Porážka v bitvě není prohranou válkou !

     Není na tomto světě člověka, který by neměl světový názor a víru. V zásadě se podle pohledu na vznik a vývoj světa lidé rozdělují na nositele dvou základních světových názorů. IDEALISTÉ jsou přesvědčeni, že Zemi a život na ní stvořila nějaká nadpřirozená síla, jakýsi Duch, který vše na planetě řídí, určuje osudy lidí a vše je předem dáno. Idea tohoto Ducha (nebo Boha, chcete-li) je určující a vznáší se nad vším. Bojovat proti této idei a nežít s ní v souladu je špatné (Bůh to tak chce a cesty Boží jsou nevyzpytatelné).

     MATERIALISTÉ naopak věří, že Země a život na ní je výsledkem přírodních sil, všech ještě doposud nepoznaných fyzikálních, chemických a jiných přírodních sil a zákonů. Nic se neodehrává předem stanoveným směrem ale má své příčiny a následky, které spolu dialekticky souvisí a jsou na sobě závislé.  Samotný vesmír a život na Zemi není nikým řízen, ale je důsledkem vývoje od jednoduchého k složitému, od primitivního k dokonalému.  Výsledkem tohoto vývoje, trvajícího na Zemi již 14 miliard let, je současný svět, tak jak ho známe a živočich Homo sapiens sapiens - moderní člověk, který sám se neustále vyvíjí od primitivního sběrače prostředků obživy a žijící v tlupě až po pravěkého sociálního člověka, postupně utvářející prvobytně pospolnou společnost, založenou na společné práci pro všechny a spravedlivém rozdělování potřeb členům společnosti. Vývoj a zdokonalování těla, mozku a rozumu tohoto pračlověka dovedl k používání nástrojů a k práci, která začala vytvářet víc, než jaká byla spotřeba. Začala se rodit společnost, v níž se lidé podle vztahu k výrobním prostředkům a podílu na vytvořeném bohatství rozdělili na společenské třídy.

     Patřím ke generaci, která byla vychovávána a vzdělávána v duchu tzv. vědeckého světového názoru a jeho zastánce, ideologií vypracovanou Marxem, Engelsem a Leninem : Marxismem - leninismem (M-L). Patřím k těm, kteří se s ním ztotožnili a uvěřili mu, stal se mým světovým názorem a proto jsem se také stal komunistou. Jsem však otevřený jiným názorům, i když mi dělá problém některé pochopit a jen velmi málo z nich odmítám a priori. Životní zkušenost mě naučila, že je špatné bojovat proti někomu, ale je nutné bojovat proti něčemu. Bojovat proti někomu je příliš osobní a vede k chybám a nespravedlnosti, zatemňuje mysl a svádí k fanatismu, nenávisti, odplatě a mstě.

     Zastávat se dnes něčeho, co bylo nepochopeno, zprofanováno, chybně realizováno a proto také poraženo, je vskutku osobním hrdinstvím a téměř společenskou sebevraždou. Zkrátka, není to " in ". Já především nesouhlasím s názorem, že "komunismus" (v závorkách, protože není totožný se socialismem) byl jednou provždy poražen, zdiskreditován a "odhalen" jako naprosto špatný, zcestný a zcela nerealizovatelný, a že naopak kapitalismus jako jediný správný směr vývoje lidstva byl potvrzen. M-L učí, že komunisté mohou být poraženi jedině v důsledku svých chyb a neuplatńováním zásad M-L. Potvrdilo se! Socialismus byl zdiskreditován především jeho realizátory. Tak jako křesťanství bylo mnohokrát zdiskreditováno samotnou církví, méně již věřícími. Křesťanství i marxismus byly zneužity k dosažení pochybných cílů konkrétních lidí a skupin. Domnívám se, že i humanistických ideálů svobody a demokracie je také dnes zneužíváno k dosažení  především ekonomických a mocenských cílů jednotlivců a skupin (myslím, že nejinak tomu bylo v činnosti disentu i při převratu v listopadu 1989).

     Moderní a médii podporované je dnes odhalování "zločinů komunismu" a snaha o ilegalizaci komunistického hnutí, jeho odsouzení jako hnutí proti lidským právům, svobodě a demokracii. M-L přitom nikde nenabádá lidi k násilí, teroru, nenávisti, rasismu nebo k válkám. Třídní boj (TB) a diktatura proletariátu (DP) jsou v M-L chápány jako jako spravedlivý odpor utiskované většiny vůči vládnoucí menšině. Učí, že ze své samotné   p o d s t a t y   je kapitalismus odpůrcem sociálně-ekonomicky spravedlivého společenského řádu a nikdy   d o b r o v o l n ě   nepřipustí jeho nastolení a své vlády se nevzdá. Byl by proti sobě a podřezal by si pod sebou větev. Politické strany, reprezentující zájmy majetné části společnosti, vědí o nejednotnosti a roztříštěnosti nemajetné většiny a proto vytvářejí takové podmínky, aby se ani demokratickými cestami nemohla ujmout moci. Uplatňuje heslo "Rozděl a panuj". M-L proto říká, že svržení vládnoucí menšiny se neobejde bez   n á s i l í  , které bude mít podle síly a způsobu odporu krvavou nebo nekrvavou formu. Revoluce je vždy násilná, ale nemusí mít ozbrojenou krvavou formu (únor 1948 i listopad 1989).

     Odpůrci M-L nám tvrdí, že komunisté ve svém programu upřednostňují a podněcují nenávist a nesnášenlivost mezi lidmi a podporují násilí a terorismus. To je prý skryto v pojmu TŘÍDNÍ BOJ . Oč tu tedy ve skutečnosti jde ? Marxismus říká, že celá historie lidské společnosti (otrokářství, feudalismus, kapitalismus, socialismus) je především založena na materiálním způsobu života, výroby a rozdělování vytvořeného bohatství. Že tu vždy byli lidé, kteří :

1)  Tvořili menšinu, vlastnili výrobní prostředky, přivlastňovali si větší díl vytvořeného bohatství a z tohoto titulu měli i rozhodující podíl na moci a vládnutí, stanovovali zákony, měli větší svobodu i demokracii, lepší přístup ke vzdělání, kultuře i lékařské péči a jejich životní standard mnohonásobně převyšoval jejich skutečné a reálné potřeby.

2)  Tvořili rozhodující a absolutní většinu, nevlastnili výrobní prostředky jen skromný osobní majetek, byli námezdní pracovní sílou a jejich díl z vytvořeného bohatství byl určen jen k zachování jejich práceschopnosti, na moci a vládnutí neměli žádný, nebo jen symbolický, podíl. Jen s obtížemi a překážkami měli přístup ke vzdělání, umění, lékařské péči a jejich život byl na hranici bídy a chudoby a zcela nedostatečně jejich příjmy zabezpečovaly životní minimum. Jejich svobody a demokracie byly odpovídající jejich majetku - tedy spíše jen formální.

     Tyto dvě hlavní společenské skupiny nazval Marx  TŘÍDAMI - otrokáři a otroci, šlechta a nevolníci, buržoazie a proletariát - mezi kterými vládne nesmiřitelný vztah, antagonismus. V socialismu již antagonistické vztahy mezi dělnickou třídou a jinými skupinami pracujících neexistují a jsou pouze rozdílné a smiřitelné. Snahu o nápravu tohoto nespravedlivého uspořádání společnosti a vztahem mezi antagonistickými třídami nazval Marx  TŘÍDNÍM BOJEM.  Chápal ho jako oprávněný a spravedlivý boj utlačovaných a nesvobodných lidí proti utiskovatelům, boj za větší svobodu, demokracii a rovnoprávnost, vysvobozením se z nespravedlivého vztahu. Ve svých teoriích určuje také postavení dalších skupin společnosti - rolníků, živnostníků, inteligence, střední majetkové třídy aj. VŽDY však rozlišuje lidi pouze a jedině na základě jejich ekonomického postavení ve společnosti. Nikoliv podle barvy pleti, rasy, národnosti apod.

     DIKTATURU prolatariátu chápe M-L jako formu vládnutí, v revoluci zvítězivší, dělnické třídy. Tvrdí, že ani po svém svržení se vládnoucí buržoazie nesmíří s porážkou (historie to potvrdila) a bude všemožnými způsoby usilovat o návrat ke svému dřívějšímu provilegovanému postavení a získání ztraceného majetku. Proto nemůže být DP zcela demokratickým způsobem vlády, ale "jen" diktaturou většiny vůči menšině. Opět zde platí, že jaký bude odpor poražené třídy, takovou míru diktatury vůči ní bude DT uplatňovat. Odtud pravděpodobně vzešly nezákonitosti a politické procesy např. v ČSR v 50. letech. Bylo to nepochopení M-L a špatná politika některých představitelů KSČ. DP má podle učení M-L postupně slábnout v závislosti na tom, jak se daří budovat a rozvíjet přechodnou formu vládnutí na cestě ke komunismu - socialismus. Teprve v komunismu by TB a DP zcela zanikly.

     M-L tvrdí, že tyto a jiné další úkoly proletariátu jsou natolik složité a pro masy pracujících nepochopitelné, že pro realizaci těchto úkolů musí být z těch nejvyspělejších dělníků a ostatních pracujících vytvořena politická strana, která bude stát v čele, TB bude organizovat, bude ostatní vzdělávat a povede je. Proto musí mít tato strana vedoucí úlohu ve společnosti. Touto stranou má být Komunistická strana. V etapě DP to je jistě nedemokratické, ale nezbytné. Přeze všechno však  marxisté tvrdí, že DP je pro většinu společnosti lepší způsob vládnutí, než buržoazní demokracie.

     Přestože buržoazie sehrála nesmírně důležitou a pokrokovou roli při odstranění zaostalého feudálního řádu, vyměnila si se šlechtou jen postavení a stala se tím reakční společenskou sílou, protože jejím cílem bylo jen uchopení ekonomické a politické moci. Rozdíl s DT a její stranou je v tom, že převzetí moci není konečným cílem, ale jen prostředkem k dosažení svobodné, spravedlivé beztřídní společnosti, kde sama DT i strana zaniknou, protože budou opět nahrazeny jinými formami vládnutí a správy společnosti. Cílem komunistů je komunismus a tím vlastně i jejich zánik.

     Jestliže svět dnes vypadá tak jak vypadá, kdy socialistické státy svými chybami, špatnou prací svých představitelů a funkcionářů KSČ, nepochopením myšlenek M-L ale i trvalým úsilím světového kapitálu o jejich likvidaci za vydatné pomoci vnitřních antikomunistických sil, přestaly existovat, nepotvrzuje to téze o nepravdivosti M-L a socialismu jako omylu. Konec konců to vše jen dává tvůrcům M-L za pravdu. Stále znovu a znovu se setkáváme s tím, že vývoj ve světě i u nás doma potvrzuje pravdivost učení M-L. Je však nutné si uvědomit, že myšlenky M-L jsou více jak sto let staré, že svět udělal ve XX. století obrovský skok kupředu a mnoho věcí zaniklo nebo naopak vzniklo, změnily se vnitřní a mezinárodní podmínky, změnilo se postavení tříd a skupin ve společnosti. Jádro myšlenek je však dle mého názoru trvale platné, jen je nutné se na něj dívat v souvislostech a prizmatem moderního člověka XXI. století. Myšlenka svobodného života v demokratickém a svobodném světě, vybudovaném na rovnosti všech občanů v povinnostech i právech a spravedlivém rozdělování společně vytvořeného bohatství není ani mrtvá, ani idealistická. Je jen zdiskreditovaná a "nemoderní".