O tom, jak prý komunisté kradli.

Ještě po dvaadvaceti letech od pravicového státního převratu nazývaného "Sametová revoluce" a pádu vlády jedné strany se řada autorů ve svých článcích a jejich patolízalů v diskusích neustále vracejí k období let 1948 - 1989. Čím více se současná česká společnost propadá do ekonomické a mravní krize, z níž vládní establishment nenachází (spíše není schopen, nebo nechce nalézt) východisko, o to více současní politruci a ochránci té jedině správné, doslova pravé víry, po vzoru goebbelsovské propagandy, vytrubují svá dogmata.

Ne že bych návraty do minulosti měl nějak zvlášť v oblibě, ale protože jsem tu dobu zažil na vlastní kůži a ne všechno bylo tak, jak je nám jednostranně líčeno a podsouváno (nezřídka lidmi narozenými po r. 1980, což je obzvláště pikantní), cítím potřebu se také vyjádřit.

Na jedné straně tito autoři především zdůrazňují materiální blahobyt současného kapitalismu, poukazují na obchody a supermarkety přetékající zbožím nekonečného sortimentu, množství a celosvětového původu. Očividně méně již hovoří o jejich kvalitě, cenách a dopadu na střední živnostenský stav a domácí producenty. Vychvalují (bezesporu) vzkvétající města a obce, obrovský technický a technologický pokrok, svobodné cestování, demokracii a politickou pluralitu. Jejich tvrzení, že jsme se nikdy v minulosti neměli lépe jak dnes, má jednu podstatnou chybu. Jednak srovnává nesrovnatelné (v roce 1935 se také žilo lépe než v r. 1913, v 70. letech lépe než v padesátých) a jednak už neříká, že se to dnes netýká všech, nebo alespoň většiny. A právě hledisko většiny považuji nejen za správné, ale i za demokratické.

Na straně druhé se vytasí s popliváním a znevážením téměř všeho, co se v Československu za těch dlouhých 40. let stalo a udělalo. Začnou tvrzením, že se komunisté dostali k moci pučem, přičemž  taktně opomenou zmínit výsledky svobodných voleb v r. 1946, v nichž KSČ zvítězila a obdržela 31% mandátů a Gottwald se stal předsedou vlády a pokračují znárodněním, které nazývají krádeží. Že znárodňoval hned po válce již president Beneš jim však nevadí. Krádežemi ostatně operují při hodnocení celého období socialismu. Komunisté prý ukradli na co přišli, komouši se prý napakovali. Někteří určitě ano, nebyli to všichni samí svatoušci, řada z nich se dopustila neodpustitelných činů, ale za 22 let se žádnému investigativnímu novináři, žádnému vyšetřovateli, žádnému lovci senzací ani bulváru nepodařilo odhalit a prokázat nakradený majetek, luxusní vily, pozemky a nemovitosti, byty na Floridě, konta ve Švýcarsku nebo Kajmanech, jachty na Riviéře nebo nadstandardní rekreační sídla soudruhů Gottwalda, Zápotockého, Novotného, Svobody, Husáka, Štrougala, Biĺaka, Indry, Jakeše a dalších členů Ústředního výboru KSČ, vlády, prvních tajemníků nebo jiných vysokých stranických funkcionářů. Léta byli na samém vrcholu moci, žili si na vysoké noze, chovali se jako prominenti, měli možnosti si nahrabat a přitom jejich osobní majetek byl v porovnání s dnešními politiky a partajníky doslova směšný. Kde kdo obviňuje komunisty z krádeží, ale zatím nikdo nepředložil sebemenší relevantní důkaz. Komunistickou stranou za ta dlouhá léta prošly miliony členů a troufám si tvrdit, že rozhodně ne všichni to byli zloději a darebáci.

Podívejme se tedy na tyto krádeže a výsledky jejich hospodaření v období jejich čtyřicetileté vlády. Kde není uvedeno jinak, znamená první číslo stav v r. 1948, druhé číslo stav v roce 1989.

Stav základních prostředků -                                757 mld. / 5 bil. 178 mld. Kčs

Instalovaný výkon elektráren -                             2.625 MW / 21.670 MW

Výroba nákladních aut -                                       7.221 ks / 50.570 ks

Vyrobeno párů obuvi -                                         64.378 / 120.289

Autobusová síť -                                                  44.047 km / 299.489 km

Letecká síť -                                                         18.685 km / 124.327 km

Telefonní přípojky -                                              386.000 / 4.132.000

Chov hovězího skotu -                                        3.663.000 ks / 5.129.000 ks

Chov prasat -                                                     3.242.000 ks / 7.498.000 ks

Sklizené obilí -                                                    4.768.000 t / 12.042.000 t

Divadla ve stálém provozu -                               60 / 88

Vydané knihy -                                                   44.176 ks / 105.739 ks

Počet lůžek v nem. na 1000 obyvatel -              8,9 lůžka / 12,6 lůžka

Jeden lékař připadl na -                                     1.158 obyv. / 270 obyvatel

Zásobování pitnou vodou z veřej. zdrojů -        48,6% v r.1960 / 80% v r.1989

Napojení domácností na veřej. kanal. -             39,2% v r.1958 / 64,8% v r.1989

Odběratelé plynu -                                             zanedbat. množ. / 2,7 mil. domácn.

Průměr. délka života -                                        M 61,5 / 68 let - Ž 66,1 / 75,3 let

Za vlády jedné strany, v hrůze totalitního režimu, v bídě a nouzi, politickém útlaku, nesvobodě, bez podílu cizího kapitálu, jen z domácích zdrojů a s omezenou zahraniční pomocí, při úplném vypořádání se se znárodněnými zahraničními majiteli po Únoru´48, při spuštěné Železné oponě a mezinárodní blokádě, bez vrácení celého zlatého pokladu a nesplacených válečných reparacích se československým dělníkům, zemědělcům, vědcům, inženýrům, zaměstnancům i intelektuálům podařilo při udržení slušné životní úrovně a životních jistot naprosté většiny občanů vybudovat:

4 atomové, 23 tepelných a 26 vodních elektráren, téměř 400 km dálnic, elektrifikovat železniční tratě, postavit hutní, strojírenské, chemické, potravinářské a jiné podniky a továrny, zmodernizovat zemědělská družstva a dosáhnou téměř 100% soběstačnosti v základních komoditách, provozovat flotilu námořních lodí, položit stovky a tisíce kilometrů energovodů, plynovodů a ropovodů, zavést zcela nové výroby niklu, hliníku a umělých hmot, postavit a provozovat jesle, školky, školy, odborná učiliště, polikliniky, nemocnice, kulturní a společenské domy, sportovní stadiony, rekreační střediska. Od základu bylo území republiky pokryto TV signálem, ne sice ideálně, ale přesto se udržovaly kulturní a historické památky, podporovaly se divadelní a umělecké soubory a soubory lidové tvořivosti. Vybudovala se podstatná část pražského metra s 38 stanicemi, obrovské prostředky se vynakládaly na industrializaci zaostalého Slovenska. Postavily se stovky obytných sídlišť s 200.000 panelových domů a 1.200.000 byty, což představuje 55% všech bytů a 30% veškerého bytového fondu. Dekrety na tyto byty se předávaly rodinám bezplatně. Ve zbrani byla udržována 200 tisícová armáda v mnoha desítkách vojenských útvarů, 16 výcvikových prostorech s 407 bojovými letadly, 101 vrtulníkem, 4.585 tanky, 4.900 obrněnými transportéry a BVP, 3.445 děly a raketomety a 77 zařízeními odpalovaní raket. Pro případ války a v rámci Civilní obrany byly vybudovány objekty, které by dnes bylo naprosto nemožné postavit. A ještě zbylo dost prostředků pro zahraniční pomoc rozvojovým zemím. Nízké platy byly vyváženy dotovanými cenami potravin, bydlení, hromadné dopravy, lékařské péče, kultury, umění, sportu a mnoha jiného. Takové prostředky, takové bohatství byli pracující schopni vytvořit. Kampak asi tyto prostředky dnes plynou? Zahraničním majitelům a domácím podnikatelům, zbytek se rozkrade a prošustruje za zbytečnosti. Jen na ty, kteří je svoji prací vytvářejí, se stále nedostává. Proto se jim ještě z toho mála sebere.

V roce 1989 měla SBČs k dispozici 105 tun měnového zlata v hodnotě 15 - 17 miliard Kčs, hotovost ve výši 85 mld. Kčs a žádné vnitřní dluhy. Státní dluh činil pouhých 124,2 mld. Kčs, v roce 1993 již 158,8 miliard a letos astronomických 1.412.900.000.000 Kč! Ani za tisíc let se nepodaří ho splatit.

Ne vše se dařilo, ne všechno se dělalo správně, ne všeho bylo vždycky dost, také jsme nebyli se vším spokojeni a také jsme si zanadávali. Také proto mnoho z nás zvonilo klíčema a s nadšením přivítalo Pražský podzim. Kam to povede však mnozí netušili a myslím si, že kdyby to věděli, nesouhlasili by. Jenže historie žádné "kdyby" nezná. Těm, co špatně chápou, nebo slyší trávu růst připomínám a zdůrazňuji: mým cílem není zlehčování nebo zastírání špatného, nevolám po návratu "starých dobrých časů". Ty se nevrátí stejně jako se nevrátí naše mládí. Chci jen uvést na správnou míru jednostranné řeči o zlodějinách komunistů, o všeobecně temných letech jejich vlády, které nejsou charakteristické jen jejich zločiny v 50. letech a pošlapáváním některých lidských práv a svobod, ale také mnohými pozitivními skutky v zájmu většiny a jak už to bývá, současně v neprospěch menšiny, čímž nechci říct, že schvaluji její pronásledování a šikanování. Každý z nás, kteří jsme podstatnou část svého života prožili v socialismu, máme své osobní zkušenosti, svůj názor. Někdo špatné, někdo dobré. Někdo byl aktivní, někdo pasivní, jiný se postavil na odpor. Takoví jsme prostě byli.

Použité zdroje: veřejně dostupné a dohledatelné na internetu. Některé zdroje se v údajích rozcházejí, rozdíly však nejsou pro tento účel zásadní.