Mnoho politických stran a žádná zodpovědnost.

     Poslední dobou se tu stále častěji objevují články, vyjadřující nespokojenost s tím, jak hodně se rozplynuly naděje, vkládané po pádu socialismu do nového ekonomicko-politického uspořádání společnosti.

     Měli jsme představu, že KSČ reprezentuje to špatné a je nutné vládu jedné strany odstranit a nahradit ji svobodnou soutěží několika politických stran. Vycházeli jsme z jakési deformované naivní představy, že nové strany jsou jen dobré, že špatné a zlé je za námi, světlé a svobodné zítřky, plné šancí a blahobytu máme před sebou. Že hodní a slušní lidé nezištně založí politickou stranu, s programem plným rozvoje, pokroku a všeobecného prospěchu půjdou do svobodných voleb, my si vybereme a ta, která ve volbách zvítězí, nám bude vládnout. Už nebudu dělat fušky, založím si firmu a bude ze mě bohatý podnikatel (vždyť to říkali, že to tak na Západě je). Nezaměstnanosti se nebojte, to jen ti líní a neschopní jsou nezaměstnaní. A restituce, privatizace, inflace, hypotéky a úvěry, bankroty a exekuce - co kdo z nás o tom před 21 lety věděl?

     Všechno však bylo jinak. Politické strany založili lidé, kteří "se vyznali" a věděli, že nepřestalo platit, že ta správná partajní legitimace dveře otevírá, že přes partaje s politickým vlivem uplatňují svůj zájem finanční bossové a kde tečou miliardy, pár milionů se "ztratí". A tak místo boje za prospěch společnosti  začali lídři stran bojovat o vládní koryta. Podnikat začali především ti, kteří měli vstupní kapitál, měli strategické informace, známosti a široká ramena. Útlocitnost se zde nenosí. A tak se vekslák nebo zazobaný zelinář (taxíkář, řezník... doplň si každý sám) spojili s panem inženýrem z PZO a firma byla na světě. Vekslák se vyznal v kšeftech, pan ing. měl známosti a styky. Jedněm se vrátil astronomický majetek, druzí v těch dobách "divokého Západu" ukradli a vytunelovali co se dalo, jeden milion tak jak se s ním kšeftovalo a šel z ruky do ruky udělal 10 milionů, zákon nezákon, je svoboda a demokracie tak co! Takoví a jim podobní dnes tvoří kostru ekonomicky mocných a politicky vlivných.

     Samozřejmě, že vedle těchto "loupežníků" se tisíce řemeslníků a šikovných lidí také zapojilo do soukromého podnikání, otevřeli si své dílny, hospody, penziony, obchody a firmy všeho druhu, velké i malé. Většinou si museli nabrat půjčky a úvěry, zadlužit se nadosmrti. Jak už to v životě bývá, někomu se dařilo, jiným ne. Věřím a jsem přesvědčen, že 90% z nich jsou slušní, poctiví a pracovití podnikatelé a živnostníci. O tom, jak jim stát pomáhá, by vám mohli vyprávět dlouhé hodiny.

     Ale vraťme se zpět k politice. Vládnoucí politické strany, politikové a celý ten mocenský aparát - budu používat výraz "stát", všichni víme, o co jde - se celých 20. let choval zmateně, bez jakékoliv vize a perspektivy a hlavně nehospodárně. Dnes tentýž stát po nás chce, abychom si utáhli opasky a pod tlakem do nás propaganda hustí, že každý z nás má včetně kojenců iks tisíc korun dluhů. Málem by člověk zblbnul a uvěřil. Pravice tvrdí, že za všechno můžou zakuklení komunisté a levice, která je příliš štědrá při rozdávání sociálních dávek, podpor a zabezpečení, protože správně by se měl každý starat sám o sebe, snažit se a myslet na zadní kolečka. Liberálové tvrdí, že ruku v ruce musí jít spolu svoboda a zodpovědnost, že svoboda bez zodpovědnosti a zodpovědnost bez svobody vedou k rozpadu společnosti. Naše pravice nás však způsobem vládnutí stále přesvědčuje o tom, že její politikou je svoboda bez zodpovědnosti. No a levice zase svádí veškerou vinu na pravici.

     Všimněte si, že za ekonomické neúspěchy vždy můžou obyčejní lidé, na které ti chudáci bohatí musí platit formou systému sociálního zabezpečení, ale současně se také vždy chce, aby to ti obyčejní lidé zaplatili. Ti "nahoře" jsou jako vždy z obliga, jako vždy nikdo za nic nemůže, nikdo za nic nenese zodpovědnost. Za uplynulých 21. let se tam "nahoře" vystřídali snad všichni, nemá dnes smysl vypočítávat kdo, kdy a jak vládl, výsledek je však tristní, řekl bych přímo k pláči.

     Politickou odpovědnost nesou jednoznačně politické strany - levé, pravé i středové. Může za to jimi vytvořený a stále podporovaný špatný menšinový volební systém, který osvědčeným systémem "Rozděl a panuj" účelově rozmělňuje názorové spektrum voličů, záměrně tříští většinu na spoustu bezvýznamných menšin. V kuloárových kšeftech se potom upečou jakési koalice, které proti vůli voličů utvoří většinu a uzurpuje si moc.

     Na vině jsme nakonec i my, protože jim to všechno v neustálé víře, že dobro zvítězí, trpíme. Znovu a znovu chodíme k volbám s neutuchající vírou, že tentokrát to výjde, že tentokrát to bude jiné, pravdivé a poctivé. Nebudu tu vyjmenovávat všechny lumpárny, podvody, pochybné kšefty a zločiny, které nás od revoluce provázejí. Všichni je vidíme a ti, co je vidět nechtějí, těm bych oči neotevřel.

     Zatím prý nikdo nic lepšího nevymyslel, ale já navzdory tomu tvrdím, že politický pluralismus založený na existenci a svobodné soutěži politických stran je špatný a pro fungování moderního státu v XXI. století nevyhovující! Dnes a denně se přesvědčujeme, že to nefunguje a že nefungují ani kontrolní mechanismy. Nefunguje to od samého počátku - nerovnost stran v předvolebním boji, neakceptování preferenčních hlasů, ignorování vůle voličů a vytváření podivných koalicí, neplnění volebních programů, neschopnost téměř cokoliv v Parlamentu prosadit, špatná práce poslanců a senátorů, podléhání nátlaku ekonomicky silných skupin i jednotlivců, populismus ve snaze udržet se v sedle, korupce politiků i jejich stran atd. atd. Bezchybně naopak funguje bozuzdná hamižnost a patologická touha po moci některých jednotlivců i celých skupin, kterým fandí a které podporují zase jen ti, kteří se nechali touto mocí zkorumpovat a kteří se na celém tom šlendriánu přiživují. Jak se říká - kapři si svůj rybník nevypustí. Takovýto systém jen mrhá obrovskými veřejnými prostředky a přináší nejistotu, podobající se kymácení loďky ze strany na stranu s trvalou hrozbou jejího převržení. A opět paradox. Zatímco ti u vesel mají záchranné vesty, cestující jsou odkázáni jen na své síly a štěstí.

     Nejsem tu od toho abych něco vymýšlel, takové ambice nemám a nemám na to ani intelektuálně, ale svůj názor na to mám. Domnívám se, že bychom měli usilovat o většinový volební systém s postupným ustálením se na dvou politických stranách, pravé a levé, z nichž vítěz ve volbách na danné volební období "bere vše". Vládu, 51% mandátů v Parlamentu a 100% odpovědnost za veškerá politická rozhodnutí. Bude-li tato vláda spravovat zemi bez skandálů, spravedlivě a v zájmu prosperity a slušného života většiny, jistě na konci volebního období své pozice obhájí. Ne-li, ať dostane šanci druhá strana. No řekněte, nebylo by to spravedlivější? Na hřišti by ubylo falešných hráčů, diváci by jasně viděli kdo, jak a za koho hraje, faulující hráči by byli všem lépe na očích, diváci na tribunách by se uklidnili a celkový dojem bychom měli, že hra se tu hraje fair play.