S autorem

dost často nesouhlasím, a někdy mě docela štve. Ale když čtu diskuzi, nedá mi to abych se ho nezastal. Myslím, že spoustě lidí by prospělo, kdyby se přestali mlátit zastydlými ideologickými frázemi, ať zprava či zleva, a začli používat mozek.

Skutečně za komunistů bylo potravin málo a v malém výběru. Ale co se týče kvality byly určitě lepší než dnes. Možná že jste nezaznamenali, ale v devadesátých létech byly podstatně změkčeny normy týkající se kvality potravin. A obchodní řetězce to dorazily.. Přiznám se, že mám plebejské chutě, a mám rád špekáčky. Zkuste si v dnešní době hojnosti kdejakého šmejdu, sehnat kvalitní špekáček. Občas se nějaký drobný řezník pokusí dělat uzeniny po staru, ale většinou brzy zkrachuje a nebo to vzdá a začne šidit jako ostatní. A ke konzervám: poslední dobou se dostanou slušné konzervy v COOP tedy bývalé Jednotě. Dodávám,že nejsem s touto firmou nijak spřízněn. Jen když chci nakoupit kvalitnější zboží zajdu k nim.

S nostalgií vzpomínám na mléčné bary.

Re: S autorem

Do jednoho takového jsem chodíval na snídaně. Shodou okolností tam chodil pro rohlíky pan Menšík. A tak to byla palačinka s tvarohem,  kakao a nádavkem kabaretní vystoupení. Pan Menšík byl už takový, že s ním byla sranda i při nakupování rohlíků.

já si pamatuju jenom rohlíky...

(v 89 mi bylo šest let) a musím říct, že byly výborný i samotný jen tak, dneska mám pocit, že se to nedá jíst - hlavně druhý den, o chlebu ani nemluvím...to je naprostá katastrofa

Re: já si pamatuju jenom rohlíky...

Á mantra důchodců. Chleba a pečivo. Rohlík za devadesátník, chleba "šumavan" ze zlevněného regálu hitlermarketu. A že vedle v ulici je pár soukromejch pekáren ze sortimentem takovým o kterým se pionýrům z doby minulý ani nesnilo ani zmínka. To je problém těch líných socek. Ráno si dojdu do krámu, koupím si čtvrtku domácího chleba k tomu klobásu a mám snídani. Druhej den si koupím třeba celej kořenovej chleba a sním ho celej bez ničeho. Nikdy jsem nepochopil, proč mít ve špajzu tři dny starej chleba a ještě nadávat, že není teplej. Když nevím, na co budu mít druhej den chuť.

Na okraj ohledně masa a uzenin

Kvalita masných výrobků šla obecně dolu na začátku 70. let, kdy se vybudovaly velké masokombináty jako Písnice,Čakovice, Martinov, atd.  Do té doby pořád převládala ruční výroba v menších jatkách a provozovnách, kde „stál řezník u štoku s nožem v ruce“ a nikdo neznal nějaký separát, sóju apod. Kvalita byla rozdílná, záleželo na tom, jak se dodržovaly postupy, ale postupy obecně přetrvávaly ještě z předválečné doby.  Pak strana usoudila, že je lidi nutno nakrmit a zvýšit produktivitu a začaly se budovat  velké masokombináty. Tam se sice uhlídala hygiena, ale přišly ony „přísady“.  Předtím řezník nožem okrájel kost a ta šla do kafilérie, maso se nakrájelo nožem, apod.  Nově se prasečí noha strčila do stroje, ten udělal drrrr a z kostí naškrábal ještě nějaké to kilo separátu, maso se v podstatě namlelo, atd.

---

Ano, a z tohoto období hojnosti a mimořádné kvality pochází příběh technologa, který byl za upozornění na výrobu masných výrobků ze shnilého masa vyhozen ze zaměstnání a perzekuován, z té doby pochází střední třída společnosti ve složení řezník-zelinář-taxikář, z té doby pochází heslo "Nechceš-li mít sr---- krutou, nezačínej si nic s Frutou"

Nijak mi není proti srsti představa, že se soudruzi snažili naplnit heslo "Chléb a hry," dokonce věřím tomu, že to mysleli vážně, ovšem jako každé jiné jejich snažení, bylo i toto v zásadě marné. Sice nebyl k sehnání takovej eklhaft, jako dnes, ale proto, že jej soudruzi neuměli vyrobit, ne, že by nechtěli. A to, co k sehnání bylo, bylo docela drahé, přepočítáno na dnešní ceny.

Re: ---

Proboha už toho nechte. Dnes si nikdo nedovolí prodávat zkažené maso. Není to tak dávno, co se profláklo, nevzpomenu si., v kterém řetězci umývali uzeniny v octové vodě, Koho myslíte že vyhodili. Vy i kdybyste v dnešní  dostal s.. krutou tak to budete svádět na komunisty.

Mno,

tu dobu si pamatuji a autor lže, vyjma úvahy o cenách, tam asi jen neumí počítat.

Re: Mno,

Tu dobu pamatuji a vím že autor má ve všem pravdu.A lžeš ty.

S potěšením kvituji,

že autor mírně pozměnil argumentaci ve smyslu, "...já jsem to zažil takhle připouštím, že někdo jiný to mohl zažít jinak...." - už toto je určitý pokrok. Je pravdou, že některé oblasti (dokonce jenom některé obchody) byly zásobovány lépe, než byl obecný průměr. Záleželo to na naprosto nevypočitatelných okolnostech (například v jedné vesnici měl chalupu jakýsi "soudruh" a velkosklad dostal "avízo", jindy to stálo na pouhých známostech "soudruha vedoucího".... To však nic nemění na skutečnosti, že zásobování bylo v průměru nevyrovnané a ve srovnání se "západem" naprosto nevyhovující. Ostatně to uznávali i sami komunisté (např. jsem nedávno kdesi zmiňoval tzv. "Komárkovu zprávu"). Pamatuji ten obrovský kontrast, když jsme se v prosinci roku 89 dostali na vánoční trhy do Vídně.

Ohledně "zdravých potravin" bych se rád autora zeptal, zda si myslí, že zplodiny se sváření "igelitového sáčku" (myšlen sáček mléka) jsou zdraví prospěšné či zdraví neškodné, jak v televizi tvrdil jakýsi hygienik.

Re: S potěšením kvituji,

Také s potěšením kvituji, že Pavel 99 nezměnil nic na své argumentaci a, i když jen s cudností panny, přeci jen připouští, že někdo mohl být v tehdejším režimu spokojený a nemusel to být jen "papaláš". Najít "veš v kožichu" si přesto, s humorem a ironií vlastní, neodpustil. Hodím to za hlavu, to ke zdejšímu folklóru patří. O svařování "igelitových sáčků" na mléko nemohu sloužit, neb jsem v tomto laik, ale hádal bych instinktivně, že to moc zdravé nebylo a také to skončilo. A co říkáte na toto : "Stát podporuje náhražkové potraviny, protože neroste cena, nemusí se valorizovat důchody a navyšovat životní minimum = soc. slabým a důchodcům tak nezbývá, než si nekvalitní náhraž.potraviny kupovat a přispívat tak k jejich další výrobě. To, co bývalo standardem je dnes luxus". Je to citace z oficiálních zdrojů, bohužel jsem zapomněl odkud jsem si to poznamenal. Sorry.

Každý z nás...

... má individuální vzpomínky na minulost. Tehdy nezaměstnaný dělník a živitel 3 dětí vzpomíná na první republiku úplně jinak, než Václav Havel, syn stavitele. Dělnice z textilky v N.M.p.Smrkem nebo posunovač u dráhy si zase jinak pamatuje léta sedmdesátá, než paní Vondráčková nebo disident Magor z Prahy. Za 30. let si na počátek 21. století bude jinak vzpomínat pokladní ze supermarketu a samoživitelka 2 dětí, než dejme tomu pan Sámer Issa nebo restituent 2 činžáků na Vinohradech.

Re: Každý z nás...

A krásné je, že ani ten Sámer Issa a ani zmíněná pokladní ze supermarketu nebudou muset při vzpomínkách svým dětem vyprávět, že se za jiný názor zavíralo, že občas byly důvody, proč někoho nepustit na školu, že naše hranice byly neprodyšně uzavřeny, že tu nevycházely knihy (jen ty povolené) a mnoho dalších zvěrstvev z doby, na kterou vy se slzou oku díky dobré vepřové konzervě vzpomínáte. Holt svůj k svému.

Autore, měl jste šťastný život! To u nás ve městě

jsme takové zásobování, my obyčejní nesoudruzi, opravdu neměli.

Pečivo se dalo koupit jen ráno, chleba nejdéle do tří odpoledne; v úterý fronta na uzeniny (turistický, točený, špekáčky, kabanos), ve čtvrtek na maso (vepřový bůček, občas plec, přední hovězí).

V drogerii fronty skoro na všechno (vložky, vata, prací prášky, zubní pasta, hřbitovní svíčky), fronty na toaletní papír (běžně se nahrazoval rozřezaným Rudým právem), noviny a časopisy, vyjma Rudého práva, jen brzy ráno, ve čtvrtek fronty na knížky.

Pračky, ledničky, jízdní kola, motocykly, auta, nábytek, koberce, nádobí, to všechno bylo nedostatkové zboží, jen pro známé nebo za nemalé všimné. Koupit pytel cementu a pár cihel na malou opravu domu, vyměnit 50 let stará okna, sehnat nový radiátor, obkladačky, dlaždice, to byl nadlidský výkon a neuvěřitelné štěstí. A co teprve sehnat byt!

Ale byli jsme mladí!!! Na špatné rádi zapomeneme, jak to už lidi mívají ve zvyku, vždyť louky krásně voněly a slunce ráno vycházelo nad obzor.

Re: Autore, měl jste šťastný život! To u nás ve městě

Nijak vám nebudu odporovat, každý jsme to asi prožívali jinak. Jak píšete, VŠEHO byl nedostatek, ale VŠICHNI jsme to měli. S problémy, ale měli. Tím netvrdím, že to bylo správné. Jen mi promiňte dvě poznámky. Nikdy, ani v 50 letech jsem nemusel na WC používat noviny a přístup k bydlení nikdy nebyl, není a nebude snadný. Šance na nový byt však byla vyšší než dnes. Je pravda, že mládí i hory přenáší ...

Koupila

jsem si hovězí konzervu... při otevření jsem nevěřila, že se jedná o hovězí a byla to pravda - na celý ten blivajz připadlo 20% hovězího a nejvíce bylo vepřových kůží, fujtajksl... a co mně mrzí nejvíc jsou dortíky - bez chuti a bez zápachu, ani ta šlehačka na nich není pravá

Re: Koupila

prosím, prosím, smutně koukám, dejte sem adresu a jméno. Přijedu se podívat na člověka, kterej si takovýhle věci kupuje.

Laciné jídlo nebo levné žrádlo

Tak milý soudruhu, prožila jsem v  této "růžové době " -bohužel- téměř celý  život, ale Váš pohled  čiší  jenom nostalgií za ztraceným mládím.  Fronty byly na kdeco, stále chyběly základní potřeby/ toal. papír, kečup, v pátek po 16h už nebyl chleba, mléko atd/. Nebudu přepočítávat, jak laciné potraviny  proti dnešku byly- nebyly!!! Při prům. mzdě 2500.- stála 1/4 másla  10.-  a nyní při  22000.- stojí  někdy  19.- nyní  i 28.-/Včera v Tescu/. At má tato doba jakékoli nedostatky, a která je nemá, bohudíky, že komunistická éra je neodvratně pryč. Nic neschopnějšího a horšího snad nemůže existovat. Konečně příkladem je Sev. Korea. Jak je možné, že vámi oslavovaný system tam způsobuje neustálé hrozby hladomorem? Nebo Kuba? Neexistuje žádný známý příklad, kde by komunistický nebo socialistický stát  hospodářsky ale i lidsky obstál . Také do těchto států nikdo neemigroval, jen z nich utíkal, to také o něčem svědčí.

Re: Laciné jídlo nebo levné žrádlo

Netvrdim, že bych tam chtěla žít, ale: na Čínu jste nějak pozapomněla? A co to sem zas vůbec taháte? Mluví se tu o jídle, ne o režimu. A fakt je, že v dnešní době je neuvěřitelně nekvalitní a bude to horší. A věřim tomu, že kdysi bývalo kvalitní. I já si pamatuju, jak třeba vypadaly ještě před pár roky takové špekáčky opékané na ohni.