D jako...

Byla jsem 2.5. na premiéře v Disku. Druhá absolventská inscenace studentů třetího ročníku herectví a čtvrtého ročníku dramaturgie katedry činoherního divadla DAMU v sezoně 2015/16 v režii a pod pedagogickým vedením Tomáš Töpfera.

Čirá radost. Téměř TŘI SESTRY jsou svižný, dojemný a břitký zážitek z Čechova. Vojenská hudba Ondřeje Brouska zní zapadlou garnizonou, kde ... žijí lidé...tak dobře, důvěrně, dychtivě, důstojně.. tak bezmocně jak dovedou. V hlavě, v očích, v srdci nebo bůhvíkde si nesu domů tváře herců a jejich obdivuhodně vyrovnané výkony. D jako díky, jako dar, jako divadlo

 Jim přeju radost, já, sama a cizí, chvátám domů - a zapínám televizi. Na Nově po půlnoci běží  Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti, 12. série. Vidím rozrůzněné tváře, v originále patrně profesionálně stavěný, nikoli neaktuální příběh. Zvuk, který obrázky doprovází, má zvláštní strojovou bizarnost. Co to je, tohle?

 "Zkus trochu víc popisnej jazyk, Andy!", napomenu se citátem z díla.

No dobrá, pokusím se to popsat trošku líp.

"Znásilnění, pomoc, znásilnění", provolávají oběti. Málem bych přála autorovi, aby si mohl vyzkoušet, jak mu v nějaké ožehavější situaci kloužou ta slova mimovolně ze rtů. Teskně nevynalézavý, vesměs příliš krátký text natahují dlouhé, umělé, bezostyšně používané pauzy, které neslouží jako výrazový prostředek.

 "Praštil - jsem se."

 "Chutnal vám - včera - oběd?"

 "Vy jste - se rozdělili"

 "Když jsem - ho -"

Ach. D... jako drzost. D jako dabing...ovšem z roku 2012, to už je dávno. A jak říká Veršinin ve Třech sestrách: "Za dvě stě, za tři sta let budou lidé úplně jiní..."