V životě by mě nenapadlo psát o jídle a potravinách, kdybych na toto téma nečetl diskusi na blogu. Tolik různorodých názorů se hned tak nevidí. Podle některých "pamětníků" jsme se stravovali tak hrozně, že se divím, že ještě žiju. Myslím, že tak hrozné to nebylo, i když z dnešního pohledu se to tak může jevit. Naši vnuci se asi budou jednou "ofrňovat" nad naší dobou. Nechci proti sobě ostře postavit "dříve" a "nyní". Jsou to jen "vzpomínky starého zbrojnoše".
Úvodem musím zdůraznit, že chápu velkou individuální odlišnost ve zkušenostech, možnostech, rodinných tradicích, věku a konkrétní době, ale především v chutích a náročnosti. Vycházejte prosím vážení čtenáři z toho, že každý z nás má své konkrétní zkušenosti a o nich také píšu.
Ti, kteří nemají osobní zkušenost s předrevoluční dobou se domnívají (pod vlivem propagandy), že všeho byl nedostatek, na všechno se stály fronty a to co bylo, bylo nekvalitní. V dobových filmech z první republiky také vidím před obchody fronty. Myslím, že to bylo částečně způsobeno možnostmi celého systému zásobování jednotlivých obchodů, třeba tehdejší úrovní a schopnostmi dopravy . Především hlavní roli hrála čerstvost a trvanlivost potravin, obchodníci si nemohli dovolit velké zásoby třeba na týden - čtrnáct dnů a déle. Většina potravin se musela dodávat denně nebo minimálně 1x za týden. Stejně tak sklady a mezisklady nebyly schopny trvale udržovat velké zásoby a tak na cestě zboží mezi výrobcem a spotřebitelem docházelo k výpadkům. Zboží přišlo na pulty místo ráno až odpoledne, místo dnes až zítra nebo pozítří. Prodej tak nebyl rovnoměrný a průběžný, ale naopak nárazový, což nutně vytvářelo fronty zákazníků. Přidejte si k tomu lhostejnost, nekompetentnost nebo jen zapomětlivost obchodníka, nutnou byrokracii a výsledek je nasnadě. Jeden z důkazů, že i za socialismu měl malý a střední obchodník své místo v systému a neměl být znárodněn. Tady udělali soudruzi chybu, i když jistě jednali v dobrém úmyslu.
Z dnešního pohledu je pravdou, že tolik zboží v tak velkém sortimentu jako dnes nebylo. Nevím, jestli jsme byli skromnější, ale nějak jsem si to neuvědomoval (narodíte-li se jako Eskymák v iglů, nebude se vám zdát zvláštní, že je všude zima a sníh). Jako děti jsme vyrůstali v nuzných poválečných letech a tak jsme registrovali jen růst životní úrovně. Sice pomalý, ale vždy jen růst. Stále přicházelo něco nového, dnes toho bylo víc a lepšího než včera, rok od roku jsme se měli lépe.
Řeznictví a uzenářství tehdejší doby je velké a kontroverzní téma. Já jsem v té době žil v 15 tisícovém průmyslovém městě přímo na hranicích s NDR. Mé zkušenosti jsou takové, že maso a uzeniny byly laciné i drahé, ale i to laciné bylo chutné a kvalitní. Dnes je bohužel to laciné velmi nekvalitní, uzeniny obsahují jen 1/3 masa, zbytek je směs E 250, E 249, sojové bílkoviny, mouky, loje, sádla a rozemletých kostí, kůží i peří. Povolená norma dusitanů v uzeninách je 1000 x vyšší než limity dusitanů v pitné vodě!!! Sortiment byl také slušný, bohužel ne vždy celý v jeden čas na jednom místě. Každý den jste prostě v jednom obchodě nekoupili vše, co jste chtěli. A tak se improvizovalo - když nebylo zadní hovězí, koupila se kližka, přední nebo vepřové. Když nebyla vepřová krkovice, byla kýta, pečeně nebo bůček. Co nebylo v úterý, koupilo se ve čtvrtek. Tolik diskutovaná játra a ledvinky byly tak laciné, že to bylo nedostatkové zboží a řezníci je rozprodali během chvíle a pro své známé je schovali "pod pult". Někteří toho zneužívali, úmyslně vytvářeli nedostatek, ze kterého pak profitovali ("to víte, paní doktorko, přivezli toho málo, ale něco jsem vám schoval, že jste to vy. Mimochodem, můžu za vámi zítra do ordinace přijít?Potřebuji předepsat nějaké léky". "Mám tady pro vás šéfe schovaná játra. Už vám přišly ty pračky?").
Každá prodejna byla jiná co do velikosti, čistoty, poctivosti a ochoty. Mnohé záleželo na vedoucím a prodavačích, na jejich šikovnosti, ochotě, poctivosti i podnikavosti. Co se kvality týče, mohou se tehdejší kvalitě vyrovnat jen dnešní malá řeznictví, kde si ještě uzeniny vyrábějí sami. Většinou jsou i cenově přijatelní i pro ty, co mají hluboko do kapsy. Uzenářské výrobky z velkých masokombinátů jsou z velké části otřesné. Přesolené, plné vody, stabilizátorů, zahušťovadel, emulgátorů, aromatů, barviv, konzervantů, antioxidantů, sladidel, kyselin a jiných "éček". Skutečnou bombou je však sdělení zákazníkům, že "naše uzeniny se vyrábějí z masa" ! Zkusili jste si někdy na ohníčku opéci špekáčky ze supermarketu ? Chovají se nad ohněm jako hobra nebo korek. Hodíte ho psovi a musíte s ním k veterináři. Pamětníci, vzpomínáte na chuť Polského salámu, lovečáku, Gothaje, Ostravské klobásy, Libereckých telecích párků nebo Vinné klobásy ? Bývala to skutečná delikatesa.
Samostatnou kapitolou jsou konzervy. Kdo to nezažil, nepochopí. Vepřové nebo hovězí ve vlastní šťávě, plné kusů masa, sádla a šťávy. Ohřáli jste si plechovku, pár brambor a měli jste večeři jak vyšitou. Lanšmít, párky, lečo s klobásou atd. se daly jíst, měly chuť a byly za pár korun. Stejně tak sardinky, tuňák, šproty, losos ... ne jako dnes, kdy je to jen rozemletá kaše v oleji. To, co se dnes v kozervách prodává, se skutečně nedá jíst. Makrely, uzenáče, slanečci, zavináče, očka, pečenáče, filé atd. byly na pultě stále, výborné a laciné.
Také jste občas zašli do bufetu, smaženky, mlíčňáku nebo jídelny? Tak budete vědět, o čem mluvím. Vůně ovaru, párků, sekané a grilovaných kolen a kuřat se linula široko daleko. Všude oblíbené polévky dršťová, gulášová nebo knedlíčková, k tomu křupavé pořádně omakované a osolené rohlíky nebo housky, které se daly rozplést, čerstvý chléb (co se ještě pekl z mouky a kvásku), který se nedrobil a voněl. Hotovek na tabuli odshora až dolů a vše za pár korun, co jste zrovna našli po kapsách. Při služebních cestách jsem všude již brzo ráno mohl zajít na snídani do mlíčňáku a dát si kávu, čaj, kakao, mléko, džus nebo koktejl, loupáček, koláč, pečivo, párek, salát nebo smaženku atd.
U studeného pultu bylo (a ne že ne, jak si jedna čtenářka stěžovala) množství salátů majonézových, masových, sýrových, rybích, vajíčkových, luštěninových i zeleninových a míchaných. Také z obložených chlebíčků byl slušný výběr - od jednoduchých s máslem a turisťákem za 1.70, přes šunkový, rybí, sýrový, vajíčkový, humrový až po s uherákem za 3.20. Vše z poctivých a kvalitních surovin, s majonézou z oleje a žloutků, ne jako dnes, kdy majonéza připomíná všechno možné, jen ne majonézu. Řeči o nebezpečnosti vajíček jsou zase jen obchodním trikem výrobců.
U nás v samce i v mlékárně na rohu jsem vždy vše potřebné koupil. Prodavačky jsou dnes stejné jako byly i dříve - některé ochotné a příjemné, jiné líné a protivné. Dříve ale alespoň uměly poradit, byly vyučené a znaly své řemeslo. Jen tak mimochodem, pamatujete na řady kočárků s dětmi před obchody? Dnes s nimi maminky šmejdí mezi regály. Proč asi ? Protože jsme tak vyspělá společnost, že se vám dítě nechané pár minut bez dozoru ztratí.
Pár slov o zákuscích a dortech. Nevím z čeho se dnes dělají, ale rozhodně je v nich absence másla, cukru, smetany, kakaa a čokolády. Dám si dnes načinčaný, cizokrajně vypadající zákusek plný jakési hmoty za 35 Kč a cítím ho v žaludku ještě v noci.
Velkým problémem bylo koupit ovoce a zeleninu. Ten sortiment a kvalita byla opravdu zdrcující. Že tropické ovoce bylo nedostatkové, to mi ani tak nevadilo, vždy se nakonec sehnalo a k životu to člověk nepotřeboval. Proč ale často chyběla základní zelenina a ovoce, proč byla jeho kvalita někdy špatná, to dodnes nechápu. Možná to bylo možnostmi skladování, kvalitní dopravou i na velké vzdálenosti, nevím. Z dnešního pohledu si myslím, že to bylo dáno systémem a zrušením malých a středních pěstitelů a obchodníků. Tady to soudruzi také úplně nezvládli. Dnes je tento sortiment ovoce a zeleniny opravdu obrovský, na to si nelze stěžovat a nám se o tom v mládí ani nezdálo. Ale pověstný "chlup" bych našel. A to v ceně a chuti. Říkejte si co chcete, ale je to předražené a chuťově mdlé. O jejich kvalitě také pochybuji, ale na BIO a EKO prostě nemám. A asi nejsem sám, tyto potraviny kupuje pravidelně jen 14% lidí.
Shrnu to asi takto : životní úroveň a kvalita života je u každé generace jiná. Nebylo dříve vše jen špatné, tak jako dnes není vše jen výborné. Rozdíl je snad v tom, že dříve nebylo všeho dostatek a nebyl takový sortiment, ale byl všem dostupný. Dnes je všeho hodně a v obrovském sortimentu, ne každý si ho však může dovolit. Ne že by na to neměl, ale peníze musí vynakládat jen na podstatné a základní životní potřeby. Dovolte mi na úplný závěr jen osobní poznámku. Moje matka vždy vzpomínala, že když za první republiky pracovala jako služka v jedné bohaté brněnské rodině, vídala tam někdy na stole uherák. Říkala, že si ho nikdy nemohla dovolit koupit a stal se pro ni symbolem bohatství a blahobytu, aniž by věděla, jak chutná. Koupila a ochutnala ho až "za komunistů" a i já jsem jí ho při různých příležitostech kupoval a ona byla šťastná, že se dožila takové doby, že si může uheráku dopřát co hrdlo ráčí. Netušila ovšem, a ani se toho nedožila, že se vrátí doba, kdy pravý uherský salám PICO bude opět symbolem bohatství a blahobytu a že pro většinu lidí bude opět nedostupnou a drahou delikatesou, kterou si mohou dopřát jen zcela výjimečně při slavnostní příležitosti. Je to dobře, nebo špatně?
Poznámka : vše o kvalitě potravin najdete na : www.kvalitapotravin.webnode.cz
