Domluví se v budoucnosti všichni lidé jedním jazykem?

Vše tomu nasvědčuje. Odborníci již nyní naříkají, že s postupem času zanikají exotická nářečí, každé dva týdny zmizí jeden jazyk a dominantní jazyky mají stále víc společných slov. Tento trend nejde naštěstí zastavit.

V ranném období si pravděpodobně každý jazyk vystačil s několika málo slovy, které se navíc lišily od mýtiny k mýtině. S rozvojem poznání lidského rodu se počet slov a jejich významů zvyšoval až na dnešní úroveň. Jeden jazyk obsahuje přes 300 tisíc slov (angličtina), druhý si vystačí s pouhou pětinou, přitom oba stejně dobře dovedou vyjádřit zadanou myšlenku. Někde neznají skloňování, rozdíly v jednotném a množném čísle, nepravidelnosti sloves atd. Svět přijal tichou nenásilnou cestou angličtinu z přirozených důvodů, protože má ve světe přední ekonomickou, politickou a především počítačovou pozici. Velkým problémem angličtiny je ale její pravopis, skutečnost, že téměř všechna slova se jinak píší a jinak vyslovují. Další velkou nevýhodou angličtiny jsou její ustálené fráze, které u jiných národů nedávají stejný význam. Nelze popřít, že angličtina je nejvýznamnější i nejpopulárnější světový jazyk, kterému se snaží naučit téměř každý člověk a prozatím je tomu tak dobře.

 Již Komenský měl představu o společném jazyce, který by se stal politickým mírovým mostem spojujícím rozdíly mezi národy. Nicola Tesla napsal: „ Bude sen o celosvětovém míru vůbec někdy realizován? Doufejme, že ano. Až všechna temnota bude rozptýlena světlem vědy, až všechny národy budou spojeny v jediný a vlastenectví bude ztotožněno s náboženstvím, až bude existovat jen jeden jazyk, jedna vlast, jeden cíl, potom se tento sen stane skutečností.“

Čeština ztratila svou šanci se silově prosadit již na Moravském poli. S dnešní pozicí jednoho z nejsložitějších jazyků na světě a s dvojnásobným počtem písmenek na klávesnici, nemůže kandidovat na univerzální jazyk planety. Každý národní jazyk má své problémy, složitosti, zbytečnosti a druzí by jej za vlastní dobrovolně nepřijali. Určitou šanci může mít prozatím esperanto. Evropa se slučuje, náklady na překlady v evropském babylónu rostou a snad se i nakonec příkazem může stát tím vyvoleným jazykem.Využití esperanta v Evropské unii navrhoval například italský europoslanec Gianfranco Dell'Alba. Výhodou i nevýhodou jeho návrhu je v současnosti skutečnost, že europoslanci ovládají umělou řeč všichni zhruba stejně, to jest vůbec. Zavedení esperanta budou zcela určitě bránit i okolnosti ekonomické, neboť sto devadesát jazykových kombinací, používaných po 1. květnu 2004, představuje pro bruselskou armádu překladatelů zlatý důl, který přijde unii na 800 milionů eur ročně. Dnes je znalost jazyků tím nejdůležitějším faktem pro získání zaměstnání. V inzercích se shání člověk znalý angličtiny, němčiny a práce na počítači. Jestli má vysokou školu v daném oboru s praxí, to je již nepodstatné. V mládí se každý člověk dokáže naučit jeden jazyk navíc, pokud se tak bude dít na celém světě, všichni lidé se snadno domluví.Jednou se svět umoudří a zvolí si dobrovolně nějaký uměle vytvořený jazyk za společný. Podobně to dopadne s dobrovolným vkládáním identifikačních čipů do novorozeňat. Používáme mobilní telefony a počítače, přitom všichni dobře víme, že se dají z těchto přístrojů odebírat data z našeho soukromí. Propaganda nám dokáže předložit výhody bezpečnostní, ekonomické, společenské, a k tomu přidá možnost cestovat letadlem, protože třeba bude zakázáno létat bez čipu. Dobrovolně jsme vstoupili do EU, necháme si snímat otisky prstů, fotit oči, jednou dobrovolně a rádi si necháme udělat rozbor DNA, proč by to nešlo se společným jazykem, který bude opravdu výhodný pro všechny.