Důležitější je, co tady předvádí pan Topolánek a jeho vláda (pomalu nabírá výraz ochránce národa) založená na přeběhlících a korupci (tvář vyjadřuje opovržení). Na to byste se měl ptát, pane redaktore (učitel národů)."

Jiřího P. můžete nenávidet, Jiřím P. můžete opovrhovat. Můžete ho přehlížet, můžete se mu smát, nadávat na něj, kroutit nad ním hlavou, proklínat ho, ... Můžete se křižovat, kdykoliv jej zahlédnete v televizi, ale jeho herecké mistrovství musíte obdivovat. Nemá sice široký repertoir, vždyť vlastně umí jen jednu jedinou roli - roli Jiřího P., ale tu umí skvěle. To se musí nechat.

Politika Jiřího P. a s ním i celé jeho strany je jedním velkým představením. Ostatně strana, jejiž jediným "programem" je heslo všechno všem, někdo to už zaplatí, ani nemůže vytvářet nic hodnotnějšího než právě představení, aby uchvátila nějaké voliče. Hlavní roli v tomto představení má právě Jiří P. Je obdivuhodné, jak dlouho už toto představení natahuje, aniž by do svého výkonu přinášel cokoliv nového a aniž by to většině jeho voličů jakkoliv vadilo. Právě naopak! V poslední době mu dokonce přibývá fanoušků. Nikterak jim nevadí ostuda, kterou si Jiří P. dělá doma ("Kdo z vás to má?", radar ano a pak raději ne, střelnice na křtu jeho knihy či dnes již legendární růžový svetr, v němž Jiří P. vypadá jako balón) a dokonce ani ostuda, kterou dělá celé zemi ve světě (ostudné schvalování zahraničních vojenských misí a svržení vlády uprostřed předsednictví EU).

Ne, nic z toho divákům Jiřího P. nevadí. Imponuje jim jeho výkon plný nenávisti, zášti, samolibosti, laciných gest, sebelítosti, buranství, domnělé neomylnosti, velikášství, pravé české závisti a nefalšovaného buranství a primitivismu.

Pro nás ostatní, kteří jeho výkon sledujeme, protože nás zajímá ne to, co hraje, ale jak přesvědčivě a dobře hraje, plynou z tohoto představení dvě zásadní otázky: 1. Kolik lidí asi dokáže Jiří P. zaujmout svým představením plným čistého zla? 2. Je ten primitivismus předváděný Jiřím P. (a vlastně i celou jeho ochotnickou partou) skutečně jen hraný a nebo je právě toto jeho pravá tvář?