Zrušení PS a hraničních zátarasů bylo možná ukvapené !

     Pokud se nechcete zdržovat čtením mých rozvláčných úvah, sdělím Vám na úvod jasně a stručně, o co mi v článku jde : nekontrolovaný pohyb lidí mezi EU a ostatními státy ohrožuje ekonomickou, politickou a kulturní úroveň členských zemí a již dnes představuje vážný problém, zametávaný pod "pseudodemokratický" koberec. Hranice prostě nejsou holubník, aby se tam "NĚKDO" coural jak chce a kdy chce.

     Hranice vymezující historické území každého státu existovaly odjakživa. Většinou byly vybojovány, zaneseny do map, v terénu viditelně vyznačeny a tak či onak bráněny a střeženy, pohyb přes ně byl přiměřeně kontrolován. Důvody byly především  e k o n o m i c k é ,  mocenské a politické. Vrcholem ostrahy hranic byla Velká Čínská zeď a Hadriánův val k ochraně severních hranic římského impéria. Absolutním vrcholem pak bylo na 40 let spuštění Železné opony.

     Odstranění hraničních překážek na počátku 90-tých let a vstup ČR do Schengenského prostoru a EU přineslo vedle svobodného a bezproblémového pohybu osob a zboží také řadu negativních průvodních jevů - neexistuje žádný, nebo téměř žádný přehled o pohybu zboží a lidí mezi státy. Během několika hodin se např. ukradený barokní oltář z kostela v Beskydech prodá na černém trhu někde v jižní Francii, podobně křížem krážem cestují Evropou kamiony pašovaného zboží, cigaret, zbraní, drog, alkoholu,  kontejnery neprocleného šuntu z Číny a bohužel stále častěji i "bílého masa" a novodobých otroků. Tomu se zřejmě úplně zabránit nedá a výhody svobodné přepravy zboží evidentně převažují nad nevýhodami. Opětovně zavádět hraniční celní "filcunky" by bylo nesmyslné a znamenaly by krok zpět.

     Jiné je to ovšem s pohybem lidí. Vedle turistů, výletníků, cestovatelů a obchodníků se naprosto nekontrolovaně po obrovském a silně zalidněném Evropském prostoru pohybují také nájemní vrazi, teroristé, drogoví dealeři a bossové mafiánských klanů, únosci, násilníci, zloději a zločinci všech velikostí a kategorií. Najít a chytit taková individua je v systému standardně svobodného prostředí spíše věcí štěstí a náhody, nežli bezpečnostního systému.

     Největší problém otevřených hranic však vidím v migraci občanů z chudých zemí do států bohatých a tudíž i s kvalitním a štědrým systémem sociální politiky všeho druhu. Chápu situaci a pohnutky těchto emigrantů, je mi jich dokonce i líto, nejsem ale ochoten jim tímto způsobem pomáhat. Nejenže to nic dlouhodobě neřeší (viz naše "cestovatele" do Kanady a Anglie), ale naopak prohlubuje jejich závislost na sociálních podporách. Jak je známo, chceš-li pomoci chudému, nedávej mu almužnu, ale práci. A jsme u toho. Protože převážná většina imigrantů nemá dostatečné vzdělání a kvalifikaci a neznají jazyk, mohou vykonávat sice potřebnou, ale současně jen podřadnou práci. Tím spolu se špatně nastaveným systémem sociální podpory jsou z pracovního trhu vytlačováni místní občané, neochotni pracovat za minimální mzdu.

     Výdaje a tlak na podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky se zvyšují na hranici únosnosti. Zvyšují se požadavky na zabezpečení sociálního bydlení, nepojištěné a neplacené zdravotní péče. Dochází ke střetům rozdílných kultur, náboženství, zvyků, tradic a způsobu života. Původně ekonomicky zvladatelná skupina sociálně slabých a nejslabších občanů se rozrůstá, začíná se nedostávat prostředků k podpoře jejich bydlení, zajištění zdravotní péče, vzdělání a základních životních potřeb vůbec. V takovém sociálně vyloučeném prostředí se rozmáhá kriminalita, nemoci ze špíny a špatné hygieny, konflikty s místní majoritou, narůstá xenofobie, rasová nesnášenlivost a krajní extrémismus. Namísto aby lépe zajištěná většina postupně tuto zaostalou minoritu povznášela a integrovala ji, stává se opak. Sociálně slabá a civilizačně zaostalá menšina sílí co do počtu a stahuje s sebou do ekonomické propasti životní úroveň celé společnosti. Jako parazit, když nezná míru a vysaje svého hostitele tak, že oba nakonec zahynou.

     Klimatické změny budou mít zanedlouho devastující vliv na přírodu a zemědělství celé řady nejen vyspělých států, ale zejména zemí tzv. třetího světa, především Afriky. Hrozící hladomor uvede do pohybu desítky a stamilióny lidí, hledajících obživu a podmínky k životu. Střet civilizací zdá se být nevyhnutelný.

     Představy utopistů, socialistů a komunistů o spravedlivém uspořádání světa, kde všichni si budou navzájem pomáhat a pracovat ku prospěchu všech, žít v míru a dělit se o vydobyté bohatství, jsou pro většinu dnešní populace nepřijatelné, absurdní a v dohledné budoucnosti nerealizovatelné.

     Představy liberálů a konzervativců o všemocné neviditelné ruce trhu, svobodném a neřízeném podnikání a jakémsi samovolném a zákonitém vývoji k lepšímu, vítězství rozumu a moderní silné armády, která nás ochrání, jsou z mého pohledu rovněž v očekávaných podmínkách, mírně řečeno chybné.

     V dávné historii se vyspělý a bohatý rod či kmen bránil proti "barbarům, lůze, pohanům a primitivním loupeživým hordám" stavěním pevných hradeb, palisád a důmyslně opevněných sídel. Dnes by se vyspělý a civilizovaný svět měl bránit svému zničení masovou imigrací obnovením neprostupných, dobře střežených hranic, vízovou povinností  lidí, vstupujících na území EU a pasovou kontrolou na hranicích jednotlivých států. P O Z O R , nemám na mysli jakkoliv bránit občanům EU ve volném a svobodném pohybu a pobytu, ale jen tento pohyb lidí kontrolovat s cílem zabránit přílivu výše uvedených imigrantů, zabránit jim v pobytu na území státu bez trvalého pracovního poměru, trvalého bydliště, znalosti jazyka, bez placení daní a pojištění. Nelze do budoucna trpět armádu příživníků, kteří nectí zákony a jsou k nelibosti slušných občanů  tolerování a omlouváni. Jeden stát, jeden občan, jeden zákon, stejná práva, stejné povinnosti. Bez rozdílu rasy, barvy pleti, pohlaví, názoru, smýšlení, víry, majetku a společenského postavení.

     Otevřené hranice, multikulturní svět, měření práv a povinností dvojím metrem, pseudohumanistické politické rozhodnutí a naprosto nereálné hodnocení situace a z toho vyplývající nereálná opatření mohou být začátkem konce svobodného, demokratického a civilizovaného světa. Znáte to : "Já neříkám nic, ale na moje slova dojde".