Zdá se, že někteří lidé nechápou, nebo nechtějí chápat, o co nespokojeným, demonstrujícím a protestujícím občanům skutečně jde.
Poslouchám-li komentátory, koaliční politiky, nebo čtu-li reakce pravičáků, stále je těmto naštvaným občanům podsouvána snaha o odmítání reforem a šetření, jsou obviňováni z nepochopení špatné ekonomické situace, touhy po ještě větších sociálních dávkách a dokonce návratu socialismu, jehož čtyřicetiletá existence je zase charakterizována jen negativy a je smršťována na období padesátých let. V diskusích čtu výrazy jako "chamraď, lůza, chátra, socky, nemakačenkové, závistivci, bolševici" apod.
Je to vůbec zajímavý úkaz. Jednou jsou lidé v ulicích a na náměstích projevem občanské a politické uvědomělosti, podruhé výrazem svobody a demokracie, potřetí zmanipulovaným davem. Jednou jim musíme naslouchat, podruhé je rozehnat. Prostě jak se to komu hodí. V této souvislosti si neodpustím aktuální poznámku. Nebo spíš otázku. Kde byli dnes umělci, toto svědomí národa? Kde jsou Chartisté, bývalí disidenti a obhájci svobody, demokracie a lidských práv? Že by platilo "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej?"
Mám-li soudit podle sebe, jsem pro, aby se šetřilo, abychom neutráceli víc, než na kolik máme, abychom ledacos přehodnotili, nepotřebné a momentálně zbytečné zrušili nebo odložili. Abychom nastolili jasná pravidla, pořádek a hospodárnost v nakládání s veřejnými prostředky a penězi daňových poplatníků. Dokonce jsem pro, abychom si "utáhli opasky".
Jenomže to nesmí, jak je v Česku již pravidlem, platit jen pro někoho. Především mi o šetření a hospodárnosti nesmějí kázat ty politické strany a ti politici, kteří od prvních dnů po onom památném 17. listopadu 1989 nemysleli na nic jiného než na svůj osobní prospěch a podle toho také po celá následující desetiletí jednali. Jistě ne všichni, ale troufám si říct, že velmi mnoho z nich. Po zádech svých voličů a za peníze podnikatelských kmotrů se vydrápali do funkcí, parlamentních a zastupitelských křesel, do luxusních úřednických kanceláří, obrnili se imunitou, neodvolatelností a neprostupným pralesem nesrozumitelné legislativy a začali víno pít a vodu kázat.
Zadáte-li na inet patřičná hesla, budete dlouhé hodiny číst a číst o podvodech, korupci, krádežích, klientelismu, diletantismu i vychytralosti, kmotrovské mafii, kauzách na hranici zákona, o sice zákonném, ale morálně nepřijatelném chování politiků, poslanců, ministrů, státních úředníků a podnikatelů. Čím víc budete číst, tím víc se ocitnete ve světě milionů, stamilionů a miliard, mizejících ze státní pokladny prostřednictvím podnikatelů do soukromých kapes. Připomenete si již dávno zapomenuté, časem zaváté a nikdy nevyšetřené skandály a kauzy, pod justiční koberec zametené aféry, prapodivná selhání policie, státních zastupitelství i soudů. Ocitnete se ve světě tajemných schůzek, konspiračních setkání, špiclování, vydírání, kuloárových intrik, uplácení, spiknutí, zdánlivě jednoduchých, ale přitom geniálních finančních machinací, bravurních obhajob špičkovými advokáty, sofistikovaných smluv, ale také ve světě bohatství, luxusu a prominentního života.
Toto politické a podnikatelské svinstvo ale neodhalují, jak bychom očekávali, draze placené zpravodajské a informační služby, útvary na odhalování všeho možného, kontrolní úřady až po ten nejvyšší včetně těch parlamentních, finanční úřady, daňové úřady, státní zástupci, policie nebo dokonce politická opozice, ale až na výjimky novináři vybavení foťákem, mobilem a diktafonem.
Uvědomujete si vy, kteří dnes kritizujete protestující a nespokojené občany a přisuzujete jim "nízké pohnutky", nerozum a dokonce jistý primitivismus, že ti darebáci v politice a v čele státu okrádali a podváděli celých dvaadvacet let také vás? Že ti lidé i dnes na "Václaváku" nevolají po znárodńování, vládě jedné strany, rovnostářství ani bezpracném živobytí? Ti lidé chtějí "jen" práva a povinnosti pro každého bez výjimky, chtějí "jen" pracovat a za odvedenou práci dostat spravedlivou mzdu, ze které budou moci slušně a důstojně žít. Chtějí aby ti, kteří svoje úkoly při správě věcí veřejných nezvládli, složili své funkce. Nechtějí, aby se tzv. úspory a reformy dotýkaly zese jen těch, kteří žijí jen z toho, co dostanou na výplatní pásce. Dvě desítky let zde jedni navzdory krizím a hospodářským problémům s pomocí politiků bohatli, zatímco druzí pomalu ale jistě vinnou politiků chudli a dnes to mají zaplatit.
