Koronavirus

Lockdown je dočasný požadavek, aby lidé zůstali doma z důvodu zabránit epidemii, jde vlastně o zákaz volného pohybu osob. Přibrzdí se ekonomika a společnost přibrzdí svůj rozvoj, lidem se dovolí jen rodinné kontakty a to vše pod 

zákonným schválením, které bude možné nařídit jen v nouzového stavu. Ten tu byl již delší dobu, a jak vlastně ona směsice omezujících nařízení snížila epidemii? Nezjistitelně málo, přesněji řečeno takřka nijak. Je vhodné si uvědomit, že vhodné řízené promoření navrhované bývalým ministrem Prymulou by bylo asi daleko rozumnějším řešením s tím dovětkem, že se nákaze beztak nikdo nevyhne, pouze se čas zániku této vlny nové velice odolné koronavirové nákazy těmito příkazy prodlouží a dá se ji větší šance na další mutace.

Největším překvapením je pro mne neschopnost vědců z celého světa se s touto nemocí vypořádat. Je nám vnucován dojem, že věda ví takřka všechno a zjišťujeme zaostalost až neskutečnou. Proč nevyužít znalosti z používání vakcín proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám? Jedná se o kombinovanou živou vakcínu oslabených virů těchto nemocí a vzniku vakcinační primární a sekundární viremie. Oslabené viry, skoro neživotaschopné, se vpustí do krve a ta je přemístí do dalších orgánů, kde se v průběhu virového onemocnění namnožené oslabené virové částice a především jejich protilátky vrací zpět do krve. Tělo si tak vytvoří obrannou schopnost, zvanou imunita.  Na tomto principu jsou založeny i některé dnes vyvíjené vakcíny proti koronaviru a lze předpokládat, že očkovaní lidé budou pro své okolí mírně infekční lehkou formou infekce, na kterou si každý jedinec dovede snadněji vytvořit protilátky. Tuto imunitu proti stovkám atakujících virů, plísní, bacilů atd. v podstatě člověk získává od narození a s čím větší zátěží se novorozeně setkává i následně po celý zbytek života, tím odolnější je jedinec proti všem novým virovým nákazám. Proto také národy Afriky a Asie z tak zvaných rozvojových zemí, které se méně přísně drží hygieny, nemají s touto pandemií takové problémy, jaké mají třeba v USA a EU. Tato fakta jsou reálná a málo se na ně upozorňuje. Evropa je region deseti z dvaceti zemí s největším počtem úmrtí na milion obyvatel. Suverénně nejhůř na tom jsou ale Spojené státy, které mají nejvyšší množství potvrzených případů nakažených a úmrtí na světě. Většina Afriky a Asie hlásí na druhou stranu úmrtí spojená s covidem-19 jako nejnižší na světě. Vysvětlení lze hledat v rozdílném přístupu k zaznamenávání úmrtí, mladší složení obyvatel Afriky, běžnější využívání venkovních prostor a přítody, ale především daleko vyšší úrovně potencionálně ochranných protilátek získaných z jiných infekcí, jak jsem uvedl v předešlé části blogu.

Nyní krátce k přehnané a lépe řečeno až hysterické reakci na tento stav epidemie ze strany politiků a médií právě v těch „vyspělých“ zemích. Byla tu v letech 1918 až 1920 španělská chřipka, která si vyžádala 17 až 50 milionů, někde se uvádí až 100 milionů, obětí a to v době s čtvrtinovým počtem obyvatel na naší planetě. Měla tři vlny, nejhorší byla ta druhá. Pak tu byla asijská chřipka, která se v roce 1957 a 1958 roznesla z pevninské Číny do celého světa s úmrtností 1 až 4 milionů. V roce 1968 se v britském Hong Kongu objevil virus a ten byl v roce následujícím již ve všech koutech světa. Tato chřipka s úmrtností 0,5 procenta si vyžádala jen 1 milion lidských životů a to jen díky tomu, že byla v rekordně krátkém čase vyvinuta vakcína a velká část asijské populace prodělala předchozí asijskou chřipku, díky čemuž měli lidé lepší imunitu proti sekundárním infekcím. Třeba se časem objeví sama, nebo vědci záměrně vyvinou takovou mutaci covidu, která bude pro člověka méně smrtící a dokáže vytvořit v jeho těle obranné látky proti nebezpečnějším variantám, tak tomu bylo v podstatě vždy u všech předešlých virových pandemií.

Je třeba si uvědomit rozdíl mezi počtem „úmrtí na covid“ a na „úmrtí s covidem“. Média mají v popisu práce vše zveličit a přitáhnout tak na sebe pozornost. Jestliže loni byl počet osob, u kterých byl vir evidován v době jejich úmrtí 1,8 milionů, dá se předpokládat skutečný počet obětí pouze a jenom na covid v hodnotě třetinové, maximálně poloviční. Uvědomme si, že umírali lidé většinou s nemocemi ve vysokém stadiu pravděpodobnosti blízkého konce života. Jestliže se nemocnice plní pacienty s těžkým proběhem koronaviru a jsou oddalovány léčby a operace jiných závažných onemocnění, je nutné k této okolnosti přičíst i tento fakt. Zvýšená úmrtnost na tuto pandemii možná není až tak velká, jak velký je přírůstek úmrtí z nestíhaných operací, oddálení jiných léčebných postupů, psychických kolapsů, sebevražd bezradných a vystrašených lidí, atd. Kam se počty úmrtí na tuto nemoc hrabou za rakovinami s počtem úmrtí 9,6 milionů a ještě daleko s větším počtem u ischemických srdečních poruch. Vždyť i lidí žijící s HIV­/AIDS je 42.3 milionů a stále se to v médiích neprobírá tak jako tato nemoc. Jak daleko je třeba počet zemřelých na autonehodu s počtem1,3 milionů za rok od hodnoty 1,8 milionů zemřelých na covid? Třeba jen sebevraždou například každoročně ukončí život zhruba 800 tisíc lidí, tedy ve skutečnosti víc jak na tuto uváděnou pandemii. 

Na co tímto přehledem číselných dat lze upozornit? Moderní telekomunikační svět dovede z lidí udělat závislé živočichy na tom, co je jim tvrzeno, lze některé věci zveličovat, jiné deformovat a výsledek může být až přehnaně závažný. Tato manipulace nakonec zbytečně přetvoří značným způsobem celý další vývoj vyspělého světa a to nejen ekonomicky, přitom nejde o tak historicky výjimečnou pandemii. Takové chřipky zde byli již několikrát s minimálně stejnou úmrtností a ta první byla dokonce až 50x nebezpečnější, navíc v době s čtvrtinovým počtem obyvatel na této zemi. Věřím tomu, že se v té době většina lidí na světě ani o této nemoci nedověděla.