Propagandistické kecy o zadlužení.

Oblbování občanů a systematické vymývání jejich mozků v současnosti nejen dosáhlo, ale dokonce předčilo předlistopadovou propagandu ÚV KSČ. Dovolím si bez souhlasu autora zveřejnit jeho názor, odvysílaný na Rádiu Svobodná Evropa tak, jak se mi ho podařilo zaznamenat. Jak jsem koupil, tak prodávám.

"Nevěřím všem údajům v propagandě, týkajících se zadlužení. Odporuje to logice a zákonům o zachování hmoty a energie. Nejlépe je to vidět při pohledu na celou Evropu.

Podle údajů Světové banky je dluh evropských států zhruba 27,5 bilionu USD. Je to číslo celkem nepřadstavitelné, ale přepočteno na české koruny, je to 825 tisíc na jednoho obyvatele Evropy. Nám pak Kalousek poslal složenku na 121 tisíc.

Tato suma odpovídá HDP celé Evropy za 19,5 měsíce. Dluh však nevznikl tak, že by Evropané nakupovali v zahraničí energie, suroviny a zboží a nezaplatili to. Bilance zahraničního obchodu Evropy je zhruba vyrovnaná. Pokud si Evropané skutečně tuto horentní částku vypůjčili a utratili, tak ji utratili za to, co vyprodukovali. Je tedy paradoxem, že Evropané spotřebovali to, co vyrobili, ale jsou za to dlužni.

Že se jedná v podstatě o hrátky finančních institucí, je vidět na případu Řecka. To je v míře zadlužení, vztaženo k HDP, až na patnáctém nebo šestnáctém místě. Nevím, proč bylo Řecko vybráno jako černá ovce. Nyní mu ze zadlužení pomáhají státy, které jsou mnohem zadluženější než Řecko.

Protože dlužné peníze jsou vymyšené a nereálné, taky splácení těchto dluhů je nereálné. Představme si, že by se Evropané drasticky uskrovnili a každý rok by 30% svého HDP dali na splácení dluhu. Teoreticky by měli za 5,5 roku dluh splacen. Aby však mohli dluh splatit, museli by uspořenou produkci prodat. Trhy jsou však v podstatě nasycené a tuto produkci nikdo nekoupí. A tak dluh splatit nelze, pouze dojde k hospodářskému kolapsu celé Evropy. Kdyby se stal nějaký zázrak a Evropa získala 27,5 bilionu dolarů a dluh zaplatila, co by s těmi penězi věřitel (kdo to je?) dělal?

Peníze jsou jednak mírou hodnoty produkce zboží a jednak jsou také zbožím. V případě těchto dluhů jsou zbožím, jehož hodnota byla spekulacemi a podvody vyhnána do závratné výše. V momentě, kdy by byla tato částka jednorázově splacena, tak bublina splaskne a tyto peníze jsou v podstatě bezcenné. Za naprostou většinu těchto peněz se nedá nic koupit a ani je nelze nikde investovat.

Domnívám se tedy, že politika rozpočtové odpovědnosti, různé škrty, snižování platů je dobré k tomu, aby poklesl hospodářský rozvoj a zbylo dost peněz pro ty, kteří státní rozpočet rozkrádají. S pozdravem Václav Pankrác."